Katerina Kaltsogianni a její zamyšlení - ZKOUŠÍM SE ZAMYSLET, zkuste to dnes se mnou.

28. 05 2015

  Četla jsem dnes silný příběh velmi smutné matky, četla jsem, jak si je jista, že už to zvládla. Kdybych neťukala do klávesnice, tak bych ji držela všechny palce, ale já to chci napsat. A opřu se do více témat, protože FB nesnese filozofování, neunáší to, o čem by lidé měli komunikovat.

  Nejdříve jsem ráno zablokovala lidi, kteří jsou hodně přes míru, ať už ve sdílených perverzitách, aktivitách či nejsou mi nijakým přínosem, naopak mě vysilovali, protože jsem se některým snažila zbytečně pomáhat. Toto poznání mě ale posílilo v úklidu a v přemýšlení, kde se bere ta zloba, ta zášť, to hodnocení?

  Uprchlíci jsou velké téma a osobně by mi to hodně mělo vadit, protože údajně dle médií se vynořili na ostrově Kos, který je nádherný. Pokud je to pravda, tak to je konec turismu. Věřím však, že Řekové tuto problematiku vyřeší, protože turismus je živí. A pak se dívám na ty snědé lidi, co prchají, kterým se tady nadává do opic a do zombie, já za to nemůžu, je mi jich líto, jsou to prostě lidi.

  Porovnám neporovnatelné. Co kdyby museli všichni lidé z Dejvic okamžitě odejít? Co kdyby? To bychom je nechali venku? Zkuste se zamyslet. Co kdybychom museli odejít my všichni někam, protože se to tady už nedá vydržet. Ani to není moc sci-fi, docela by se to mohlo stát. Jak bychom čekali na pomoc? Já vím, je to velmi složité téma a jde do všech možných kategorií, politiku a náboženství nevyjímaje.

  Nemohu, sorry, fakt nemohu lajkovat, ani komentovat některé hrubé příspěvky lidem, kteří se mazlí a olizují se psy a nenávidí lidi. I my jsme součástí lidstva, které je evidentně přemnožené, které je rozhádané, které je otrokem - jo, jo, jsme otroci - několika desítek křesťanů, židů i muslimů. Jim je jedno, zda miliardář tluče hlavou o zem a modlí se, jim je jedno, zda je jejich kámoš ortodoxní a nosí nakroucené kotlety. Všem je jedno, že má katolická církev, hlavně Vatikán, takové bohatství, že by to stačilo vyřešit problém Afriky. EU je jedno, že se vyhazuje ovoce a zelenina, která neplní jejich normy. Mně není jedno, že mají v Etiopii i v jiných zemích nafouklá bříška z hladu, není mi jedno, že umírají, protože .....aha, jsem v koncích. Já nevím proč se svět nemůže dohodnout na tak jednoduchých věcech, já to nechápu.

  A to jsem z národa, který vydržel 400 let tureckou nadvládu, který se nikdy nikomu nepodřídil, který si udržel svoje tradice, který je v hluboké krizi.

  Tak nakonec přeji té matce, těm všem matkám, co nejméně bolu, co nejméně slz, co nejvíce dětských dlaních v jejich dlaních. Přeji dětem, abychom nebyli zrůdy, ony za to totiž vůbec nemohou.