Právě se nacházíte:

Jaký je důvod k podivu?

26. 10 2017

   www.inadhled.cz .   Sociální sítě se prohýbají pod názorovou palbou týkající se posledních voleb, jejichž výsledky některé potěšily a většinu postrašily. Smutné je, kolik lidí vůbec nezajímá, jaká bude jejich budoucnost, plno jich volit vůbec nešlo s tvrzením, že si nemohli vybrat. Je třeba upozornit na to, že se jich na straně kandidátů zúčastnilo nejvíce subjektů v naší historii, vybrat si tak mohl každý.

   Nezabývejme se však těmi, kteří radši opustili zemi, či zůstali radši doma, vynechme nepochopitelný kolabs serverů zpracovávajících volební hlasy a svou nefunkčností dávající možnost ke vzniku mnoha teorií o tom, co se hodinu s hlasy dělo.  Prezidentské volby v Rakousku ukázaly, že opakovat je je možné a je zvláštní, že se nikdo pořádně s pochybnostmi neozval. Možná proto, že nevyhrál někdo, kdo by mohl být spojován s ruskými hackery, ale spíše s těmi od Pirátů. Škrtněte jen to nehodící se, že? Navíc už se k možnostem podvodů vyjádřili odborníci a rozhodně situaci nezlehčili. Náplní tohoto článku však nejsou žádné teorie spiknutí, jde jen o malé popíchnutí tam, kde by levice řvala, kdyby volby dopadly jinak. To by se děly věci.

  Daleko zvláštnější je jiná věc. Proč my Češi nutně potřebujeme vždy dostat přes čumák více, než jinde? Přestože se Andrej Babiš účastnil činnosti v dosavadní vládě, která byla za tu nejlepší v historii označována pouze sama sebou, získal znovu mandát tvořit naši budoucnost. Pokud opravdu voliči chtěli změnu, pak ji nezvolili. Navíc pokusů v minulosti něco změnit, například dvojvládí ČSSD a ODS, bylo více, jak to dopadlo s Věcmi veřejnými, už víme. Pojďme se tedy podívat, proč došlo k takovému vítězství Andreje Babiše.

  Slovenský podnikatel patří k nejagresivnějším mužům byznysu ve Střední Evropě. Jeho touha po moci a majetku může být důsledkem jeho ega, chorobnou žádostivostí, nebo skutečnou mírou jeho schopností. Ego je motorem každého schopného muže, to bychom mu rozhodně nemohli vyčítat, snad jen jeho soutěživost může být kontraproduktivní ve vztahu k ostatním. Chorobná žádostivost už je horší, člověk s obrovskou koncentrací moci a touto nemocí nebude mít nikdy dost, a dokud bude existovat někdo úspěšnější, než je on sám, bude to něco, jako koncová světla jiného vozidla kdesi v dálce, které je třeba dohnat a překonat. Což může být u nás další multimiliardář Kellner.  V tom okamžiku je pravděpodobné, že se bude snažit přelít potřebný obnos k dosažení vlastní priority ze státní pokladny do té své. A má li k tomu skutečně navíc schopnosti, udělá to.

  Stále více jsou slyšet hlasy o tom, že má dostat šanci. Chce vést stát, jako firmu. Lidé, kteří o vedení firmy nic neví, by měli vědět, že je rozdíl mezi firmou úspěšnou, balancující na hraně a prodělečnou. U Andreje Babiše ve většině společností dochází k tomu, že jsou závislé na dotacích, úvěrech a státních zakázkách, podílejí se na daňových únicích, o čemž ihned po volbách přinesl svědectví na svém twittrovém účtu spolek Šuman. Je třeba upozornit na to, že tentokráte nešlo o žádné nahrávky, ale pouhou matematiku a veřejně dostupné informace. Imoba a.s. patřící Babišovi a zastupovaná lidmi z jeho nejbližšího okolí byla po dlouhé roky pouhou pračkou na peníze se sídlem v daňovém ráji.

  Soukromá společnost je vždy na něčem závislá. Většinou na své prosperitě, která vychází celkové ekonomické situace, bonity klientů a zákazníků, kvalitě podnikatelského záměru, dobrém vnitropodnikovém hospodaření. Celková ekonomická situace u nás je momentálně obstojná, bonita klientů se díky čachrům s korunou a stoupajícím cenám trochu zhoršuje, protože zákazníky jsme z velké části my Češi, kvalita záměru je díky potravinářskému zaměření dobrá. Hospodaření…to už je otázka. Nízké platy zaměstnanců Babišových firem mohou být způsobené buď nízkou produktivitou, umělou konkurenceschopností, nebo vysokými životními náklady majitele. Jisté však je, že pokud tento není dobrým hospodářem, začne při spoření nákladů právě u zaměstnanců a na materiálu, tedy bude platy ještě snižovat, nebo půjde cestou propouštění, což sice na chvilku pomůže, ale v důsledku to přinese snížení kvality, což už nyní u některých výrobků z holdingu Agrofert platí. Například u Kosteleckých uzenin. Tak je to u soukromých firem patřícím Babišovi.

  Každopádně podobný postup u státu použít nelze. Znamenal by buď velké zadlužování, minimální investice a přebývajících spoluobčanů se zbavit jen tak také nelze. A to by první na řadě byli právě jeho voliči, tedy důchodci a sociálně slabí. Zaplácnout vzniklou díru lze represí podnikatelské sféry, to by ale přineslo pouze krátkodobý efekt.  Stát má totiž daleko více povinností, než majitel firmy. Zodpovídá za tolik sfér, o kolika se ekonomovi v sebeúspěšnějším podniku ani nezdá. Ač jde o líbivou teorii, skutečností jsou rozkopané silnice, nulové investice a prázdná pokladna, což vše po Babišově ministrování zůstalo. Otázkou tedy je, zda li už svou šanci nepromarnil. Měl na to téměř čtyři roky a období si sám zkrátil tím, že je nenasytný, byť tvrdí, že za nic nemůže.  A právě tyto skutečnosti jsou důvodem k podivu těch, kteří dosud nepochopili, kde se vzalo téměř 30% hlasů.

J3.K