Když Vás dožene minulost…

10. 02 2015

www.inadhled.cz   Máte za sebou velký kus života, který se Vám mohl v různých fázích všelijak šmodrchat. Byly úspěšné etapy, ale i ty, na které byste rádi zapomněli. Jenže život je souborem všech událostí, které jste prožili a právě proto získáváte zkušenosti a až na úplném konci můžete říct, stálo li za to tu být.

  Nejvíce blbin dělá člověk v mladších létech. Unáhlená rozhodnutí bývají po právu potrestána, někdy cena za ně je příliš vysoká, ale ve chvíli, kdy je vše za Vámi, mávnete rukou a jdete životem dál. Aspoň tak se chovají rozumní lidé. Pokud si zaviníte něco, z čeho jste například nějak profitovali a později se přišlo na to, že neprávem, nesete následky svých chyb. Jsou však situace, které se týkají osobních věcí a citů. Tam jsme většinou trestáni daleko více, někdy si namlouváme, že jsme si to nezasloužili a občas tomu tak i je.

 Ale i s tím se člověk naučí žít. Nejhorší bývá rozpad rodiny, ztráta dítěte, přítele, partnera. Ta může být definitivní, to když mu naší vinou ukončíme život, jindy je to však pouze pocitová věc, případně ztráta citová, to když se něco nepovede a například potomek zůstane u bývalého partnera. I tady se s tím většina lidí naučí žít, založení nové rodiny dokáže otupit hrany příkoří.

  Někdy ale přijdou okamžiky, kdy si sednete a vrátíte se o plno let zpět. Hlavou se Vám honí myšlenky a máte stažený žaludek. Už jste téměř zapomněli, roky jste starou věc považovali za uzavřenou a najednou se odněkud vynoří duch, se kterým jste už ani nepočítali. Nechcete se tím zabývat, ale musíte. Mozek otvírá tajné schránky a Vám se vše vybavuje ve všech živých barvách. Někdy i dost černých. Možná se ten náznak minulosti potichu vytratí, ale může se i stát, že nikoliv. Můry jsou špatná věc i tehdy, když máte svědomí čisté. Psychika člověka je velmi vrtkavá záležitost. Bohužel ne vždy se vyvarujeme chyb, a když nás doženou až po letech, je třeba….se s nimi vyrovnat. Čím dříve, tím lépe. Pro vlastní klid. Nějakého kostlivce ve skříni má totiž každý z nás.

Text J3.K , foto Martin Lukač