Chovali se normálně, jen měli smůlu na udavače

10. 03 2021

  www.inadhled.cz   Veřejné mínění rozvířily v poslední době fotografie z několika akcí. Nešlo o nic mimořádného a ani odsouzení hodného. Lidé na nich zachycení se chovali naprosto normálně, ničím nevybočovali ze zažitého standardu. Myslete si, co chcete, ale naštvaní bychom měli být na něco úplně jiného.   Žijeme v období, kdy je vše tak nějak převrácené. Změnili se nám hodnoty, které určovali hranice normálnosti a paradoxně i morálnosti. Pojďme si uvést pár příkladů, kdy se veřejné mínění obrátilo proti těm, kteří se chovali vcelku běžně, bohužel však v době, která je poznamenána absolutní nelogičností a zvráceností.

  Roman Prymula byl společně s místopředsedou ANO Faltýnkem a pár dalšími přichycen v nočních hodinách v elitami oblíbené restauraci na Vyšehradu. Nelze předpokládat, že o půlnoci běhá v těchto místech desítka příznivců fotografování, takže šlo jistě o politickou objednávku. Jenže politici se scházejí, dokonce i v restauracích. Má to své důvody. Pravděpodobnost, že by byli odposloucháváni, je minimální, majitel restaurace má zájem, aby dotyční měli své soukromí, a navíc je pravděpodobné, že se schůzky účastní někdo, kdo by třeba v salónku v Parlamentu či na nějakém ministerstvu vzbuzoval podezření z nekalé činnosti. Když by se chtěl politik sejít s mafiánem, protože mají nějaký společný zájem, určitě to neudělá na oficiálním místě někde, kde by ho jiní politici mohli z něčeho nařknout. Kdepak, tak to nefunguje. Takže se nabízí veřejné místo, kde může dojít k náhodnému setkání. A restaurace je k tomu vhodná, zvláště v době, kdy je sice zavřená, ale teoreticky může nabídnout prostory k jednání. Dá se tedy říct, že Prymula, Faltýnek a další neudělali nic, co by bylo nenormální. Bylo by zajímavé zjistit, kdo se z nynějších i bývalých členů vlády a poslanců nikdy nesešel s někým v restauraci za účelem projednání činnosti vedoucí k dobru této země.

  V další situaci se opět ocitl Roman Prymula. Tentokrát byl vyfotografován novinářem z deníku Sport při sledování fotbalového utkání. Kdo na Slavii ve VIP zóně byl, ten tuší, že jde o příjemné prostředí spojené s nějakou baštou v proskleném boxu a možností sledovat zápas z dobrého místa. Slavie se o své hosty umí dobře postarat a její šéf Tvrdík zase ví, že některým lidem je v rámci utužování dobrých stavů třeba vyjít vstříc. Takový Pavel Novotný je významným starostou a mediální hvězdou, Prymula zase v různých etapách svého života zastává důležité posty. Škoda, že z rodiny Babišů světským radostem neodolává jen choť a děti, protože takto nebylo koho z nich do ochozů pozvat. Nicméně když se hraje tak důležitý zápas, jakým bezesporu je ten s v té době druhým týmem anglické nejvyšší soutěže, je vcelku logické, že sedět v ochozech je vítaným zpestřením dne. Chodit na fotbal je koníčkem mnohých a když navíc dostanete pozvánku od samotného slávistického bosse, kdo z fanoušků by odolal.

  Manželka předsedy vlády měla možnost v lednu navštívit Arabské emiráty. Nebyla jediná, řada celebrit, o kterých jsme si mysleli, že po roční pauze jsou na dně, se rozletěla do teplých krajů také. Není nic divného na tom, že v době, kdy u nás vládne zima, mají teplomilové potřebu nastavit své tělo slunečním paprskům. U Moniky však byl ještě další důvod. Jejímu manželovi někdo vyhrožoval a Andrej Babiš se o svou rodinu natolik bál, že ji prostě odvezl na tajné místo tak, aby o tom nikdo nevěděl. Jestli o výhružkách věděla jeho paní, o tom se vedou spory. Premiér během deseti vteřin zmínil obě varianty, tedy nejdříve o tom nevěděla a o chvilku později se údajně třásla strachy. Což šlo vnímat z uveřejněných fotografií, kde vypadala i s dcerou spokojeně. Tak kdo by nebyl, když se v lednu může koupat v moři a zároveň unikl kulkám zákeřného střelce. Možná je divné, že syn jim byl vystaven, ale chlapi přeci vydrží vše a premiér se o jeho bezpečnost jistě dobře postaral. Jisté je, že Dubaj je místem, kam se v lednu lítá za teplem a nikdo se nad takovým výletem nesmí pozastavit.

  Naši umělci mají za sebou vyhlášení proslulých cen. Oslava nazvaná Český lev je obdobou udílení amerických Oscarů. Virtuální akce nejsou moc zábavné, takže naše umělecké hvězdy to vzaly ze správného konce a osobně se akce zúčastnily. K vyhlašování těch nejlepších patří i oslava, to je přeci naprosto normální. Sejít se, pohovořit, dát si stopku dobrého moku a trochu si zakouřit při příjemné konverzaci je přeci v pořádku. Navíc šlo po dlouhé době o dobře organizovanou akci, na kterou si zajet třeba i z jiného koutu republiky bylo vhodné. Odmítavé a až kritické reakce byly přehnané. Být umělcem je řehole, a o to více v této době, kdy natočit něco kvalitního je téměř nemožné. To se pak musí vzít role i v propagandistickém dílu. Zvláště, když si k ní odskočíte o pokladny v supermarketu.

  Všechny výše jmenované akce mají společného účastníka. Tím byl nějaký bonzák, který zúčastněné nafotil a vše pustil dále. V době, kdy u oken slídí řada podobných individuí, která oznamují policii děti drze si hrající na dětských hřištích, dále ty, kteří chtějí dýchat čerstvý vzduch a dovolí si sundat naprosto nefunkční, ovšem totálně otravnou roušku, případně nahlásí pootevřený postranní vchod u oblíbené pivnice, lze očekávat, že jejich bystrému oku nic neunikne. Dalo by se říct, že kvete udavačství. Jenže právě tento druh lidí se vrátil na scénu díky politikům, vládě i umělcům. Bohulibá činnost šmíráků hlídající nehodné činy hříšníků je výsledkem chování těch, které je v důsledku třeba hlídat nejvíce. Tedy šmejdů a propagátorů nynějšího nouzového stavu. Ač se mnozí chovají přirozeně a jindy by se jejich činy nikdo nezabýval, nyní v době zákazů a omezení dotýkajících se všech občanů je každá podobná věc důvodem k vymazání tvůrců omezení z veřejného života. Nebo naopak návodem na to, jak se na nějaká jimi nastavená pravidla vykašlat a žít normálně. Kdyby jim totiž ty naše elity věřily, nikdy by je neporušovaly. Ony ale ví, že nejde o nic jiného, než jen buzeraci a vlastní byznys. To především.

 

Jindřich Kulhavý