Právě se nacházíte:

Dušičky…

5. 11 2016

 www.inadhled.cz  Minulý i aktuální víkend se stávají každoročně obdobím, ve kterém se zaplní silnice a cesty, lidé neváhají ujet mnoho kilometrů kvůli vzpomínce na své blízké. Setkávají se celé rodiny, Jak to máte Vy?

   Na hřbitovy proudí davy lidí a obchodníci s věnci a kytkami mají žně, zvláště ti stojící před hřbitovy a na tržnicích. Někdy dochází k obvyklému kolotoči zboží mezi stánkem, hrobem, zpět na stánek a zase na pietní místo. To je ale spíše práce pro městskou policii.

  Většina lidí vzpomíná na své milé celoročně a přelom října a listopadu je pro ně jen potřebou svou návštěvou vzdát úctu minulosti, projevit lásku, kterou už nelze fyzicky předat. U někoho jde o určitou povinnost, u jiného o každodenní rutinu pouze více slavnostní, někteří se prostě jednou za rok pokloní svým blízkým. Občas po tváři steče slza, to když je myšlenka na někoho ještě čerstvá. Nicméně z hřbitova se v tyto dny stává barevná galerie vzpomínek.

  Jsou však i jiní lidé. Hřbitovy pro ně existovat nemusí, jejich návštěvu nelze čekat. Přesto jsou jejich úmysly čisté. K vzpomínce stačí vrátit se v myšlenkách pár let zpět, fotka za sklem vitrínky, místo, které bylo svědkem společné minulosti. Ani oni nikdy nezapomenou, nepotřebují svátek podobný dušičkám. Není důležité, kolik položíte věnců, jak velké budou. To podstatné si nesete ve svém srdci a v myšlenkách.

  Vzpomínka na zesnulé tak má více podob. Hoří li svíčka u fotografie Vámi milovaných osob, je to často více, než bohatá výzdoba místa posledního odpočinku. Každý to má prostě jinak. Pokud tedy někam jedete, tedy opatrně, ať se na ono smutné místo nedostanete jinou cestou, než jste chtěli.

J3.K