Právě se nacházíte:

Kam jsme to dopracovali?

28. 02 2021

www.inadhled.cz   Vláda se chová jako blázen Její pověření správou našeho státu se postupně mění na činnost, která ji možná ze zákona přísluší, nicméně je v přímém rozporu s tím, co od ní občané očekávají. Nemá už příliš cenu zabývat se jejími rozhodnutími spojenými s děním kolem covidu, ve fungující zemi by to byla otázka pro soudy činné v trestním řízení. Bohužel naše soudnictví je ve stejném stavu, jako policie, armáda, hospodářství a nakonec svým způsobem i politická scéna. 

    Všechny tyto složky totiž pracují nikoliv pro lidi, ale proti něm. Soudce nikdy nepůjde proti státu, protože díky němu oblékl talár a je závislý na výplatách chodících mu z této strany. Jen výjimečně se tedy stane, že ve sporu stát versus občan má jednotlivec šanci na vlastní obranu či na vítězství. Většinou je to opačně a občan je semlet soudní mašinérií. Soudce je navíc nedotknutelným, a i když se po čase ukáže, že pochybil, nic se mu až na výjimky nestane. Navíc je pravidlem, že stejný soudce rozhoduje o tom samém případu víckrát a změna původního verdiktu je v podstatě nereálná, protože tím by přiznal vlastní omyl. 

  Policisté jsou podporou státní moci. Jejich loajalita je podpořena jak přidělením pravomocí, tak i jistými výhodami poskytovanými státem.  Je třeba si však uvědomit, že nejsou imunní proti všemu, ač si to můžeme myslet. Jsou vázáni služebním zákonem a vždy záleží na to, jak na jejich činy pohlíží nadřízení. Jednou mohou za záležitost, která by u každého jiného skončila domluvou na místním úřadu, dostat velký postih, jindy za závažnou věc potrestaní nejsou. Nicméně hlavní činností policistů zdaleka není jen pomáhat a chránit. Kolikrát se Vám stalo, že Vám příslušník policie pomohl a potřebovali jste od něj ochranu? Většinou především na ulicích buzerují a vybírají pokuty. Problémem je složení policie. Mezi jejími členy jsou slušní lidé, ale i neskuteční grázlové. A to na všech stupních. Jsou zrcadlem společnosti a v ničem se jí nevymykají. Bohužel však mají moc a povolení Vás trestat. Obranou je dostatečné právní povědomí o jejich pravomocech. Pokud má policista z někoho obavu, pak jsou to právníci. Teď hovoříme o složkách, které potkáváme na ulici, nicméně i u ostatních je skladba velmi barevná. Morálka policistů nemusí být nutně vzorem pro ostatní.

  Naše armáda je už mnoho let v rozkladu. Od dob ukončené povinné vojenské služby jí chybějí lidé a profesionály si často představujeme jen jako účastníky zahraničních misí. Což je trochu idealismus. Pravdou zůstává, že vojáků je málo a už dávno neplní funkce, na které jsme byli zvyklí. Tedy ochranu státních hranic, přípravu na boj se zahraničním nepřítelem a s invazí různého druhu. Dále jako pomoc při výjimečných událostech, jakými jsou například živelné pohromy. Armáda zhubnula, soustředí se na svou integraci do vojsk NATO a absolutně postrádá sounáležitost s občany této země. Její nasazení uvnitř státu tak většinou připomíná smutnou vzpomínku na její bývalou sílu a funkčnost, případně slouží k oprávnění její existence. Momentálně jako strašák pana Hamáčka.

  Naše hospodářství je poplatné tomu, kdo vládne. Jestliže v poslední dekádě minulého tisíciletí došlo k mohutnému rozprodání státního majetku přinášejícímu prospěch politickým elitám té doby, pak nynější vychází z toho, jakou strukturu mají vlastníci nejvýznamnějších podniků a firem. Podíváme li se na ni zblízka, je evidentní, že funguje na principu preference zájmů zahraničních koncernů a také ve prospěch předsedy vlády a několika málo našich oligarchů, tedy vlastníků valné části prosperujících společností. Přičemž Babiš jich vlastní velké množství a zároveň pomocí nich a svého postavení dosáhne na řadu státních zakázek. Tím navyšuje své zisky, zároveň je velmi nepravděpodobné, že by proti němu zasahovala Finanční správa, takže si o placení daní nedělejme iluze. No a pak tu máme ještě dotace, které v Agrofertu pravidelně končí. Pokud jde o zahraniční firmy, ty většinu svých zisků umí vyvést ven k svým matkám a české ekonomice zdaleka nepomáhají tolik, kolik by měly.

  Tragičnost naší politické scény komentujeme často a její poslední počin, kdy opozice naprosto nezvládnula i přes početní převahu vládu ,,umravnit“ a opět ji nechala udělat velmi zásadní rozhodnutí vedoucí k omezování obyvatelstva v naprosto nepřiměřené míře, je ukázkou jejích mizerných a omezených schopností. Piráti, STAN, ODS, Top09 a KDU-ČSL už se dopředu těší na vlastní vstup do příští vlády. Jiná možnost porazit Babiše, než vytvořit velkou koalici, tu asi nebude. Naprostá budoucí roztříštěnost a snaha Pirátů převzít velení může prohloubit krizi, zároveň zavinit přesměrování státu pod totální kontrolu Evropskou unií.  Máme tady dvě zla, která jsou obě strašidelná. Babišismus a liberalismus. Třetí varianta je bohužel málo reálná. Tedy pokud se neprobudíme. Etapa, ve které žijeme, nepatří k úspěšným. Dostali jsme se na okraj propasti zvané diktatura. A je jedno, ve jménu čeho je.  Ať už je to covid, Green Deal, Great Restart, či cokoliv jiného. Vše to dohromady připomíná koncentrované zlo a naši politici nám v tom určit nepomohou.

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.