Má přesvědčování cenu?

16. 10 2018

www.inadhled.cz    Celosvětová, evropská a vnitrostátní situace prochází změnami, které jsou spolu evidentně spojené. Internetová komunikace, mediální prezentace a rychlý přenos dat jsou znakem vývoje lidstva, někdy nositelem pokroku, ale zároveň přináší jejich propojení neuvěřitelnou rychlost v šíření informací. Umět s nimi pracovat je momentálně jedním z klíčů k úspěchu při prosazování různých zájmů. Stále častěji se stáváme svědky ohýbání pravdy, překrucování faktů, vymyšlení zpráv, nakonec i naprosto destrukčních lží. Jeden obviňuje druhého, přitom sám nechť hodí kamenem.

  Informace mají poté zásadní vliv na utváření skupinového názoru.  Budete li sledovat Českou televizi a její zpravodajské pořady, budete mít jistě jiný názor, než když bude Vaším nosným médiem stanice Barrandov. Začtete li se do Parlamentních listů, a poté nakouknete do těch Britských, podivíte se nad rozdílností názorů v nich uvedených. Zrovna tak Bakalovi poddané tiskoviny se určitě budou v názorech rozcházet s čímkoliv, co patří Babišovi. Podobně to funguje na sociálních sítích a nepátráte li sami, většinou se vám zdá, že většina z těch, se kterým se třeba na facebooku potkáte, uvažuje stejně. Opak je pravdou, tzv. sociální bubliny jsou skutečností, a když tu svou náhodou opustíte, rázem se dostanete do úplně jiného světa, který se Vám otevře. Je to podobné zjištění, jako to, které by nám řeklo, že ve vesmíru nejsme sami.

  Pootevřete li tedy dveře do jiného prostoru, nestačíte se divit. Jste naprosto šokování ,,hloupostí ´´ místní komunity a máte tendenci jim začít vysvětlovat, jak moc se mýlí. Pokud vás to uklidní, druhá strana se při náhodné i záměrné návštěvě ve vašem prostoru chová zpočátku úplně stejně.  Samozřejmě narazíte a postupně jste ukamenováni fakty, jejichž nelogičnost je pro vás naprosto iritující, zatímco druhým připadá naprosto jednoznačná.  Začnete si vyměňovat argumenty a záhy zjistíte, že jste právě ztratili několik hodin svého drahocenného života tím, že jste se snažili přesvědčit přesvědčené. Jediné, k čemu je taková akce dobrá, je pochopení výsledků voleb, kdy se třeba Drahoš stal v prvním kole senátorem. Přestože jste si pobytem mezi stejně smýšlejícími lidmi mysleli, že Benjamín Kuras jej s přehledem převálcuje, akademik je přeci falešná a nic nevědoucí loutka neustále hovořící o potřebě přijímat tisíce migrantů, zatímco Kuras bojuje za zachování národní identity, ejhle, výsledek je opačný. Bublina kolem Drahoše je překvapivě velká a masáž médií vyzdvihující osobu Drahoše natolik silná, že se dotyčný přes potřebných 50% voličů přehoupnul velmi rychle. Kdybyste častěji zašli na ,,jukačku´´ na druhý břeh, zjistili byste, jak kvalitním pánem akademik je a jak moc bude užitečným v Senátu a zároveň připraveným na další volbu prezidenta.

  Podobné je to s pohledem na problematiku migrace, islámu, ekologie, squatterství, zdravé výživy, elektromobility, Evropské unie, přijímání eura, na Rusko, na Trumpa, prostě na jakékoli širší téma. Samozřejmě jde o určitou provázanost jednotlivých skupin. Je velmi pravděpodobné, že mladý ekolog si bude notovat se Zelenými a Piráty, bude podporovat squatty, migraci bude milovat i s možností získat eura do své peněženky, nejlépe z dotací z EU na neziskový sektor. Tím pádem nesnáší Rusko a Čínu, islám mu nevadí a Trump je blbec  Z toho vyplývá, že uvažuje výrazně levicově až neomarxisticky. Naopak odpůrce zákazů v širokém spektru vznikajících v kancelářích umístěných v budovách patřících OSN a EU nebude chtít vlastnit auto závislé na zásuvce, bude argumentovat ekoterorismem a množstvím škodlivin odcházejících z komína elektráren vyrábějících proud pro elektroaut. Takže se mu nebude líbit ani dosavadní chování USA podporující vysoké ceny ropy a v Trumpovi uvidí možnou změnu k lepšímu. Zvláště podstatná je pak rozdílnost v otázce migrace, neboť ta patří k stavebním kamenům politiky Bruselu, o který nikdo z jeho bubliny nestojí. Takže také neziskový sektor považuje za zhoubu a soukromé vlastnictví za své výsostné právo. Je pravděpodobné, že tedy uvažuje pravicově.

  Tyto dvě skupiny nemá vůbec cenu nechávat jít do střetu. Přesvědčit protistranu je nemožné. Musí se stát něco závažného, aby došlo k procitnutí. Pokud nic takového nepřijde, je třeba bojovat o lidi, kteří stojí uprostřed. Je třeba si sebekriticky přiznat, že momentálně drží všechny potřebné trumfy v ruce první skupina. Velká média pracují v souladu s její ideologií, politicky angažovaní jedinci i většina stran jsou naladěni víceméně podobně. Tím pádem se přetváří právní řád dle záměrů této komunity. Lze s tím bojovat? Funguje pouze léčba šokem. Ta zabrala v Itálii, Rakousku, nově i v Dánsku. Je to však běh na dlouhou trať a bude stát mnoho obětí. U nás je zatím klid, takže se v pohodě indoktrinuje ve školách, volí se aktivisté schvalující Antifu, Piráti, Hilšer s Drahošem jdou do Senátu. Co proti tomu můžeme dělat? Pouze bojovat o každého, jehož názor není ještě vyhraněný. Používat argumentů, přinášet informace, které nejsou založené na nesplnitelných ideálech a lži jim posluhujících. Být trpěliví, pracovat s dětmi a mládeží tak, aby se naučily i přes tlak utvořit vlastní názor. Upozorňovat na zvěrstva páchaná ve jménu neomarxismu, falešné humanity a snahy o ovládnutí lidstva pomocí jeho vlastní destrukce. Působit na politiky.  Vytvářet možnosti k diskuzi a být na ni připravení. Nezůstat odevzdaní. Vše běží po sinusoidě a přijde okamžik, kdy po sešupu přijde cesta nahoru. Tak, jako v Itálii, Rakousku a snad brzy i jinde.

J3.K

 
.