Emancipace vede k rovnoprávnosti?

29. 01 2017

www.inadhled.cz   O tom, že naše evropská kultura vede jakýmsi způsobem k někým vysněné rovnoprávnosti mužů a žen, by nemělo být pochyb. Tedy aspoň dle představ některých lidí vystudovaných na vysokých školách sociálního, kulturního zaměření a zabývajících se mezilidskými vztahy.  

  Cíl je tedy stanovený, co může dělat muž, je vhodné i pro ženu. Platí to však skutečně? Nejsou umělé pokusy o vyrovnání různých úrovní v mnoha oblastech pouhým omylem, jehož označování za svatý grál emancipace žen se stalo heslem politických stran toužících po hlasech voličů a nebezpečně zneužívaných zbraní zájmových skupin a neziskových organizací?

  Příroda stanovila určitá pravidla, která dodržují všichni živočichové i rostliny. Jsou jim dána od prvního okamžiku jejich existence a platí až do jejich poslední chvíle, většinou i nějakou dobu po ní. To proto, že jsou součástí jistého potravního řetězce. V rámci těchto pravidel jsou stanovené nejen mezidruhové vztahy, ale i rozdílné úlohy samců a samiček. Jistě si lze všimnout rozdílností, které se vyskytují napříč celým spektrem živočišné říše, nicméně určitý druh má vždy své zvyky, které dodržuje. Jediným, kdo se snaží o změny v naprosto zásadních věcech, je člověk.

  Velmi zjednodušeně řečeno, rolí ženy je přivést na svět děti, pečovat o ně v prvních rocích jejich života a milovat je, muž je mimo role nositele a dárce genetických informací pověřen ochranou domova a rodiny také povinností se materiálně postarat o svou partnerku a potomky. Tak tomu bylo v minulosti, dá se předpokládat, že by to tak mělo být nyní i v budoucnosti. Jde o neměnnou jistotu, která však není pro některé lidi ničím jiným, než červený hadr pro rozdivočelého býka.

  Posledních padesát let se nese ve snaze tyto historické a přírodní zákony změnit. Mužské vůdčí postavení vycházející z jeho fyziologických vlastností je záměrně znevažováno. Nejde o přirozený vývoj. To, že vidíme ženy ve vedení společností, v nejvyšších politických a vojenských funkcích, je převážně důsledkem aktivit spolků volajících po rovnoprávnosti žen. Jde však o oprávněné nároky a netýkají se pouze vyšších postů? Chce li se rovnoprávnost, neměla by být prosazována všude?

  Uměle stanovované kvóty proto, kolik žen by mělo být v určitých manažerských funkcích, nikdy nemohou vylepšit postavení žen ve společnosti. Její důležitost je totiž určená právě tou přírodou. Vyloženě výjimečné a schopné ženy mají samozřejmě právo zastávat vysoké postavení. Musí si však svůj progres zasloužit vlastním přičiněným a schopnostmi. Bohužel často ani ty nejsou za normální situace schopny sladit své vytížení v práci a doma. Normální situací je myšleno to, že dotyčná vychovává děti a má muže s vůdčími schopnostmi. Existuje pár výjimek pro lidstvo však nepříliš významných. Navíc žena v mužském světě dokáže napáchat více škod, než je korektní si momentálně připouštět. Kde však dosahují dokonalosti v jistém smyslu, jsou místa šéfů v neziskových společnostech a organizacích zabývajících se vším, jen ne produktivní činností. O to nebezpečnější jsou jejich záměry. Zneužívají všeobecného trendu, který nepovoluje jim zavřít jejich hlučná ústa s tím, že se pletou do věcí jim přináležících. Často tedy rozhodují nejen o mnoha penězích, ale i o osudech lidí i národů.

   Ptáte li se na původ těchto myšlenek, stačí si všímat neschopnosti bezdětné německé kancléřky Merkelové, eurokomisařky Mogheriniové, mnoho zla způsobily americké ministryně zahraničí Albrightová i Clintonová, plno podobných žen se vyskytuje i u nás. Ministryně Marksová-Tominová je přímo studnicí nesmyslných nápadů, ve stejné disciplíně excelují její kolegyně Valachová i Šlachtová, vyloženým škůdcem je ombudsmanka Šabatová, neštěstím je primátorka Krnáčová, Kateřina Jaques byla v nedávné minulosti dalším příkladem neúspěšného dosazení ženy do funkce z důvodu splnění norem. Ženy jsou ve vedení armády, nedávno se stala velitelkou letectva v Norsku také žena. Většinou je jejich činnost při pozdějším součtu pozitiv a negativ zanedbatelnou položkou v dějinách lidstva.

  Vyloženě významných žen v dobrém slova smyslu je v historii pouhý zlomek, z posledních let lze jmenovat především anglickou předsedkyni vlády Margaret Thatcherovou. Naopak špatná pověst téměř shodná s hraběnkou Bathory zařadí v dějepisu budoucích generací právě Angelu Merkelovou mezi nejméně přínosné diktátory světa. Pokud se ptáte, proč ji řadíme mezi diktátory, stačí si poslechnout pár jejích výroků o tom, co vše Evropa musí. 

  Skutečným impulsem k napsání článku byli prostí čtyři dělníci v ranním nedělním mrazu opravující tramvajovou výhybku. Představa, že v rámci vyžadované rovnoprávnosti by svářeče a technika čistícího mechanismus kolejového zařízení nahradily ženy, dala vzniknout této úvaze. Ano, existují výjimky, které potvrzují pravidlo, nicméně příroda stanovila pravidla. Porušovat je jen anarchií, která se v budoucnosti nevyplatí. Žena by měla zůstat milovanou ženou i matkou, muž tím, kdo by pro ni a jejich děti dýchal i umřel. Třeba i na postu hlavy zeměkoule.

J3.K