Den před dnem D a víkendové dění

16. 11 2019

www.inadhled.cz   Nálada v naší společnosti se mění. Jestliže jsme před třiceti lety věřili, že se vše změní k lepšímu, dnes řada lidí tuší, že zdaleka ne vše se podařilo. Kdysi jsme si mysleli, že tzv. Sametová revoluce vznikla spontánně, dnes už víme, že šlo o systematicky připravované předání moci, na kterém se přiživilo mnoho lidí. Někteří dopředu tušili, co je v plánu a byli na to připraveni, jiní se stali účastníky procesu tak nějak náhodou. Byla to doba, kdy šly sbírat lacině politické body, tedy pokud jste včas zareagovali. Přestože vrcholné posty byly předpřipravené a disident tušil, že bude třeba rychle zareagovat, bystrým šťastlivcům se otevřely jisté možnosti a někteří jich využili, a dokonce se dokázali vyhnout důraznému klepnutí přes prsty.

 Studenti stáli tehdy na straně vytoužené svobody a v podstatě to, že stáli v prvních řadách, umožnilo komunistům vcelku elegantně předat oficiálně moc bez zbytečného krveprolití, zároveň díky připravenosti nezaznamenali téměř žádné ztráty. Naopak, ti schopní neskutečně zbohatnuli a udrželi si zásadní vliv na ekonomiku i politiku v této zemi. Někteří dokonce zůstali ještě nějaký čas ve vládách, jiní vstoupili do nově se rodících stran, ale ti nejchytřejší s věnovali restitucím a privatizacím. Vzhledem k sametovému kšeftu o nic nepřišli a velmi dobře věděli, v jaké kondici ekonomika a průmysl jsou, takže si ty nejlepší kousky ohlídali. I proto řada našich zbohatlíků má mezi svými předky aktivní komunisty a také lidi napojené na STB, tedy pokud samotní nebyli v těchto sférách aktivní. Navíc vědomosti a znalosti nabyté před rokem 1989 využili zkušeně i v letech následujících.

  Předešlých 30 let přineslo mnoho změn. Otevřely se prostory pro cestování, podnikání, vzdělání v zahraničí. Na nějakou dobu jsme mohli mít vlastní názory, neexistovala žádná drsná cenzura, byť o Havlovi a jeho kumpánech se mohlo psát jen pozitivně, zatímco jejich levárny vypluly na povrch o něco později. V první etapě byl navrácen majetek potomkům těch, kteří o něj díky komunistům přišli. Některým výjimkám prošlo prolomení Benešových dekretů, takže například rodina Havlů a kníže Schwarzenberg získali zpět majetek, který jim byl konfiskován za spolupráci s nacistickým Německem a kolaboraci. Lidé tak měli možnost začít zase hospodařit na svém, byť řada z nich kvůli rychlým ziskům své nově nabyté majetky rozprodala, čehož za pár let musela litovat. To se týká především nemovitostí a uměleckých děl. V celostátním pojetí došlo k přerozdělení majetku, kdy především kupónová privatizace nahrála těm hráčům, kteří měli lepší informace a dokázali se na ni včas připravit. Vznik privatizačních fondů nebyl náhodou a kapitál vložený do výkupu privatizačních knížek byl připravený dopředu. Ne však pro každého, což je logické. Převzetí ekonomicky a průmyslově kvalitních subjektů tak proběhlo organizovaně a s pomocí politiků.

  Další privatizace toho nejlepšího ze státního majetku, co bylo na trhu, probíhaly ještě více pirátsky a souhra politiků a investorů byla ho očí bijící. Přátelství Havla a Bakaly znamenalo později kšeft s OKD, karlovarská Becherovka by zase mohla vyprávět o angažovanosti knížete Schwarzenberga, v dalších kauzách měli prsty i ostatní politici. Symbióza vedení státu s lobbisty připomínala proslulou chobotnici. Když už nebylo co rozkrást, vznikly nové projekty, přičemž vhodným nástrojem se staly dotace. Solární šlechta zázračně bohatne z peněz daňových poplatníků, pomocí dotací vybraným podnikatelským subjektům je likvidováno zdravé konkurenční prostředí, o biopalivech likvidujících motory už není třeba mluvit vůbec. Na dotační vlně se vezou opět ti samí, kteří se díky informacím dostali včas tam, kde se rozdává. Bohatí ještě více zbohatli, chudí to zaplatí ze stále zvyšujících se daní. Poslední velkou zlodějnou se staly církevní restituce protlačené Kalouskem. Jestliže se stát kdysi drasticky vypořádal s církví, jejíž bohatství vzniklo většinou z práce a krve nevolníků, desátek a prodeje odpustků, které byly v podstatě zdaněním neexistujících hříchů, čemuž se blíží nynější prodej ekologických povolenek, pak restitucemi stát razantně zchudnul, a s ním i jeho obyvatelé. Nemalou měrou k tomu přispívá i ekonomicky neproduktivní neziskový sektor a bobtnající státní aparát.

  Moderní doba přinesla mnohé z toho, co jsme zažili a doufali, že se nevrátí. Vylhanou diktaturu proletariátu nahradila nadvláda ekošílenců proniknuvších do nejvyšších sfér politického dění. K moci se tak dostávají liberálové, jejichž rétorika je výrazně spjatá s neomarxismem. Stačí si prohlédnou fotky z poslední okupační stávky části studentů Karlovy univerzity vystavujících se v tričkách s podobiznami Marxe a Che Chuevary. Výrazně levicové chování mládeže a studenstva je pro velkou část starší generace, která zažila komunismus, nepochopitelné. Někde se stala chyba, protože svou zásluhu na tomto stavu mají především školy a média. Pro mládež tak už není prioritou svoboda, ale sociální jistoty. Zcela upřímně, těch bylo za komunistů více, než je nyní. Jistota pracovního místa, důchodu, půjčky na bydlení, to vše nyní chybí. Místo toho existuje mnoho jiných možností, ale zdá se, že sliby levicově směřujících stran jsou pro studenty atraktivnější, než skutečná a tvrdá práce vedoucí k vlastnímu progresu.

  Radost z nabyté svobody vzala dávno za své. Opět jsme v područí cizích států, především Německo a Francie diktují Evropě své podmínky a Evropská unie je v mnohém více omezující, než byla proslulá RVHP. Jsou vytvářeny mýty o agresivním Rusku a ekonomicky nenasytné Číně, zastírají se nedostatky eurozóny a Evropská komise diktuje nesmyslné požadavky omezující naše životy často více, než uměla komunistická doba. Na Letenské pláni stojí na pódiu nedostudovaní levičáci spolupracující těsně jak se zahraničními investory, tak i s neúspěšnou politickou opozicí. Demokracie tak získává vážné trhliny. Výsledky svobodných voleb, parlamentní systém a další atributy zdravé společnosti jsou nahrazovány akcemi neúspěšných politiků, studentů a rádoby vševědoucích umělců žijících ve světle divadelních ramp a v ideologické bublině, jejíž součástí je pocit vlastní neomylnosti.

  Dnešní akce na Letenské pláni je pouze ukázkou nepochopení základních principů fungování demokratické společnosti. Jestliže se Andrej Babiš ve funkci, kterou díky volbám získal, chová protiprávně, je to práce pro Parlament ČR a vyjednávání v něm. Není li politická vůle v něm, a navíc výzkumy ukazují, že ANO má nadále podporu voličů, pak nějakých 200 000 občanů pozvaných různými způsoby na Letnou značí relativně malé množství nespokojených obyvatel České republiky. Navíc tito mohou každé 4 roky projevit svůj názor u voleb. Již po dvě volební období má nynější vládní garnitura moc ve svých rukách a rozhodli tak pávě voliči.

  Nastávající víkend bude nejen připomenutím uplynulých třiceti let, ale také snahou potlačit demokracii. Mezigenerační boj podporovaný opozicí tak přilévá olej do ohně. Pamětníci komunistické éry se podivují nynějšímu stavu. Propaganda je bohužel na straně neomarxistů, na jejichž stranu se přidali i blízcí posthavlisté. K nim patří i hlavní mediální stanice, takže o objektivní reportáže asi ani nezavadíme. Je třeba vzít rozum do hrsti a vrátit se k schopnosti přemýšlet, ne se nechat někam vmanipulovávat. Jestliže k hercům patří fikce, k médiím tendenční zpracování informací a k politickým lídrům úplatnost, pak nám nezbývá, než správně zanalyzovat minulost a přítomnost, a z toho poté vycházet při tvoření budoucnosti. Nevěřme těm, kteří nás dovedli na toto rozcestí a neidealizujme si ty, kteří v sobě nemají dostatek morálky ke kvalitnímu studiu, dobře odvedené práci, kteří pohrdají manuální zručností a stávkují za snadnější život. Už dávno se na pódia nedostávají skutečné osobnosti, ale jsou tam většinou darmožrouti, vychcánkové a příživníci. A jinak tomu nebude ani dnes a zítra.

J3.K

 
.