Právě se nacházíte:

Konečně….

4. 01 2015

  Máme za sebou pro většinu obyvatel této země dlouhé období svátků. Většina lidí si naspořila dovolené a využila jej k prožití konce roku v poklidu. Hory nám sice moc radosti nepopřály a vleky se rozjely až v samotném závěru vánočních prázdnin.

  V pondělí se tedy naplno roztočí každodenní kolotoč práce, školy a tréninků, neboť aspoň tak nějak vypadá život většiny rodin. Leden je navíc specifický zvýšeným nasazením účetních a podnikatelů, finišem školou povinných potomků před pololetním vysvědčením. Pokud bydlíte ve velkém městě, sjedou se do něho opět davy lidí, které ucpou silnice, magistrály i chodníky.

  To vše zní poměrně dramaticky, není to však nic proti utrpení, kterým je více, jak dva týdny volna trávenými s dvojicí puberťáků, jejichž vytížení v běžném režimu vypadá úplně jinak, než v období nicnedělání při nezasněžených horách a uzavřených hřištích. Neustálé vymýšlení programu a zábavy, nátlak na aspoň částečný pokus věnovat se četbě a studiu a řešení neustálých konfliktů mezi pubescenty je velmi únavné. Dokonce o mnoho více, než tvrdá dřina v pracovním procesu.

  Z televizních obrazovek se na nás vyvalilo množství pohádek a hollywoodské produkce, obojí většinou tolikrát reprízované, že i rekordní počet opakování Mrazíka se nezdá být nedostižný. Je to pochopitelné, většina filmových studií u nás se zabývá natáčením telenesmyslů v podobě nekonečných seriálů. Ty přináší za relativně skromný peníz možnost vyplnit vysílací čas a zároveň uplatnění se pro mnoho našich kumštýřů. Americké trháky x let staré nám dávají vzpomenout na mládí nejedné světové star. A já jsem jenom počítal množství těch, kteří ožili pouze na obrazovkách, ve skutečnosti jsou však již dávno nebožtíky. A z mladých hrdinů jsou téměř senioři. Filmů z nové produkce bylo opravdu minimum.

  To už vůbec nemluvím o zábavných estrádách. Kdysi úsměvné scénky nám starším připomenou, jak ten čas letí, stačí se podívat do obecenstva na tehdejší módu. Také obsah této umělecké produkce vyloudí občas úsměv jen na tváři těch starších, omladina vůbec netuší, o co jde. No a přiznám se, že pro změnu já jsem mimo při některých vědecko – fantastických dílkách, asi jsem příliš velký realista. Navíc mi přijde, že i o svátkách, které by měly být plné lásky a klidu, bylo všude v televizi poměrně dost násilí.

  Svátky jsou za námi, ulice se začínají plnit odstrojenými stromečky, většina přeživších kaprů má před sebou nejméně rok života a supermarkety začnou skutečně zlevňovat. Chvilku bude trvat, než se vše vrátí do běžného rytmu, trochu si zalyžujeme a pak už je nejvyšší čas se těšit na jaro. Sluníčko už se vrací. Konečně….

J3.K