Právě se nacházíte:

Diskuze

14. 02 2014

www.inadhled.cz   Diskuze je jedním z nástrojů dorozumívání, který lidi odlišuje od ostatních živočichů. Tak by to mělo správně být, bohužel ne vždy se k tématu, kolem něhož lze diskutovat, sejdou dva jedinci schopní vést dialog. Pokud totiž oba vedou každý svůj monolog, nemohou nikdy pochopit jeden druhého.  

 Ještě větší rizika přináší účast více lidí s naprosto rozdílnými názory a inteligencí. Jak taková diskuze vzniká? Většinou k jejímu vyvolání stačí dát impuls narážkou na něco, kritikou. Nechceme li však spustit drtící lavinu, je třeba velmi pečlivě vybírat téma i prostředí. Pokud se nám podaří najít natolik vhodné spojení obojího a přidá se pár inteligentních diskutujících, může očekávat plodný a inspirující průběh, na jehož záveru si přítomní podají ruce a najdou aspoň určitou shodu. Problém vzniká, sejdou li se u jednoho stolku dva egoisté. Jejich schopnost vnímat toho druhého je potlačena touhou prosadit svou ideu s maximální sebedůvěrou. Otázkou je, jak často oprávněnou.

  Příkladem jsou televizní pořady s našimi politiky. Pozorný posluchač se často diví, kde se ztratil smysl pro realitu a nechápe i to, kam až jsou schopni představitelé naší moci klesnout. Též argumenty jsou často vytlačeny snůškou hloupostí a alibistických smyšlenin a slibů. K jejich naplnění samozřejmě nikdy nedojde, v to samozřejmě doufají pouze snílci. Velmi sporné jsou veřejné debaty, v nichž stojí dav proti jednomu, případně dvěma odpovídajícím. Je třeba si uvědomit, že dav má svou sílu a často je jeho složení naprosto nesourodé, navíc se dá snadno ovlivňovat. Vždy se v něm najde křikloun, jindy hlupák, občas obojí. I sebeinteligentnější člověk může být snadno zahnán do kouta a jen s velkým úsilím se možná dokáže ubránit. Tyto situace nepatří mezi jednoduché a většina moudrých lidí se jim radši vyhne. Zatím jsme popsali řízené diskuse.

   Nejčastěji se však setkáváme s těmi živelně vznikajícími, kdy si své oponenty nevybíráme. O to zajímavější mohou být názory, které se budou střetávat. Je však třeba si uvědomit, že diskuze by měla mít svá nepsaná pravidla. Především je třeba nepoužívat převahu vyplývající z nadřízené pozice, například rodič - dítě, nadřízený – podřízený. Dále je vhodné dát prostor druhé straně, toto pravidlo je naprosto zásadní. Také argumentace musí být věcná, přesto v klidu přednesená.

   Umění diskutovat je vzácné. Sebeovládání, intelekt a schopnost reagovat musí být doplněno správným nastavením projevu ega a ještě jedním podstatným atributem. Tím je potřeba naučit se včas zmlknout, nevést diskuzi do překřikování a zakončení ji vlastním posledním slovem za každou cenu. V tu chvíli jde totiž už jen o hysterický pokus zvítězit. A právě ten dokáže degradovat zprvu na vysoké úrovni vedený dialog v nesmyslnou hádku. A o tu přeci nikdo nestojí. V diskuzi nejde o vítězství, ale především o projevení svého náhledu a někdy o získání co nejvíce sympatizantů. Ale skutečný boj patří do ringu.

J3.K