Právě se nacházíte:

Je Praha ztracena?

30. 11 2019

www.inadhled.cz    Hlavní město České republiky bylo po dlouhou dobu označováno jako stát ve státu. Výjimečnost Prahy byla v její velikosti, ekonomické síle, centralizaci státních úřadů, ale také v historii a určitém specifiku spojeném s dominancí. Není se čemu divit. V metropoli žije více jak jedna desetina všech obyvatel České republiky. Pražáci byli vždy trochu jiní, což jim venkov dával tak nějak dost najevo, když opustili hranice města, na druhou stranu se venkované v rušných ulicích Prahy vždy ,,motali, jako nudle v bandě´´. Pro mnohé byla návštěva našeho jediného velkoměsta důvodem k obavám, zda li se tam neztratí.

  Praha nyní a Praha před 30ti roky už zdaleka není to samé. Vynecháme li na chvilku, tedy jen malou, politiku, pak i bez ní je jisté, že ve městě došlo k obrovským změnám. Především se rozrostlo o plno satelitních městeček a čtvrtí, které sice často patří ke Středočeskému kraji, ale jejich obyvatelé se hlásí k pražské příslušnosti. Dále se zvětšil počet bytů přímo ve městě. Sice si stěžujeme na jejich nedostatek a vysoké ceny, nicméně to vše je způsobeno nárůstem počtu obyvatel. Ten nevznikl tím, že by se Pražané nadměrně oddávali sexuálním hrát vedoucím k explosivní produkci dětí. Důvodem je masivní přísun původně mimopražských obyvatel, tzv. Novopražanů, nebo li slangově nazývaných náplav. Postupně se tak vyčerpává kapacita města ve sféře dopravy, bydlení a k tomu se samozřejmě vážou další problémy, třeba s odpady, ekologií či kanalizací.

  Co láká mimopražské k přesídlení do Prahy? Centrum republiky nabízí velké množství pracovního uplatnění především pro kancelářské síly, úředníky a obchodníky. Vysoká koncentrace sídel firem, státních úřadů, vysokých škol a obchodních či kulturních center jsou přímo magnetem pro ty, pro které je městský život synonymem moderní doby. Venkov tak opouští řada těch, pro které i na něm bylo dosud dostatek práce. Žijeme v době, kdy jsou slova fyzická práce považována téměř za sprostá a představou práce mladších ročníků zůstává oblek či šaty, ranní kávička, výhled z kancelářské budovy, široká možnost kulturního a sportovního vyžití. Skutečně rukama pracujících lidí je stále méně a Praze se ve velké míře vyhýbají. Naopak do ní směřuje řada lehkoživek zabývajících se studiem humanitních oborů, politikou, prací v neziskovkách, ve službách a kancelářských budovách. A to nejen z celé republiky, ale také ze zahraničí.

  Většina těchto lidí má republikově nadprůměrné platy, což umožňuje majitelům a městským úřadům šroubovat ceny bytů a nájmů do naprosto nereálné výše. Původní Pražané již dávno tomuto tempu nestačí a řada z nich hledá jiné varianty. Často opouští centrum, ve kterém se narodili a na jejich místo se stěhují ,,perspektivní´´ venkované. To vše by bylo ještě akceptovatelné, kdyby se tito nově příchozí dokázali s pražským prostředím sžít. Jenže to je velmi nepravděpodobné. Nemůžeme se tedy divit, že noví obyvatelé Prahy nechápou původní teritoriální odlišnosti starých čtvrtí, které byly respektované po mnoho generací. Jiné prostředí bylo v Libni, Dejvicích či na Žižkově. Prosek byl krajem města a Modřany skoro předměstím. Praha byla rozdělena na deset základních obvodů. To už dávno neplatí. Svou expanzí a zástavbou vyplňující kdysi volné prostory se rozrostla a otevřela nájezdníkům z mimopražského venkova.

  Celá tato situace se promítla i do samotného vedení města. Na vedoucí místa Magistrátu hl. města Prahy, ale i na radnicích jednotlivých čtvrtí, dosedla velká část těch, kteří se narodili jinde. Praha je po politické stránce natolik interesantním místem, že obsadit místa, v nichž se rozhoduje o pražské současnosti a budoucnosti, je prestižním úkolem každého politického subjektu a vyjadřuje to určitou schopnost být vidět. Boj o Prahu patří k ukázce síly. Dlouho patřilo hlavní město k základním stavebním kamenům ODS. Se zvyšujícím se přílivem migrantů z českého venkova však postupně odéska ztrácela svou dominanci a byla vytlačena Topkou a hnutím ANO. Navíc v posledních volách uspěla i socialisticko-zelená Pirátská strana, u níž lze vysledovat, jak málo rodilých Pražáků v ní je. Přidáme li zároveň možnost tvorby koalic, které v závěru vytlačí skutečného vítěze komunálních voleb, pak se není možné divit tomu, že ve vedení města a městských jednotlivých částí už je zastoupení původních Pražanů minoritní. A z toho vyplývá následující.

  Prahu vedou lidé, jejichž vztah k ní je nulový. Nechápou vůbec, že Praha je živý organismus, který má však svou historii a zákonitosti. K mnoha věcem je třeba přistupovat velmi citlivě. Praha nejsou Brno, Pardubice, Zlín či Jihlava. Je to rušné velkoměsto, ke kterému prostě patří auta, ruch, hemžení. Přijde li sem balík z Valašska kázat o tom, že ulice mají prázdné, bez aut a po Václaváku se mají v nadsázce probíhat jeleni, je to trouba a ne člověk schopný vést Prahu. Stejně tak je neakceptovatelné, aby si lidé přistěhovaní z různých českých hájů a lesů stěžovali na nemožnost parkovat a svými stížnostmi přinutili radní k zavádění stále vyššího počtu parkovacích zón, čímž postupně zabíjí pražský život. Neskutečná nekoncepčnost a každé 4 roky měnící se vedení nenavazující na předešlá jsou svou tragikomičností totální škodnou ve městě.

  Pražská doprava a přístup k ní jsou ukázkou toho, když město vedou amatéři opírající se o jakési odborníky pocházející však z mnoha koutů země či mající za sebou studium na vysoké škole, přičemž jejich nenávist k autům je jejich prioritou. Vyhazují se peníze za nesmysly vytvářející špunty v dopravě. To místo toho, aby se začalo řešit parkování komplexně. Lidé pracující v Praze nikdy nemuseli jezdit do práce vlakem, parkovali tam, kde pracovali a navštěvovali přátele v místě jejich bydliště. S výstavbou nových kancelářských budov se toto dlouho ignorovalo, stejně tak se postupovalo při výstavbě bytů. A když se parkovací místa vytvořila, jsou často díky své ceně prázdná. Pražský okruh ustrnul a jeho dokončení ztratilo prioritu. Aspoň pro náplavy na hlavním magistrátu. Těm prostě ještě nedošlo, že z Prahy Boubín neudělají.

  Situace v Praze je malou ukázkou evropské migrace. Nově příchozí do určité oblasti postupně mění prostředí, do kterého přišli. Vybrali si atraktivní oblast, kterou přizpůsobují vlastním představám vzešlým z toho, odkud přišli. Oni se neintegrují, oni vytlačují původní obyvatelstvo. Jde o obrovské varování, je čeho se bát. A rodilí Pražané? Pomalu rezignují, dostávají se do menšiny. Praha je malou ukázkou toho, co dokáže invaze z venku a migrace. Vytratila se úcta k městu.

J3.K

Diskuse

.