Kdo lže, ten krade…tak se to aspoň říkalo

30. 01 2017

   www.inadhled.cz    V dobách mého mládí byla lež prvním teoretickým krokem k tomu stát se zlodějem. Tento jev byl jedním ze základních pilířů výchovy. Za lhaní padaly facky doma i ve škole, to i tehdy, byla li prokázaná lež pro další život nepodstatná a v danou chvíli relativně nevinná.  

  S věkem a modernější dobou získalo lhaní jiný rozměr. Ti inteligentnější se naučili s pravdou a lží pracovat, jejich ohýbáním dosáhnuli toho, že se hranice mezi nimi postupně vytratila a došlo k naprosto programovanému prolínání obou protipólů. Hloupější zjistili, že se v tom nevyznají a postupně se zdokonalili ve skoku na špek.  K jejich oblafnutí stačí pouze nahodit jakoukoliv návnadu a čekat, kdo jak velký háček spolkne. Nepodceňujme však chytřejší část národa. Uvědomila si totiž, že i u skokanů na špek se občas vyskytne někdo, koho zajímá skutečnost. Z toho důvodu bylo zapracováno a zneužitá média chrlí s klidem pokerových hráčů tolik dezinformací, že se v tom téměř nikdo nevyzná.  Pojďme se tedy podívat na pár dokonalých blamáží.

1)       Za největšího lháře lze momentálně považovat Andreje Babiše. Je s podivem, že ustál kauzu Čapí hnízdo. Zde prokazatelně i přes náročné mlžení došlo k dotačnímu podvodu a obohacení se ministra financí. Dalším problémem se ukázal nákup dluhopisů vlastní společnosti Agrofert. V tomto případu je sice sporné, porušil li zákon, podobně se zachovali stovky jiných podnikatelů, jenže Babiš si nepohlídal čistotu peněz určených k odkupu dluhopisů. Několikrát poté fabuloval ve věci vlastních příjmů. Pokud by některý z živnostníků podobně vysvětloval svůj nabytý majetek finančnímu úřadu, skončila by kontrola vedená podřízenými ministra financí pokutou a dodatečným dodaněním, případně zabavením. Andrej Babiš je však opět čistý jako lilie. Jde o naprosto různé metry. O uveřejňování zkreslených čísel ohledně státního rozpočtu a EET už poté není třeba ani mluvit. A mohli bychom pokračovat dále.

2)      Neskutečně lží slýcháváme o migraci. Je naprosto zjevné, že o rozpoutání válek a Arabského jara se zasloužilo pár jedinců sloučených do zájmové skupiny ovládající dění ve velké části světa. Postupným rozdmýcháním svárů, likvidací zavedených a fungujících systémů, vznikem ISIS, to vše pod nálepkou demokracie, se podařilo rozložit nejen fungující arabské státy, ale v důsledku i relativně jednotnou Evropu. Prapodivně orientované vlády řízené lidmi, jako jsou Rockefellerové, Rotshieldové, Soros a jim podobní, dokázali přetavit prosperující kapitalismus ve splasklou socialisticko-zelenou bublinu třesoucí se před následky neuváženého rozhodování elitní menšiny. Obavy jsou na místě, blížící se muslimská exploze srazí Evropu do kolen. Respektive tu část, která okamžitě a tvrdě nezareaguje.

3)      Aktivita ekologů hraničí často s šílenstvím. Naše planeta tu je několik miliard let a její konec bude spojen se zánikem Sluneční soustavy. Země prochází různými cykly, které se nějak opakují. Ledovce různě tají a zase nabývají na objemu, úroveň hladiny oceánů je kolísavá, oteplování může někomu připadat katastrofální, vzápětí však přichází tuhá zima. Povodně si podávají ruku se suchem. Jistě, jednou vyčerpáme ne nekonečné zásoby paliv, možná budeme muset začít přemýšlet, jak si upravovat mořskou vodu, jisté ale je, že pokrok směřuje k tomu, že budeme potřebné energie vyrábět jinak a čistěji nikoliv z důvodu restrikcí, ale proto, že nám nic jiného nezbyde. Přeceňovaná škodlivost automobilového průmyslu je úsměvná v poměru k lodní a letecké dopravě.

4)      Za největší divadelní představení lze považovat Sametovou revoluci a to, co se dělo po ní. Dopředu předpřipravené postupy a figurky způsobily pro obecenstvo i neuvědomělé aktéry scénu, za kterou by se nemusela stydět ani ta nejlepší světová divadla. Václav Havel, velká část disidentu, Schwarzenberg a mnoho dalších, kteří dosud čerpají ze své minulosti, nás dokázali společně s komunisty z devadesátých let opít rohlíkem a zařídit si velmi pohodlný život. Je třeba si uvědomit vztah posthavlistů a většiny neziskového sektoru. Nemůžeme se potom divit, že plno lidí má chuť Havlovu lavičku spíše rozšlápnout, než si na ni sednout.

 Blíží se volby a s nimi přichází období vyřčených slibů. Většinou naprosto nesplnitelných, to proto, že s nimi přichází na svět bezcharakterní politici toužící po bezpracných výdělcích, dobrém společenském postavení a po moci. Můžeme tiše závidět Americe nově zvoleného prezidenta Trumpa, který za pár dní od uvedení do funkce naplnil více předsevzetí, než naše vláda za několik let. Bezpáteřnost a pokřivení našich elit je alarmující, množství jejich přisluhovačů ostudné a davová ochota nechat ze sebe dělat hlupáky zarážející. Vrátil se snad komunismus se vším svým strachem ozvat se? Zdá se, že ano. Lháři dosáhli svého.

J3.K