Právě se nacházíte:

Existují dva světy?

28. 11 2021

   www.inadhled.cz   Ztratili jste přátele, rozpadla se Vám rodina, cítíte se být osamoceni? Hroutí se Vám svět, žijete v nejistotě? Prožíváte strach, vnímáte, že se svět zbláznil. Hledáte logiku, přičemž ji nemůžete nikde najít, přišli jste o své jistoty, máte pocit, že se nemáte na co těšit? Vítejte v roku 2021. Nacházíte se ve velmi složité až odporné době, která se tak nějak objevila, aniž byste to čekali. Nepřišla náhodou, její přípravě bylo věnováno hodně práce, úsilí a peněz, takže je o to více rafinovaná a děsivá.

  Zdá se, že už nejde jen o společnost, v níž žijí lidé s různými názory. Dle všech ukazatelů, kterých je poslední dobou skutečně hodně, je víceméně jasné, že existují dva světy, které v místě, kde se střetávají, vytváří velmi explozivní třecí plochy. Klín mezi obyvatele obou prostorů vložili ti, kteří potřebovali narušit lidskou integritu a vyhovuje jim, když se lidé hádají mezi sebou a nesoustředí se na zlo utvářené mimo všeobecnou pozornost. Dosavadní dění lze přirovnat například k chovnému rybníku. Ryby jsou krmeny a mají fajn život přesně do okamžiku zvednutí stavidel a začátku výlovu. V tu chvíli může vypadat, že skončit v síti je výhra, protože na vysychajícím dnu asi chcípnete jako ryba na suchu. Jenže aspoň na svobodě. Vylovené exempláře si ještě na chvilku užijí života napresované v sádkách, aby nakonec skončili na talíři. Od okamžiku výlovu jsou předurčeni ke konci, jen si to asi nedokážou připustit. O co lépe je těm, kteří nemusí žít v rybníku.

  Znakem posledních měsíců a týdnů jsou velké sváry mezi očkovanými a antivaxery. Obrovský tlak z politických a teoreticky odborných míst je skutečně strašidelný. Vytváření strachu je profesionálně připraveno. Stačí si uvědomit vše, co se na nás valí. Na každého něco. Odmítající vakcinaci jsou tlačeni do kouta pomocí mnoha hrozeb. Povinné očkování je pro ně většinou zásadní věc. Důvodů je mnoho. Nefukčnost nebezpečných a zdraví ohrožujících preparátů jsou ty prioritní. Také absence dlouhodobých testů, neznalost možných následků a stále více se objevujících komplikací včetně úmrtí a kolapsů týkajících se dosud zdravých lidí, dokonce i sportovců. Dále tu jsou velmi rozdílná vyjádření skutečných odborníků a těch, kterým koukají z kapes skrývané bankovky. To už není byznys spojený s korupcí, to je zločin.

  A čím je této části vyhrožováno, pokud by skutečně prošlo schválení naprosto protiprávního povinného očkování neprověřenými a pravděpodobně i život zkracujícími mixy? Ztrátou zaměstnání, neumožněním studovat, sportovat, věnovat se kultuře, nakupovat, cestovat, vycházet z domova, finančními postihy, dokonce padají arogantní návrhy typu odebrání řidičského oprávnění (Rakousko), internace, odebírání dětí. A zazněl dokonce extrémní návrh dotyčné odmítače pochybující o reálné efektivnosti vakcín popravovat. Máte li po přečtení těchto ,,omezení“ pocit, že se vrací fašismum, máte pravdu. A pokud v médiích vyjde informace, že hrozí radikalizace antivaxerů, pak se ptáme:,, Opravdu si tu někdo myslí, že si necháme vše líbit a ohneme hřbet?“. Je třeba upozornit na to, že část našinců zariskovala, šla covidu napřed a s vidinou vzniku protilátek podstoupila dobrovolně nakažení. Logicky by měli zvítězit, protože tělo si vytvořilo vlastní imunitu, která je mnohem efektivnější než pseudovakcíny, jenže jak už víme, logiku hledat nelze, takže i jim hrozí velmi rychle atak ze strany státních inkvizitorů. Ostatně třeba ve Francii protilátky neuznávali nikdy. Je to jen další ukázka amatérismu sesbíraných ,,odborníků“ tvořících vládní poradní týmy. Nebo spíše záměru.

  Na druhém břehu jsou kdysi naši přátelé, blízcí, známí, kolegové či naprosto cizí lidé, kteří strachu podlehnuli. Uvěřili v bezbřehou nebezpečnost syntetického viru a všespásnou schopnost pseudovakcín jej zastavit. Díky propagandě a médiím to pro ně bylo od začátku vcelku jasné a nic jim nebylo podezřelé. Zdaleka ne všem, to se jedná pouze o ortodoxní vaxery, kteří se nemohou dočkat dalších dávek, procesem vpichu nechali projít i své náctileté děti a ptají se, kdy budou moct konečně nechat očkovat ty nejmladší. Možná se mezi nimi najdou i v poslední době těhotné fanynky injekčních jehel. Těší se na další dávky a čím více jich bude, tím zodpovědnějšími se budou cítit. S těmito lidmi nemá cenu diskutovat, jsou rozhodnuti a bohužel jsou možná ztraceni. Mají li antivaxeři oprávněné důvody, pak tito jedinci, kterých je paradoxně hodně, budou mezi prvními, kteří buď pochopí, jak zásadní chybu udělali (předpokládaný vývoj), nebo zůstanou přeživšími bez následků (zázrak). Další součástí tohoto světa jsou alibisté, kteří se nechali očkovat proto, aby nepřišli o požitky, práci, peníze. Ti zbystřili, když zjistili, že se žádná tečka nekoná, jejich covidpasy mají omezenou platnost a často už chápou, že podlehli, aniž by domysleli důsledky. Zatím ale doufají, že se blíží konec. Vzhledem k mohutným nákupům Evropské komise a jednotlivých vlád je můžeme ujistit, že nikoliv. To nemá jen tak skončit.

  Máme tu ještě jednu skupinku stojící v hierarchii v pozicích bájného Olympu obývaného bohy. Ti ve skutečnost patří k antivaxerům, ovšem pouze v rámci sebe samotných a svých blízkých, v reálu jde však o tvrdé prosazovatele vakcinace pro ostatní. Mají totiž nejen noty podstrčené tvůrci epidemie, ale také informace, jaké svinstvo se v ampulkách nachází. Sedí ve vládách, poradních orgánech, parlamentech, ve vedení médií, farmaceutických společností, armád a policie. Tato část lidstva je ve výrazné menšině a patří okamžitě před soud, a nakonec většina z nich skutečně i před popravčí četu. Způsobili totiž stav možná stejný, jako fašisté za 2.světové války. Sice není tak viditelný, ovšem je plíživě nebezpečný. Dokážou li se první dva světy jednou spojit proti tomuto Olympu, skončí den ze dne pandemie covidu – 19. Kolik lidí musí ještě zemřít, projít neléčeným peklem, zbankrotovat či zchudnout, přijít o příbuzné, milované a blízké, než všem dojde, že nepřítelem nejsou dva současné světy, ale ti, kteří je vytvořili? Je třeba začít přemýšlet a jednat. Už nejen na ulicích, ale na území těchto zločinců.

Jindřich Kulhavý

 

 
.