Dlouhodobé statistiky nelžou. Jejich vykladači ano.

8. 08 2020

www.inadhled.cz   Koronavir a ekoběsnění společně s migrační vlnou nám ukázaly mnohé. Řada odborníků se ohání statistikami, tedy pokud jim vyhovují jejich výsledky a hrají jim do karet. A pokud nikoliv, tají se jejich existence, ohýbají se křivky grafů a důsledně se mlží. Není již žádným tajemstvím narůstající  kriminalita například v sousedním Německu spojená se zvyšujícím se počtem příchozích Afričanů a muslimů, takže policisté jsou vybízeni k zamlčování faktů. Podobné je to i v jiných případech.

  Lidstvo je vcelku vynalézavé a od dob, kdy dokázalo shromažďované informace nějak zaznamenávat, vznikaly různé formy statistik a jejich archívů. Bohužel většina z nich se časem ztratila. Takový požár knihovny v Kartágu zapříčinil ztrátu mnoha set tisíc svitků, na nichž byla sepsána historie. A oheň všeobecně řádil i v mnoha dalších případech. Kde nebyly zažehnuty plameny, tam došlo k zániku civilizace, ztrátě záznamů tvořených různou formou, případně docházelo z nějakého důvodu k záměrnému překrucování, které se omíláním stalo pravdou. Následující generace se poté většinou pouze domnívají, co se v minulosti událo. Navíc lidstvo procházelo různými etapami, z nichž některé znamenali jistý vrchol vývoje, aby poté úroveň poklesla a několik generací zůstala na pomyslném dně, aby se později začala zase postupně zvedat.

  S postupem doby a vylepšováním technologií se řadu informací daří zálohovat poněkud lépe. Přestože zběsilé stárnutí ještě nedávnou tak vyspělé elektroniky, kdy otevřít deset let staré soubory je na novém přístroji nemožné, je varováním, lze doufat, že podstatné záležitosti jsou zaznamenávané tak, aby se prostě neztrácely. Tedy pokud nejde o záměr. Například počasí a jeho sledování má svou dlouhou historii a v pražském Klementinu mají jistě archív informací o každém dni za posledních mnoho desítek let. Otázkou zůstává, stojí li o ně někdo. Pokud by se totiž utvořil jakýsi graf vycházející z reality poslední 200 let, možná bychom zjistili, že letošní rok je srážkově nadprůměrný, nijak zvlášť teplý a celkově zapadá do let minulých. Také bychom asi mohli konstatovat, že žádné globální oteplování neexistuje a v některých dekádách bylo v minulosti chladněji a jindy tepleji. A dalo li by se jít s pozorováním do minulosti dále, možná bychom byli překvapeni ještě více. Jenže to není žádoucí. Trend elektrifikace a mazání jakési uhlíkové stopy vyžaduje, aby bylo nynější počasí srovnáváno s chladnými obdobími a rozdíl v průměrných ročních obdobích byl co nejvyšší. Někdy dokonce až šílené 2°C. A z takové tragédie už se dá vyvozovat mnohé. V epoše prehistorických ještěrů tu dle archeologů bylo mnohem tepleji, ale koho to zajímá, že? O tom, jak rychle se na mnohé zapomíná, je svědkem i hysterické dítě Greta. Jde o ukázku toho, že i nemocný jedinec může být vhodným nástrojem, zvláště když není schopen se opřít při svých tvrzeních o reálné statistiky. Zdá se však, že už byla mladá Švédka odložena.

  Koronavir je přesným modelem toho, jak lze zacházet s informacemi. Zatímco ty negativní se staly hlavním článkem mediálních zpravodajství a politických vystoupení, ty protichůdné jsou zatajované a popírané. Statistiky se záměrně zkreslují a vytváří schizofrenní situaci, která nahrává záměrům tvůrců neexistující pandemie. Která stanoviska však jsou zamlčována? Především ta svědčící o nízkém nebezpečí viru, o škodlivosti a nesmyslnosti nošení roušek, také nesouhlasící s nutnou potřebou očkování vakcínami. Chybějící důkazy o smrtnosti spojené s virem jsou nahrazovány smyšlenými příběhy a důvěryhodnost politiků a epidemiologů snižují případy, kdy dopady epidemie v podobě přetížených nemocnic a hromadných hrobů byly zdokumentovávány způsobem, který pocházel z ateliérů proslulého Hollywoodu. Jejich autoři prostě natočili filmy i s najatými herci, které měly vypadat jako reportáž z místa tragédie. Ostatně podobné praktiky používají déle již investoři do migrace. Statistiky z období koronaviru tak lžou snad úplně ve všem. Tedy v počtech s covidem-19 se potkajících, kterých je možná mnohem více, nemocných s následky, kterých je minimum, ale také v průvodních číslech týkajících se ekonomiky, zadlužení a dalších dopadech nesmyslné pandemie.

  Párkrát jsme se dotknuli migrace. Čísla kolem ní lžou také. Především počet příchozích je skutečně vyšší, stejně tak náklady na ně. A to se týká i České republiky, ve které se údajně migranti nevyskytují. Poté je třeba se ptát, jak je možné, že denně lze potkávat v ulicích Prahy stále více Arabů a černochů. A to nemluvíme o Teplicích, kde najdete více krámů s arabskými nápisy. To už nejsou jen problematičtí turisté. Podstatně horší je to však v Německu. Tam je čtyřmilionová turecká menšina dokonce důvodem k ,,zdrženlivé‘‘ zahraniční politice týkající se sporu Turecka s Řeckem. Pokud jde o nové migranty, křivka násilných trestných činů a loupeží prudce stoupá, jen se to tají a jsou fanatici, kteří tvrdí opak. Naopak klesá průměrná životní úroveň obyvatel, a i přes papírově silnou ekonomiku jsou to právě Němci, kteří se snaží vymést z rohu pokladny každé euro, které tam ještě zbývá. Bohužel i té naší. Myslí li si někdo naivně, že reálná čísla dostaneme z archívů Evropské unie, pak je to ještě horší než v samotném Německu. Umělý i skutečný chaos totiž umí dokonale zamést jakékoliv stopy.

  Až jednou budou nové generace zkoumat realitu dnešních dní, nebudou mít čeho se chytit. Možná se někdo pokusí spálit pomyslné novodobé Kartágo a jeho knihovnu nacházející se v sídlech EU. Respektive vymazat vše spojené s touto dobou. Ono je to nakonec jedno. Snad nikdy s výjimkou počátečních let 2.světové války a prvních roků budování socialismu, možná i legendárního vstupu Václava Havla do vysoké politiky, Češi nežili ve větší lži, než je tom nyní. A nejen my, týká se to půlky světa. Není totiž důležité, jaké jsou záznamy historie, grafy, statistiky a měření. Podstatně důležitější je, kdo je dělá a kdo je vykládá. A jistě budeme zajedno, když řekneme, že věřit se už nedá vůbec ničemu.

Jindřich Kulhavý