Právě se nacházíte:

Dětství

18. 02 2014

www.inadhled.cz  Jak rádi všichni vzpomínáme na chvíle, kdy jsme přišli na svět a začali objevovat jeho krásy. No, možná všichni ne, je pravdou, že naše vzpomínky upravuje způsob prožití raných let našeho života, hladkost průběhu a také vnímání toho, co se dělo kolem nás.  

  Většina toho všeho postupně vymizí a nám zůstanou v hlavě útržky událostí, které se vybavují při různých příležitostech. Většinou jsou příjemné, ty horší zešednou a jejich rohy se obrousí, jen ty tragické v nás probudí i po mnoha letech smutek a vženou nám do očí slzy.

   Návraty do míst, kde jsme vyrůstali, staré fotografie, setkání po létech, vyprávění rodičů. To vše nás občas přinutí zavzpomínat. A pak také naše děti. Kolikrát si uvědomujeme, jak jsme kdysi bojovali s rodiči za spravedlnost, vlastní zájmy, říkali si, jak jsou hrozní, nechápou nás, nezajímáme je, abychom se k nim za chvilku šli přitulit a v době jejich nepřítomnosti se nám po nich stýskalo.

   Přemýšleli jsme o tom, jak utajit ne zrovna dobrou známku, zašít roztržené kalhoty, či vysvětlit ztrátu tátovo oblíbeného kružítka. A teď jsme v situaci, kdy naše děti řeší podobné problémy a my stojíme ne opačné straně a přesně víme, co těm špuntům probíhá hlavou. Tedy…pokud si vzpomeneme na naše myšlenkové pochody z dětství. To vyžaduje určitou velkorysost a také dobrou paměť a schopnost vnímat je třeba i lépe, než se to dařilo našim matkám a otcům.

   Pokud to dokážeme a přidáme i krásné zážitky, zajistíme tím našim potomkům krásné vzpomínky a jejich dětem jednou možná fajn rodiče. Protože to, co si přineseme z dětství, nám utváří život a ovlivňuje mnohé z našeho konání a chování v dospělosti.

J3.K