Právě se nacházíte:

Hledání štěstí?

28. 01 2014

  K této úvaze  mne přivedla vzpomínka na krásný okamžik. Můj syn, tehdy pětiletý, dal svůj první gól v oficiálním fotbalovém zápasu a se slzami v očích ke mně přiběhl, nemohl téměř promluvit a jen šeptnul - táto, já jsem tak šťastný. Už nikdy, při žádném jiném gólu, nezažil on a ani já takovou radost. Bylo to velmi emotivní.

  Často čtu,slyším, kolik lidí hledá štěstí. Otázkou je, co je štěstí. Tím už se zaobíral kdekdo, přesná definice neexistuje, protože to je nehmatatelná záležitost. Je to pocit. Pocity můžeme popsat, ale určit jejich přesnou definici? Být šťastný, to je pro každého z nás představa něčeho jiného. Pro děti je to nová hračka, pro kluka míč, pro děvče šatičky či krásně barevná sponka do vlásků.

   S věkem se naše nároky zvyšují, na chvilku šťastnými nás udělá první polibek, první rande, někdy svatba, narození dítěte, první vlastní bydlení, nové auto. A pořád se to štěstí hledá, rozhlížíme se, odkud přijde. Velký obchod, výhra ve sportce, dědictví? Možná to může přinést štěstí. Být zdravý? Ano, to je skutečně také štěstí. Uvědomujeme si ale pomíjivost těchto okamžiků? 15 let jsem nebyl u doktora a najednou jsem ležel v nemocnici a chtěli mi nohu o půl metru po bouračce zkrátit, dvě hodiny před operací se situace zase změnila a hraji doteď fotbal. Udělal jsem fajn obchod a druhý den mi zmizelo auto. Přítel, na kterém mi záleželo, se rozešel se svou dívkou, která ho ničila a strhávala do propasti a...a za dva týdny se k němu nastěhovala má manželka...to jsou jen příklady z mého života.

  Ne, štěstí nelze hledat a najít. Pro štěstí se musí vytvořit prostředí, ve kterém za našeho přičinění bude vzkvétat. Nikdy nebude stoprocentní, nebuďme naivní. Štěstí si musíme nějak zasloužit a chceme li s ním žít, musíme pro něj moc a moc dělat. Protože štěstí není to, co máme, ale to, co cítíme.

J3.K