Je občan  EU podceňován?

27. 03 2019

   www.inadhled.cz    Být obyvatelem Evropské unie znamená pro idealisty hodně, pro realisty spíše velkou kouli na noze. Jestliže se zpočátku zdála být EU nástupcem EHS (Evropské hospodářské společenství) a jistou zárukou pro původní členské země a nově příchozí ze zaniklé  RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) ve společných možnostech směřovat k celoevropské prosperitě a rovnocenné spolupráci, pak se projekt vymknul z rukou a postupně se mění v centralistické soustředění moci v rukách elit v Bruselu a direktivní vedení politiky i hospodářství z centra EU. Původně pouze navrhované právní normy, směrnice a zákony se pravidelně a víceméně povinně implementují do zákonů jednotlivých států a sjednocují se tak právní normy napříč celou Evropou s výjimkou těch, kteří mají to štěstí, že do EU nenakročili.

  Vytváříte li novou právní platformu pro veliké území bez ohledu na teritoriální zájmy, lokální zákony, společenské zvyky, ekonomické možnosti, musíte zákonitě narazit na obrovské rozdíly mezi jednotlivými oblastmi a státy. Naprostá ignorace těchto veličin se stala znakem Evropské komise. Ta ve svém odtržení od reality vystupuje jako všemocná skupina vyvolených spravujících svou spojenou Evropu. Tato šlechta mezi politiky arogantně přehlíží platnost státních hranic, legislativu jednotlivých územních celků i zájmy samotných občanů a úroveň jejich životů. Eurokomisaře vytvářející nesmyslné zákony už vůbec nezajímají potřeby obyvatelstva. Jedou si svou a neohlížejí se na nic. Snad s výjimkou stanovení cílů. Ty jsou často v souladu s německými prioritami s francouzským přívěškem. Tuto situaci vnímali první Britové, kteří i přes obrovský tlak lidí kolem Söröse snad směřují k opuštění EU. Odmítají žít pod diktátem Bruselu, Berlína a Paříže. Přestože má hrdý Albion svých problémů skutečně mnoho, aspoň jednoho se chce zbavit. Tím je právě EU. Povede li se to i přes odpor části politiků a nadnárodních konglomerátů, to ukáže blízká budoucnost.

  Evropská komise a provoz Evropského parlamentu patří k tomu nejdražšímu, co na světě existuje. Je až neuvěřitelné, kolik se odčerpává peněz ze státních rozpočtů na financování bruselského divadla. Platy lidí zaměstnaných v těchto institucích představují nejen obrovskou zátěž, ale neodpovídají reálnému významu těchto politiků. Kdyby se ušetřily všechny peníze spojené s existencí úřadů v EU, šla by ekonomika většina zemí více nahoru. Přerozdělování peněz pomocí fondů, dotací a grantů vytváří nerovné hospodářské prostředí na nižší, ale i na té nejvyšší úrovni. Ponížení, které snášíme při uvědomění si rozdílné kvality potravin, podstatně nižších platů za mnohem více odvedené práce a zhoršující se sociální podmínky už dosahuje do čí bijící situace, kterou EU odmítla řešit. Opět to odnáší nikoliv původní členové EHS, ale především později přijatí příchozí z RVHP, z nichž se stali nejdříve objekty vhodné k vyplenění, aby později přijali roli levné pracovní síly a místa, odkud bez zdanění mizí každoročně stovky miliard právě do zemí, které EU založily. Také směrnice a zákony vycházející z hlav eurokomisařů a europoslanců patří k naprostému myšlenkovému odpadu. Ochota řídit se jimi vzápětí napovídá, jak velkými ovcemi jednotliví občané jsou, případně jak dobře zástupci jednotlivých států na půdě EU i ve vlastních parlamentech obhajují zájmy svých voličů.  V této disciplíně Češi opravdu hodně ztrácí. Nelze se tomu příliš co divit, uvědomíme li si složení obou našich komor, tedy Senátu a Parlamentu ČR, ale též si vzpomeňte na naše kolaboranty sedící v Bruselu.

  Momentálně je největším hitem debat mimo migrace nesmyslné směřování motorismu k díře do pekla. Evropská komise vymýšlí již natolik scestné směrnice, že by nebylo na škodu požadovat lékařskou prohlídku jednotlivých členů. Omezování rychlosti, povinné asistenty, přechod k elektromobilitě, to vše v nejbližších pár letech. Rychlost, se kterou se snaží změnit náš svět, svědčí o tom, že ztratili jakýkoliv smysl pro ekonomiku, realitu a sociální cítění. Změnit nevratně vše, co našem kontinentu změnit lze, nejlépe do 5ti let, se stalo doktrínou liberálních demokratů. Snaha vysvětlit nám, že vše pouze nechápeme, protože nejsme dostatečně inteligentní, je de facto důkaz toho, že snižování IQ obyvatelstva promícháním s muslimským etnikem, jehož inteligence za evropským silně pokulhává, je cílem a užitečným nástrojem. Až se to podaří, nebudou už obyvatelé Evropy schopni ani volit a funkce nahoře zůstanou asi dědičné. K tomu přikyvují i individua hrající si na menších písečcích na hvězdy a vrchol moudrosti. Například režisérka Olga Sommerová tvrdí, že Češi jsou hloupí a neměli by možnost chodit k volbám.  Tato drzost zůstává nepotrestána, zatím co jiné výroky jsou důvodem k postihům.

  Nechceme li být právem nazýváni ovcemi, je třeba se začít bránit, zvyšovat tlak na politiky a pokusit se tuto situaci změnit. Budeme li to však dělat napůl, ničeho nedosáhneme. Nelze ignorovat Kavárnu, ale dále chodit do divadel, z jejichž prostředí řada kavárníků pochází. Musíme umět vypnout prolhanou ČT24, vysvětlit dětem, že Člověk v tísni není charitativní společnost a jejich programy určené školám patří pouze k politické agitaci. Nesmíme se bát a souhlasit s těmi, kteří už svou kůži na trh nosí dlouho. A hlavně se nesmíme bát udavačů, aktivistů z neziskovek či úchylných a honosně se nazývajících darmožroutů z podobných souborů, jakými jsou Evropské hodnoty, nadace a neziskovky s politickým pozadím. A už vůbec nesmíme věřit politikům, že to s námi myslí dobře. Žijeme totiž v prostředí, v němž lež a peníze vítězí nad zdravým rozumem.

J3.K