Právě se nacházíte:

Individuality

2. 06 2014

www.inadhled.cz   Každý z nás je něčím zajímavý, něčím jedinečný. Otázkou je, je li ta jedinečnost dostatečně interesantní pro okolí, nebo je to jen naše představa. Jisté je, že někteří lidé vynikají více, jiní vůbec.  

  Nynější doba dává možnost vystoupit z průměru různými způsoby. Nejvíce se o to snaží mládež v pubertě, tam jde o první předvádění se před opačným pohlavím a přiznejme si, že my starší se nad tím sice pousmějeme, nicméně většinou nám z toho vstávají vlasy na hlavě, tedy pokud je ještě máme. Protože jsme tím samotní kdysi prošli, tušíme, že z toho omladina vyroste a až na výjimky se zbaví příznaků stát se středem pozornosti za každou cenu. Jenže individualita vypadá jinak.

  Tou se člověk rodí. Ten, komu byla dána do vínku schopnost stát se individualitou, již v poměrně brzkém věku začne prosazovat svůj pohled na svět. Jeho odlišnost se neprojevuje tím, že se snaží vyniknout, ale tím, že se to tak děje i bez jeho velké snahy na sebe upozornit. Prostě se odlišuje. Nechce zapadnout do běžných šablon, ne vždy se podřizuje autoritám, které se tak chovají pouze ze své pozice. Většinou se tak k němu chovají pedagogové, trenéři, někdy i rodiče. Individuálně zaměření jedinci nemají vždy jednoduchý život, většinou si uvědomují nutnost podřídit se, ale jejich inteligence, životní filozofie i podvědomí jim v tom brání. Často svádí vnitřní boj, který je pro ně vyčerpávající. A pokud jim dojde energie, mohou rezignovat a zapadnout…

  Někdy je těžké rozeznat individualitu od namyšlenosti, jindy se snaží okolí takového člověka semlít a nalít do formy. Ten tlak umí být velmi silný a jen ti nejlepší si s ním poradí, odměnou je uznání, kterého jednou dosáhnou. Přáním mnoha rodičů je vychovat ze svého dítěte schopného člověka, což se může podařit, ale někdy zaslepenost působí kontraproduktivně.

   Jak jsem popsal již výše, individualitou se člověk rodí a pokud k talentu dodá i píli a bude li mít trochu štěstí, zůstane jí po celý život. A tak, pokud chce třeba sedět samotné dítě ve školní lavici, při tréninku diskutuje s trenérem, při zápasu burcuje ostatní a nerad prohrává, v případě děvčete si prostě nevezme ty šaty, neexistuje možnost vzít si tuto tašku, můžete mít před sebou budoucího dospělého člověka s vlastním názorem a jeho výchova Vás bude přivádět k šílenství, to vše proto, abyste jednou měli z něho radost. Tak hodně trpělivosti.

J3.K