Právě se nacházíte:

Co se změnilo?

5. 05 2014

www.inadhled.cz  Posledních pár let přineslo plno změn. Tou největší je hospodářská krize, která se nenápadně před čtyřmi lety přiblížila z USA do Evropy a zasáhla i naši ekonomiku.  Zpočátku všichni věřili, že jde o přechodný stav, ale jak následující léta ukázala, ta představa byl omyl.

  Každá krize přináší finanční problémy většině obyvatelstva a pár šťastlivcům naopak velké možnosti k navýšení vlastního kapitálu. Podobná situace nastala i tentokráte, mnozí pocítili změny ve svých standartech a je málokomu se jejich úroveň zvýšila. Nejeden majitel luxusního auta spláceného na leasing a rodinného domu získaného na hypotéku musel oželet výdobytky předešlých úspěchů a předat svůj majetek hluboko pod cenou těm, jejichž ekonomické základy byly natolik pevné, že toto dlouhé období propadu vydržely. Ač se to na první pohled nezdá, dopad na firmy věnující se stavebnictví, autopůjčovny, obchody zaměřené na střední třídu byl často likvidující. Obyvatelstvo přestalo utrácet, což hospodářství tlačilo ještě více k zemi.

  Lidé si uvědomili, jak křehký systém ekonomika je. S nevolí pozorujeme každý konflikt na naší planetě, protože tušíme spojitosti se zvyšující se cenou ropy a plynu, kroutíme hlavou nad cenou naší elektrické energie, kterou ve velkém vyvážíme a většina z nás by hozený kámen směřovala na panel solární elektrárny, tedy pokud nejste jejím spolumajitelem a nevyužíváte neschopnosti naší politické elity. Kdo překonal krizi s menšími ztrátami díky schopnosti snížit náklady a v garáži jeho domu zůstalo třeba i krásné auto, jistě si uvědomuje relativní vzácnost okamžiků, kdy jej v poslední době vyvezlo na výlet a ignoruje řeči přátel, kterým se dařilo i přes období stagnace. Jak jsem řekl na začátku, chudne li národ, bohatnou jednotlivci. Někdy je to o schopnostech, jindy o štěstí, často o bezohlednosti.

  Krize postupně ustupuje. Její následky se budou léčit déle, než bychom předpokládali, ale stavby se pomalu rozjíždějí, auta prodávají a my se jen poučme z toho, že ne vše bude navždy pozitivní. Občas je třeba padnout na zadek, to abychom si uvědomili, jak maličcí jsme v kontextu se světovým děním. Vždy může být lépe, ale ještě častěji hůře. Ale optimismus je potřebný neustále.

J3.K