Právě se nacházíte:

Čeština

19. 01 2014

www.inadhled.cz  Už když jsem poprvé otevřel oči, zaslechl jsem kolem sebe mluvit sestřičky česky. Čeština se tak stala mým rodným jazykem.  

  Postupem času jsem se studiem, čtením a nasloucháním této řeči naučil. Všeobecně je čeština považována za těžký jazyk, mně to však nevadí a česky jsem se naučil bez problémů. Na rozdíl o plno jiných Čechů. Někdy, když zde čtu některé z textů a vzkazů, nestačím se divit. Toto je řeč, kterou mám tak rád, to je jazyk, kvůli kterému bych se z Čech nikdy nechtěl stěhovat?

  Cestuji, cestuji často a cestuji rád, ale miluji první české noviny v letadle při návratu. Domluvím se rusky, německy, trochu anglicky, domluvil jsem se na mnoha místech v Asii, v Americe, ale vždy mi chyběla možnost podat informace, vyprávět příběh, pobavit humorem, to vše v rodné češtině. Protože jen tou jsem schopen vybarvit jinak šedivý příběh, ukázat český humor. Nedávno jsem v němčině bavil tři hodiny celou restauraci v Německu, byla to dřina vysvětlit Němcům, že včelka Mája a její kamarád Vilík je český výtvor (no snad jsem moc nekecal, i když vím, že první předloha je z Japonska). V češtině mne to baví, hraji si s ní, jsem pyšný na to, jak krásně zní.

   A tak se ptám-lidé, proč ji někdy tak hrozně ničíte tím, že jste nebyli schopni se svému rodnému jazyku naučit tak, jak si to zaslouží? Někdy něco číst opravdu bolí...

J3.K