Chtíč po nadvládě národním symbolem?

21. 04 2020

www.inadhled.cz   Jedním z poznatků, který nám nabízí znalost historie, je spojení slova Germán a jeho proslulá touha po moci a nadvládě nad ostatními národy. Česká republika má tu smůlu, že patří k nejzápadnější slovanské výspě a zároveň má po mnoho století společné hranice s germánským národem. Z toho plyne mnoho problémů, se kterými se Češi dlouhodobě setkávají. Německé národy zasahují do našich životů natolik, že jejich zástupci po dlouhou dobu dokonce Českému království vládnuli a zároveň se snažili postupně naši zemi osídlit. Je až s podivem, že si náš národ dokázal udržet část své hrdosti a samostatnosti, přestože jsme vždy měli mezi sebou kolaboranty. A to ať už v řadách prostého lidu hledajícího určitý prospěch při podlézání bohatším Němcům, tak i mezi šlechtou. To platí pro tu starou, ale i pro novou vzniklou po roce 1989.

  Němci mají dlouho v hlavě představu, že po pádu Římské říše jsou to oni, kdo jsou předurčeni k výstavbě nového soustátí vedeného germánským národem. Řada římských králů a císařů pocházela právě od našich západních sousedů a habsburský rod po mnoho staletí rozséval své sémě po celé Evropě. Je smutné, že u jeho vzestupu zahráli Češi osudovou roli. První Habsburk se dostal k moci díky vítězství na českým králem Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli, které mu k nohám složili další významní čeští pánové v čele s Vítkovcem Závišem z Falkenštejna, když svého krále zradili za příslib podpory vzniku vlastního svrchovaného knížetství rozkládajícího se na jihu Čech a v dnešním Rakousku a části Německa. To se nikdy oficiálního vzniku nedočkalo a Záviše to později stálo život, o který přišel údajně stětím nabroušeným prknem. Nad českým národem poprvé zavlála germánská vlajka. A podobně tomu tak bylo s různými přestávkami dalších pár století.

  V roce 1918 se zdálo, že jsme se po dlouhých létech boje za vlastní uvědomění a samostatnost konečně dočkali. Radost netrvala dlouho, Germáni jako pokaždé v minulosti vstali z popela a po pár letech od prohrané 1.světové války začali kout pikle na další atak Evropy. Šílený Rakušan Adolf Hitler svou ideologií získal Němce natolik, že z nacismu udělali národní náboženství a v roce 1938 po zradě našich spojenců opět došlo na snahu západních sousedů ovládnout slovanské výsostné území. Sudety plné Němců kolaborovaly ihned, okleštěný zbytek republiky zabrali fašisté vzápětí. Opět se ukázalo, kolik našich lidí je vlastenců, přičemž řadu ohnutých hřbetů doplnily i tak významné rodiny, jakou byla například ta prvního českého prezidenta vládnoucího po roce 1989. Mimo Havlů se k Němcům vstřícně přidala i šlechta, část průmyslníků a nečekaně…umělců. Za kus žvance rozdávaného po invazi na náměstích se však nechalo koupit i prosté obyvatelstvo. Jak české, že?

  Hitlerova touha po světovládě skončila fiaskem. Nebylo to poprvé, co si někdo vylámal zuby na Rusech. Tento pokrevně nám blízký národ žijící v drsných podmínkách i přes obrovské oběti zatlačil Němce tam, odkud přišli. Tisíce kilometrů posunující se bojová fronta se pro Hitlera stala osudnou, zvláště když Američané ucítili svou možnost vrátit se do Evropy a z druhé strany tepali německou armádu do zad. Válka skončila krutou porážkou, nicméně přítomnost Američanů a zveličení úlohy dalších dvou mocností, z nichž Francie toho moc neukázala a Británie těžila při obraně z existence Lamanšského průlivu, způsobilo při rozdělování moci v poválečném Německu skutečnost, kterou byl vznik Západního a Východního Německa. Markantní rozdíl v investicích do obnovy válkou rozvrácené země způsobil obrovský vzestup západem ovládané části, přičemž ve vedení mnoha tamních firem zůstali lidé spojení s existencí nacismu a gestapa. To se východním zbytku nestalo a nacistické elity byly buď potrestány, nebo vyhnány z území. U nás vznikly Benešovy dekrety, které sebraly kolaborantům možnost manipulovat s majetkem a vzkvétat. Československo tak přišlo o velkou část elit, protože právě ty spolupracovaly s nacistickým režimem nejvíce. A jejich zbytek, který stál na straně osvoboditelů, bohužel na té blíže Londýnu, zlikvidoval nástup socialismu a jeho představitelé.

  Československo tak po válce začalo vytvářet svou budoucnost ve starších dosluhujících fabrikách vedených často ideology. Západní Němci vystavili s pomocí spojenců nové továrny, přičemž si jejich elity zachovaly svá postavení, a dokonce i schopní vojenští představitelé bývalého Wehrmachtu později získali místo v nových strukturách armád rodícího se paktu NATO. Specialisté, inženýři zbrojního a chemického nacistického průmyslu se stali významnou posilou pro americké i německé hospodářství. Německá spolková republika se nejen zvedla z popela, ale velmi rychle svým obnoveným průmyslem převálcovala vše, co jí v Evropě stálo v cestě. A po 60ti letech od války, opět už sjednocená, začala diktovat Evropě své podmínky. Začalo to obnovou Hitlerova snu o spojené Evropě pod nadvládou toho správného národu. Projekt Evropské unie je tím pravým, sídlo v Bruselu úlitbou podřazeným spojencům. Mohutný německý kapitál opět převzal část průmyslu v slovanských zemích, dokázal zdevastovat Řecko a půjčkami si zavázat i jiné země.

  Momentální stav Evropy je tristní. Německá kancléřka určuje, co je pro Evropu dobré. Staví se proti dávnému spojenci USA, který stál u zrodu nově vystavené mocnosti. Merkelová s Evropskou unií v zádech posílila a jediným strašákem pro ni je Rusko po dlouhé době vedené skutečnou osobností. Země rozprostírající se na východu od hranic EU je natolik specifická a její národ drsný a odlišný, že si ani německá kancléřka prozatím vůči němu samotná nic nedovolí a jen spojení se státy EU jí dává možnost podílet se na oko na určitých sankcích spojených se snahou nechat padnout Rusy na kolena. Jak úsměvné. Jde o národ, který je nepříjemnostmi zocelený a je li i vedený tvrdou, a přesto i někdy vlídnou rukou, je schopný postavit se celému světu. Tedy i germánským snahám vládnout. Zbytek Slovanů se bohužel stal pro německý kapitál levným soustem.

  Více jak 40 let budování nereálného socialismu a oproštění se od něj nás stálo daleko více než bychom si přáli. I když se zpočátku zdálo, že být součástí Němci budované unie bude výhodné, zaplatíme za tento omyl mnohem více než za odchod z RVHP. Opět doplácíme na nevelkou územní rozlohu v srdci Evropy, naivitu elit a jistou nenažranost. Nepoučili jsme se a trestem je naše trapná role v soukolí německého šovinismu a ideologie navazující na myšlenky Hitlera. V druhé polovině tohoto roku se Německo ujme předsednictví v EU a už nyní chystá plno kroků. Tím nejnebezpečnějším, tedy mimo dalšího vysávání ostatních členů unie, bude snaha řešit po svém migraci. Naši vládu čeká těžký boj nejen s Němci a unijními vazaly, ale i s vnitrostátními zkorumpovanými příznivci Německa. Jestliže nás v prvním pololetí ochromil koronavirus, pak v tom druhém přijde ještě mnohem něco horšího. Výhled není růžový.

Jindřich Kulhavý