Právě se nacházíte:

Má vlast

19. 03 2014

www.inadhled.cz  Není to tak dávno, co jsem v jedné diskusi musel poslouchat názor jistého muže, který se z naší krásné země odstěhoval a neřekl o místě, kde se narodil, jedinou dobrou věc. Chvilku s ním pár lidí nesouhlasilo, později ale urazil už asi všechny, kteří to tu mají rádi.  

  Přesto mne donutil k zamyšlení. Jsme trochu specifický stát. Naše geografická poloha nám nedala moře a ani velehory. Ležíme uprostřed Evropy obklopeni Germány, Slovany a Maďary. Naše příroda je nádherná, jen o ni ne dostatečně pečujeme. Kultura je velmi rozmanitá, často veselá a odpovídá našemu naturelu, umíme si udělat legraci ze všeho. I přesto, že jsme malým a poměrně neagresivním národem, umíme zahýbat dějinami, jen ne vždy vše dotáhneme do konce. Přemysl Otakar II., Karel IV., husité, naši letci, ti všichni byli postrachem pro okolí a zároveň mocným článkem v Evropě. Na krátkou dobu, ale byli.

   Také jsme světu dali pár významných umělců v různých oblastech, ať už jde o hudbu, malíře, máme vynikající herce. Vynálezy českých vědců a odborníků párkrát změnily životy mnoha lidem. Ani množství vynikajících sportovců není zanedbatelné. A to vše v zemi, na kterou si brousilo tolik jiných národů zuby a ve které díky tomu byly často těžké podmínky.

   Někdo může říci, že šlo jen o výjimečné jednotlivce. A má pravdu, plno lidí u nás je k životu laxních a moc toho pro tuto zemi nedělají. Jenže i ti jednotlivci dokázali nastavit naši národní laťku tak vysoko, že o nás často svět dobře věděl a většinou v dobrém. Což považuji za velmi pozitivní místo startu pro ty, kteří se ještě nerozhodli, mají li život přežít, nebo si ho užít. A i když už mi není dvacet a těžko se ze mne stane reprezentant v jakémkoliv odvětví, vím, že lásku k vlasti mohu předat svým dětem a ty tuto zemi mohou jednou dovést na výsluní v tom oboru, který budou dělat dobře.

   Mohou žít všude po světě, ale sem se vždy budou rády vracet. Mám rád tuto zemi a radost z ní mi politici, šmejdi a jim podobná individua nezkazí. Vždy, když slyším naši hymnu a na nejvyšším stupínku stojí úspěšný příslušník mého národa, utrousím slzu a jsem šťastný za svůj domov a je mi jedno, že je tu zima a moře se zastavilo tak daleko. Patřím sem.

Text J3.K, foto Martin Lukač