Důvěra v média? Co to je?

11. 08 2020

www.inadhled.cz  Média jsou všeobecně zdrojem informací. Jejich důvěryhodnost však může být různá a je velmi těžké se v nich orientovat. Ještě složitější je jim jakkoliv věřit. Jak je známo, pravda je velmi ohebná, statistiky jsou pružné a čísla nepřesná. Navíc s tím vším lze velmi dobře manipulovat dle zadání ať už majitele, vydavatele či správce dotyčného média. Jsme toho svědky denně, byť jsme si kdysi mysleli, že něco podobného již nezažijeme.

  V dobách socialismu, což je obdoba toho, co se snaží momentálně opět v určité formě oživit vedení EU a implantovat to do všech svých členských zemí, přestože řada z nich nic podobného zažít nechce, jsme tu u nás měli především plátek zvaný Rudé právo. Tato tiskovina byla unikátní ukázkou propagandy a většina normálních lidí se styděla ho číst na veřejnosti. Přestože ,,konkurenční‘‘ Svobodné slovo bylo také protkané jistou reklamou na socialismus, na deník vlastněný KSČ prostě neměl. Rudé právo bylo velikostí a obsahem prostě výjimečné a šílené. Nicméně bylo poplatné době a fantasticky fungovalo tehdy, když jste sháněli cosi velkého, do čeho jste potřebovali cokoliv zabalit. Patří k symbolům let normalizace a je až neuvěřitelné, že ho lidé četli. Samozřejmě tu byla ještě třeba Večerní Praha, Mladá fronta a pár dalších novin, které se snažily aspoň občas přinést něco zajímavého, ale rozsáhlost statí o úspěchu KSSS, sovětské hospodářství, plnění pětiletek v rámci RVHP a informace o technickém pokroku mladých svazáků a sovětských komsomolců, to patřilo především k Rudému právu.

  Dále jsme tu měli Československou televizi. I ta jela v duchu rozvoje socialismu směřujícího ke komunismu. Občas je možné sledovat archívní vysílání zpravodajství a vynecháme li jistou strohost a jednoduchost tehdejšího vysílání, pak především informacemi přetékající večerní zpravodajství byly opravdu záživné. Naopak plejáda tehdejších vynikajících umělců byla poněkud zábavnější, než jsou ta dnešní generace notorických stěžovatelů. Do dvou programů se musela vejít propaganda, zábava, sport, vzdělání, dokumentaristika a umění. Měli to tenkrát náročnější, přesto to dokázali. A opravdu nás komunisté nešetřili.

  Po tzv. Sametové revoluci, která žádnou revolucí nebyla, protože šlo o předpřipravené předání moci s domluvenými úlitbami a pravidly, jsme ucítili závan svobody a opravdovosti. Dost naivní, podíváme li se zpětně. Západ byl v té době s propagandou daleko dále. Byla totiž mnohem rafinovanější, než neustálé omílání úspěchů KSČ a bratských stran včetně moskevského vedení. Velmi rychle jsme se přešaltovali na západní rétoriku, aniž bychom zaznamenali náš posun ode zdi ke zdi. Přestože skončila studená válka, což se dělo jen proto, že v té době byl Sovětský svaz před rozpadem a Západ doufal, že zbytky víceméně převezme, vyždímá a poté kolonizuje, potřeboval tedy volný vstup do postkomunistické velmoci a tvářil se blahosklonně, propaganda dále běžela ve starých kolejích, protože co kdyby náhodou bylo vše jinak. A bylo. Po liberálním Gorbačovovi přišli slabší vůdci a až nástup Vladimíra Putina jasně naznačil, kde je místo Ruska. I přes řadu problémů jeho hvězda stoupá a rozlohou největší země se stává opět velmocí, která spoluurčuje světový vývoj.

  Mezitím v USA po Ronaldovi Reaganovi vládnou Demokraté, kteří jsou z velké míry dlouhodobě liberárně zaměření a i přes kritiku Sovětského svazu s ním mají mnohé společné. Jejich touha po moci a světovládě jsou až strašidelné. Jako rudá nit se za nimi táhne množství světových konfliktů, do kterých zasáhnuli, případně je přímo vyvolali. Nic jim není svaté a jsou s nimi spojovány obrovské skandály. Jestliže kdysi západní média štvala proti Východnímu bloku a ten dělal to samé, pak po jeho rozpadu bylo možné ukončit hledání si nepřítele a řada médií to na nějaký čas i udělala. Ne nadlouho. Pokud jsme si naivně mysleli, že Západ je pravdomluvný, mediální magnáti a politici nás z toho rychle vyvedli. Přikrývání Havlovo restitucím a jeho blahořečení, vysvětlení napadení Srbska jako humanitární bombardování, to trknulo řadu Čechů více než výrazně. Havel se stal postavou tlačenou americkými Demokraty k světlým zítřkům. Těmi, kteří si na triko vzali nedůvěryhodný letecký útok na USA v roce 2001, následný útok na Irák, Arabské jaro, stáli za vznikem Islámského státu a ukrajinského Majdanu. To vše dokumentované televizní stanicí CNN, Britové přidali BBC a množství spíše levicově, a především liberálně orientovaných novin z obou břehů Atlantiku nezůstalo pozadu. To Německo a Francie se zaměřily na propagaci EU a všichni dohromady nesnáší Rusko a Vladimíra Putina. Poslední 4 roky i Donalda Trumpa. Ale proč?

  Lhaní a ohýbaní pravdy se prokáže až tehdy, když se někdo pokusí uvést vše na pravou míru. Postupně se ukazuje, že Rusko pod kvalitním vedením prosperuje a vyhrabává se z marastu zbylého po komunistech. Rozumná argumentace Kremlu, na kterou však narazíte až po pečlivém hledání, protože naše a západní média nemají potřebu něco podobného přinášet, získává převahu nad hysterií Američanů a Evropské unie. Ta je vnímatelná ze všech koutů, která mohou média vymést. Samozřejmě v určité formě pracují i ruské tajné služby, nemohou být nečinné, nicméně Skripalovi ve Velké Británnie, všude přítomní ruští hackeři ovlivňující volby po celém světe tehdy, když nevyjdou dle představ liberálů a amerických Demokratů, to už je až směšné. Trumpa pak nesnáší tato část světa proto, že postupně odkrývá karty, kterými Demokraté po tři desetiletí hrají a poukazuje na jejich spojení se světovládou a elitou sloučenou do tzv. Deep State. Řekneme li to jednoduše, hází jim vidle do světovlády. A to se neodpouští.

  Takže tu máme protitrumpovskou a protiputinovskou mediální vlnu, ke které se přidala degenerující a nesnášenlivá Evropská unie. Když nic nezabírá, objeví se pandemie, těžší kalir v podobě rasismu legalizovaného hnutím BLM (v USA jsou za tohem prezidentské volby). Za tím stojí také právě média, která šíří záměrně paniku a nenávist. Peníze na to plynou z bezedných fondů ovládaných Rotschildy, Rockefellery, Sörösem, Gatesem a pár dalšími multimiliardáři. Jde o souboj těch nejvyšších vrstev. Na první pohled se zdá, že strana Putina a Trumpa prohrává, nicméně tento dojem se snaží utvářet především velká média vlastněná jejich soupeři. Až si tedy sednete k televizi, vezmete do ruky noviny, časopis, zabrousíte na internet, uvědomte si, kdo je tím, kdo Vámi sledované informace přináší. Nedávejte na světoznámost značky, protože právě ty neznámější vlastní ti největší grázlové. A citují je další menší, které prostě nemají vlastní obsah a odvahu. Ukázkou je následující. CNN vypustí zprávu, Seznam ji převezme a moderátoři Evropy 2 ji hned za tepla zařadí do svých zpráv. I kdyby to byl sebevětší nesmysl. Sice to tak funguje, ale jen na tupé ovce zvyklé hltat ČT24 a jejich diskuze a zpravodajství. No a my ostatní přemýšlíme a tušíme, že pravda má úplně jinou podobu.

Jindřich Kulhavý

 

 

 

 
.

Speciály

Tipy