Bože můj, puberta je drsná…..

4. 02 2015

www.inadhled.cz  Ač tomu nadpis nenapovídá, jsem ateista. Přesto jsou chvíle, kdy jsem ochotný se modlit. No….přiznávám, že kdyby to pomohlo, byl bych poslední dobou v modlitebně každý den.

  Příčinou je puberta, která se momentálně stala nedílnou součástí mého života. Není to však má zastydlá, jak by někteří s radostí konstatovali, ale strůjci mého obracení se ke komukoliv, kdo by mne ochránil, jsou dvojčata nosící mé jméno. Třináctiletí holomci zkouší, co vydržím. A zjišťuji, že už asi moc ne.

  Vrátím li se v paměti zpět o pár desetiletí, musím konstatovat, že jsem byl sice občas na zabití, ale pravdou zase je, že si můj táta s nějakou ránou hlavu nedělal. Tehdejší sociálka nepovažovala pohlavek za lynčování dětí, pan učitel Babička měl tak velkou ruku, že už jen pouhé spuštění z výše ramen znamenala přelet dvou lavic bez roztažení křídel, tátův řemen byl občas také  permanentně v pohotovostním stavu a s vařečkou si na mne dovolila i máma. Přesto si nemyslím, že by mi v dětském domově bylo lépe, a i když jsem na nynější poměry byl vzorný, k tomu dobrý student, občas jsem ťafku potřeboval.

  Nynější potěr je na tom hůře. Existují zákony přímo zakazující výchovu proloženou občasným pohlavkem. Pozadí potomků je ránou nepoznamenané a facka je pro ně neznámý pojem. Tedy pokud se týká těch od rodičů. Ovšem mezi sebou se mydlí tak, že je vždy otázkou času, kdy poteče krev, upadne kus zubu, případně dojde k jinému zranění. Je až s podivem, kolik těla těch dětí vydrží. Mezilidské vztahy v rodině dostávají na frak ve chvíli, kdy se do sebe zaklesnou a ani sebevětší snaha je neoddělí. Můžete hrozit, šeptat, křičet, nakonec je třeba použít několik chvatů a hrubě je roztrhnout. Což znamená mír zhruba na 5 sekund.

  Nutno konstatovat, že děvčata nezůstávají pozadu, takže příchod ze školy s podpatkem způsobenou dírou v hlavě syna značí i o jejich touze se prosadit. Navíc spoléhají na zcela neoprávněné džentlmenství i ochranu učitelů a svou agresivitu stupňují. Kluci se zatím drží, otázkou je, jak dlouho. Očekávám důrazné poznámky a poté na jejich obranu návštěvu školy.

  Slovník puberťáků je také kapku jinde. Za mého mládí bylo slovo vole poměrně obecně užívané, ale k tvrdším výrazům jsme dospěli až po patnácti. Třináctiletí junioři však díky všeobecně volnější morálce ví o sexu více, než jsme my tušili tenkráte o pár let starší a jejich gesta a výrazy občas překvapí i protřelé milovníky. Média přináší více nahoty a agresivity, než bývalo zvykem dříve.

  Doma nikdo nekouří a alkohol je výjimečnou záležitostí, otázkou je, jak dlouho to tak zůstane. Výchovou zatím chlapci spějí k podobnému přístupu, jako rodiče, ale puberta je nevyzpytatelná. Pořád tvrdím, že největším štěstím je, podaří li se dotlačit děti k osmnáctinám s minimálními ztrátami. A tuším, že jsem se dostal na počátek nejtěžší etapy. Je to boj…

J3.K