Další rok života za námi, je co hodnotit?

31. 12 2018 | www.inadhled.cz    Končí rok 2018, který nebyl nijak výjimečný svou délkou, ale spíše tím, co nám přinesl. Nezapadl sice mezi jiné roky končící osmičkou, byly tu významnější letopočty, ale i tak se stal, částečně přelomovým, bohužel v horším slova smyslu. Pojďme se tedy vrátit o pár měsíců zpět a vzpomeňme na události s ním spojené.

  Leden se stal měsícem, v němž vyvrcholily prezidentské volby, a ke vzteku všech liberálních demokratů včetně pseudopravicových politiků se stal prezidentem České republiky Miloš Zeman. Následovala nenávistná nálada mezi rádoby intelektuály, zástupci ODS, STAN, TOP 09 a Pirátů spustili povyk a národem k druhému místu odsouzený Nevím Drahoš na pár měsíců zapadl v zapomnění. Především komedianti se začali tvářit, jako by přišel konec světa, excelující Jan Hrušínský později málem ve své ,,spravedlivé´´ nenávisti uzavřel své divadlo Na Jezerce. Nicméně národ se ještě více rozdělil na proevropsky smýšlející část ignorující tragické průvodní jevy vývoje kdysi obdivovaného Západu, a na ty, kteří si začali uvědomovat sebedestrukci Evropy pod vedením Bruselu, Berlína a Paříže. Miloš Zeman se stal jednou z posledních osobností stojících v opozici Junckerovi, Merkelové a Macronovi. Vzápětí byl samozřejmě dehonestován a nazván ruským švábem, protože kdo nejde s Bruselem, jde proti němu.

  Naštěstí dopady migrace na země, v nichž zůstaly dveře otevřené, způsobily odklon i mnoha dalších evropských politiků. K Orbánovi a Marinně Le Pen se přidal Ital Salvini, Rakušan Kurz a polská vláda. Na hraně lavírující Slovensko po státním převratu způsobeným vraždou novináře Kuciaka a jeho partnerky, o níž se ukázalo, že byla politicky zneužita, zatím patří spíše k probruselské klice, Česká republika je přesně na rozhraní. Může za to naprosto nespolehlivý předseda vlády Andrej Babiš, jehož výroky se až příliš často rozchází s tím, co reálně dělá. Je natolik zaměstnaný důsledky svých hříchů a zisky Agrofertu, že nemá ani čas si prostudovat důležité dokumenty týkající se Globálních paktů a připravené neúspěšným kandidátem na post ministra zahraničí Pochem a jeho pravou rukou ministrem Ondráčkem. Pokud je právě Babiš označován za nejbližšího politického partnera prezidenta, pak to má Zeman skutečně složité. Babišovi navíc byly ve správný čas před podpisy obou paktů hozeny klacky pod nohy načasováním kauzy s jeho vlastním synem. Opět se ukázalo, jak pracují zkorumpovaní novináři. Právě nastartování tohoto případu ukázalo, jak lze pracovat s informacemi. Nic na tom nemění ani fakt, že Babiš je díky svým podnikatelským aktivitám a závislosti na dotacích naprosto nevhodným předsedou vlády a jeho morální vlastnosti jej pasují spíše na kandidáta pro účast v mnoha trestních řízeních umístěného na lavici obžalovaných.

  Česká ekonomika dosáhla svého vrcholu, začala stagnovat a blíží se sešup. Letos se tedy zvyšovaly platy více než inflace. ČNB zasáhla do mnoha sfér a především v oblasti úvěrů a hypoték řekla dost. Jestliže si s korunou a její hodnotou v posledních létech hraje Člověče nezlob se, tentokráte na konci září došlo ke změnám, které znemožňují mnoha lidem přístup k novému bydlení. Ceny bytů a domů jsou vyšroubovány do maxima a opět nastává doba, kdy mladí budou zůstávat u rodičů. Změnit to může blížící se krize, kdy plno lidí bude mít problém splácet hypotéky, to je ale už otázka spíše pro prognostiky.

  Rozšířily se průvodní jevy spojené se snahou změnit světové řády. Potřeba zlegalizovat migraci se projevila vznikem Globálních paktů, vznikl dvojí metr na posuzování trestných činů spojených s loupežemi, znásilněním, pedofilií, demonstracemi. V Německu dochází k napadání politiků AfD nejen členy Antify, ale i dalšími levicovými aktivisti a příznivci, ve Francii se naopak vzbouřila střední vrstva složená většinou z původního obyvatelstva. Opět se v Evropě umíralo, přestože zločiny provedené muslimy nejsou zásadně označované jako terorismus. Prohloubila se propast mezi reálnými skutečnostmi a tím, čím nás zásobují média. Zvětšila se cenzura na sociálních sítích, jinak se pracuje s informacemi.  Indoktrinace ve školách se stává oficiální doktrínou, ovlivňování mládeže pokračuje v dětských televizních pořadech. Česká televize se definitivně přidala k bruselské propagandě. Neziskovky se ještě více přisály na státní rozpočty a pronikly na ministerstva, začaly rozhodovat. Genderové nesmysly se staly ústředním tématem mnoha diskuzí. Když nejde potlačit přírodu, jde ji zdiskreditovat. Rozum nad tím zůstává stát.

  V zahraničí  můžeme vnímat čtyři základní pilíře. Předlužené Spojené státy vedené progresivním Donaldem Trumpem, jemuž ruce svazují demokratičtí senátoři, stojí proti němu spekulant Sörös a řada významných miliardářů vydělávajících na celosvětových společenských změnách, dále i intelektuální vrstva umělců a novinářů. I přesto se Trumpovi daří provádět dílčí změny v politice USA. Druhým pilířem je EU. Stojí ovšem na rozpadajících se základech a sebedestrukce obsažená ve vnitřní i zahraniční politice se může brzy stát příčinou rozpadu. Hlavní tváře, tedy opilec Juncker, neoblíbený Macron a odcházející Merkelová, stále tlačí na pilu, otázkou zůstává, co bude po blížících volbách do Evropského parlamentu. Nicméně zvůle politiků v EU dosáhla úrovně, kdy reakcí na ni mohou být celoevropské demonstrace a projevy nespokojenosti. Stovky nesmyslných nařízení už jsou na obtíž, posledním počinem je touha po likvidaci automobilového průmyslu takového, jaký známe.

  Třetím pilířem je Čína. Její ekonomický vzestup je spojený s kompromisem mezi socialismem a kapitalismem. Svérázné politické zřízení nese úspěch a Čína se postupně stala velkým konkurentem v mnoha oblastech Spojeným státům, především technologická sféra je její doménou. Což je samozřejmě důvodem k její kritice ze strany západních států. Paradoxem je, že právě v EU jsou u moci levicové strany, které tíhnou k socialismu více, než momentální elity v Číně.   Poslední mocností, která má velký vliv na dění ve světě, je Rusko. To se především díky vyspělosti svého prezidenta stalo určitým garantem světové rovnováhy. I za cenu pomalejšího hospodářského vývoje se Rusové zbavili většiny dluhů, patří k zemím s největší zásobou zlata. Jejich pokrok ve vývoji zbraní zaručuje protiváhu agresivní politiky NATO. Po zpětvzetí Krymu a zdrženlivosti týkající se Ukrajiny a přibližování se vojenských jednotek NATO, zároveň rezolutnímu zásahu vůči ukrajinským lodím a účasti v krizovém prostředí Sýrie, ukazuje Rusko svou odhodlanost neustupovat požadavkům USA a EU. Nebezpečný je vývoj v Turecku, jeho prezident Erdogan je faktickým příkladem moderního diktátora. Snaha stát se velmocí i za cenu ozbrojených konfliktů a zároveň být součástí NATO může vytvořit nebezpečný precedent v té části světa, kam patří i Česká republika. 

  Uplynulý rok se může v budoucnosti ukázat zlomovým ve více oblastech, než tušíme. Důsledky toho, co se v něm projevilo a nastartovalo, mohou být dalekosáhlé. Každý rok přinášíme prognózu pro ten další, takže se zítra pokusíme si spolu zahrát na prognostiky. Přestože se zdá, že nás nečeká nic moc dobrého, je pravděpodobné, že se to dá přežít. Když už se to podařilo letos. Přejeme Vám tímto co nejlepší vstup do Nového roku a buďte v noci opatrní.

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse