Co je největším omylem člověka?

17. 04 2018

   www.inadhled.cz    Lidská mysl je  velmi snadno ovlivnitelnou součástí lidského vnímání. Všeobecně se ví, že náš zrak nepatří k nejdokonalejším, moc toho v porovnání s volně žijícími zvířaty neslyšíme, čich má kdekdo lepší než my, ryby ve vodě dokážou díky různým receptorům vnímat celým tělem. Na co však můžeme být pyšní, je náš mozek, tedy pokud ho umíme používat. Což není výsadou všech. Kolem nás je daleko více těch, kteří se spokojí s všeobecně přijímaným názorem a berou ho vzápětí za vlastní. A přitom si nelze myslet, že se jedná o hloupé lidi. Jde především o to, že si jsou jisti nemožností jiných řešení, než jsou ta nejpropagovanější.

  Velká část lidí se oblažuje pocitem, že jejich vědomosti a znalosti jsou dostačující a jsou oprávněni rozdávat rozumy dále. Jen ti nejmoudřejší o sobě pochybují, neboť si uvědomují šíři možností lidského vědění a ještě větší rozsah to, co lidstvo ještě nepochopilo. Tací inteligentní lidé poté neustále pokračují v rozšiřování vlastních obzorů umožňujících především pochopit vlastní chyby, omyly a následkem toho dokázat upravit vlastní názory. Vědomosti patří k největšímu soukromému bohatství, které můžeme v životě získat, byť někdy nemusí jít o vyloženě pozitivní informace námi získané a ukládané. Lidé, kteří hodně znají, jsou většinou těmi, kteří dokážou nejlépe odhadnout blížící se události v těch sférách, o kterých ví nejvíce. Dá se tedy říct, že pokud někdo prohlásí:,, Jsem si jistý, že vím…´´, pak tento člověk šlápnul na brzdu a není schopen akceptovat jiný průběh událostí. Mohu se pouze domnívat, že vím a zároveň musím být připraven na to, že se naprosto mýlím. Teprve poté mohu být vnímán okolím jako moudrý a inteligentní člověk.

  Řada nám známých osobností, ale i běžných našich souputníků, někdy i manipulovaných hlupáků, vychází z přesvědčení o vlastní neomylnosti. Jsme zásobováni informacemi a názory vydávanými za podstatné a které by měly utvářet náš správný přístup k problematice. Je jedno, jde li o politiku, migraci, kulturu. Ovšem stačí se zaposlouchat do některých komentářů, úvah či projevů a samostatně myslící člověk se musí pousmát. Vraťme se nyní třeba k náletům na Sýrii a k celé situaci v ní. Američané společně s Brity a Frantíky ví, že syrská armáda použila bojové plyny. Rusové ví, že nikoliv. My se tedy v Čechách můžeme pouze domnívat, kde je pravda, a protože nemáme nikdo jistotu, měli bychom držet ústa a názor nevyjadřovat, tím méně podporu jedné nebo druhé straně. Bohužel řada našich představitelů se vyjádřila ve smyslu projevení důvěry informátorům našich ,,spojenců´´, aniž by měli možnost získat aspoň nějaký důkaz o pravdivosti důvodů k obvinění Asadova režimu. K bombardování však aliance neměla žádné oprávnění ani při teoretickém použití zakázaných látek, protože jde o vnitropolitickou situaci svrchovaného státu.

  O tom, jak máme chápat různé události, nám jsou podsouvány články různými médii. Bohužel už dávno nefunguje ani jedno jediné fungující na základu pouhého předání informace. Stalo se toto a toto, udělejte si názor sami. Většinou jsou informace zkreslovány a vzápětí dochází k další manipulaci pomocí pozvaných odborníků. Ohýbání pravdy je velmi snadné, protože nikdo z nás není v místě děje a nemůžeme posoudit skutečný stav věci. To se netýká jen veřejného dění, ale i soukromí. Všichni známe větu:,,Jedna paní povídala…´´, která má samozřejmě mnoho dalších podob a variant. Poté už záleží jen na přesvědčivosti toho, kdo získanou jakoinformaci posouvá dále. Často pak dochází k naprosto nepodloženým rozhodnutím na základu totálního bludu. Zvláště tehdy, je li přání otcem myšlenky.

  Žijeme v době, kdy se kolem nás děje příliš mnoho věcí a společnost je rozdělena. Toho využívá mnoho zájmových skupin snažících se strhnout dav na svou stranu a neštítících se použít jakékoliv praktiky. Informace mají být tím nejmocnějším argumentem. K nim se poté přidá vlastní přesvědčení, osočování protivníků a vytváření aury vlastní dokonalosti. Méně přemýšliví lidé jsou ochotni podlehnout pocitu, že právě tito agitátoři jsou ti správní vůdci. Pokud však politik sedící v Praze prohlásí, že Asad použil bojový plyn, je stejně hloupý a naivní jako ten, kdo mu to věří.  A pokud tento politik navíc chválí Američany za použití střel, jde o klasický případ systematického lhaní a předsunutí vlastního zájmu před realitu. A před takovými lidmi lze pouze varovat, jde jim o svůj prospěch a vždy půjde. Naučme se používat svůj rozum a to, co nám předkládají média brát s nadhledem. Mohlo by to tak být a také nemuselo.  Podobně to přeci platí i v životě. Kdo si myslí, že ví, ví vlastně velmi málo nebo vůbec nic. Mít pochbnosti totiž není ostuda. Je to důkaz toho, že přemýšlíte.

J3.K