Má cenu se ještě zabývat politikou?

4. 10 2020

  www.inadhled.cz   Píše se rok 2020 a za nacházíme se už více jak tři desetiletí od okamžiku, který měl být pro jednu generaci přelomový a pro ty další startovní. Tehdy se nám otevřely dveře do světa, ke svobodě, demokracii a představa volnosti v sobě měla i příchuť dobrodružství spojeného s možností podnikat a ukázat své schopnosti. Jenže o třicet let později je vše jinak, než jsme si představovali. Stačí si uvědomit dění měnící se po celou dobu k horšímu a vzpomenout si, s čím jsme do toho v roce 1989 šli a kam až jsme doputovali.

  Období rozkrádání socialistického majetku se paradoxně vyskytnulo až po pádu minulého režimu. Zázračné zbohatnutí řady politiků, jejich přátel kmotrů a rodinných příslušníků muselo mít nějaký základ. Tím bylo vše to, co tu po komunistech zbylo. Jako by se to vypařilo. Jenže kdo viděl vilu pana Kalouska, vzpomene si na prolomené dekrety prezidenta Beneše a vrácení majetku jak Havlům, tak i Schwarzenbergovi, případně si uvědomí, kolik skandálů měli lidé z ODS, ČSSD, ale i jiných stran, tuší, že se vše pouze přemístilo. Nynější doba je tak pouze důsledkem toho, že se tenkrát kradlo a netrestalo. Ta zvrácenost nynějška vychází z nedávné minulosti. A podpisy pod ní mají nejen Havel, Klaus, Zeman, ale ta řada jmen by byla skutečně dlouhá. Jedni preferovali moc, druzí majetek, Kalousek s Babišem dokázali skloubit obojí. To vše bez ohledu na to, že se většinou jednalo o inteligentní pány, kteří, kdyby tedy chtěli, mohli být zemi dost prospěšní. Bohužel chtíč byl u nich silnější než morální vlastnosti pracující ve prospěch republiky.

  Dění kolem nás se také posunuje někam, kam se nikdy dostat nemělo. Německo chce opět vládnout Evropě, Evropská unie je obdobou RVHP, opět se plánují nesmysly, dávají se cíle a trestá se odpor proti nim. Na vlně centralizace moci se veze mnoho řiťolezců, kteří by za euro prodali svou matku. Nejsou to pouze politici, ale i zakladatelé a zaměstnanci řady neziskovek, sběratelé dotací a mediální domy. Hospodářství kontrolují banky, jejichž vlastnická struktura končí většinou v rukách mocných Rotschildů. Největší světové koncerny vlastněné nejbohatšími rodinami určují každodenní běh našich dnů. A přidáme li nesmysly z dílny Evropské komise, můžeme v klidu konstatovat, že se ten náš světadíl včetně české republiky řítí do pěkného průšvihu. Navíc za zvuku oslavných fanfár.

  Společnost je rozvrácena. Evropská, americká, a ani Austrálie nezaostává. Hrůzy se dějí v JAR. Na několika místech se válčí a největší hrozbou je pro své okolí momentálně Turecko. Navíc s výraznou podporou Německa. Mimo předhazovaného a téměř neexistujícího rasismu, tedy pokud vynecháme genocidu bělochů v JAR a islámského šíření se po mnoha částech světa, tu máme Green Deal, emancipaci žen, gender, covid. Všimnuli jste si vůbec, že se zvyšujícím se počtem žen ve vedoucích postech a v politice to jde s tím světem pěkně z kopce? Ženy momentálně vládnou Evropě a sedí ve všech vládách, někde mají i převahu. Kam se ztratili skuteční muži, kteří by něco takového nikdy nedopustili? Proč přenechali iniciativu druhému pohlaví? A navíc vyklízí prostor i muslimům?

  Témat ke sporům je moc, což nahrává politikům, vznikají nové strany, ty tradiční začínají opouštět bojové pole. Voliči nových a avantgardních jsou vychováváni už ve školách. Poslední krajské volby ukázaly mnoho paradoxů. Vzestup Pirátů je na pováženou. Vezmeme li realitu, kterou je údajně 90% obyvatel České republiky, kteří odmítají migraci, jak je možné, že stoupá počet voličů, kteří jim dávají svůj hlas? Zvláště, když dalšími body jejich programu je mimo souhlasu s přijímáním migrantů i  legalizace měkkých drog, podpora eura a jednotné Evropy bez národních států, liberalismus a prosazování a zvýhodňování LGBT komunity. Opravdu je u nás tolik homosexuálů, pedofilů a feťáků, kteří navyšují vliv Pirátské strany u nás?

  Dále nepochopitelný je i postup Šabatové do druhého kola senátních voleb ve chvíli, kdy Ivanka Kohoutová, kterou bývalá ombudsmanka vláčela po soudech za neschválení možnosti nosit ve škole šátek velmi podezřelou muslimskou studentkou, skončila devátá z jedenácti kandidátů.  Kde jsou všichni ti protimigrantsky se tvářící lidé? Podobně se lze ptát i u jiných stran. Rakušan ze STAN se naparuje kvůli úspěchu ve Středočeském kraji. Abychom připomněli, STAN patří také k těm, kteří tu chtěli mít syrské sirotky, stejně jako Top09 a Piráti. Jak to, že dostali tolik hlasů, když tu africké a muslimské přistěhovalce nikdo nechce? Nebo ANO. Šňůra Babišových skandálů a přestupů je nekonečně dlouhá. On sám funguje jako korouhvička a celosvětový podvod s covidem se děje díky němu i u nás. Všichni ví, jak bohatne a proč, přesto získal ve volbách nejvíce hlasů. Má to snad logiku?

  V kontextu s výše uvedeným je k zamyšlení, má li cenu se politikou dále zabývat. Nově vzniklá Trikolóra mohla být jistou nadějí, a pro mnohé dosud je, nicméně hořká příchuť, která zůstává na jazyku, brání optimismu. Idea, že v nové straně bude možné se prosadit, se některým jedincům ukázala jako lichá. Úzký kruh utvořený kolem Klause mladšího vytvořil prostředí nevhodné k vydávání  energie a ukazuje se, že politiku lze dělat z mnoha důvodů, jen s tím přesvědčením to je horší. Až úsměvné je podcenění poslance Foldyny, který se vedení zdál být neperspektivní a v době, kdy opustil ČSSD, jej Trikolóra považovala již jen za expolitika. Všechny ty partaje jsou založené na plácání po zádech, kamarádství do prvního průšvihu a podlézání. Skoro se zdá, že nejlepší by bylo otevřít si bar někde na pláži a žít ze dne na den. Ve skutečnosti je to totiž jediný způsob, jak se vymotat ze začarovaného kruhu, který nám dnešní doba přinesla. Kolik z nás to ale dokáže? Nebo by těch barů na pláži bylo více?

Jindřich Kulhavý