Mám chuť vstoupit do politiky…

26. 12 2016

www.inadhled.cz   S podobnou myšlenkou se v průběhu života potýkám už poněkolikáté. Problémem je prostředí, ve kterém se lidé zabývající se tímto sektorem musí potýkat. Nejen že je velmi pokřivené, zároveň třeba počítat i s rizikem spojeným s případnými hříchy mládí, nátlakem ze strany konkurence i zájmových skupin. V neposlední řadě ztrátě soukromí a pozornosti médií. Ta se netýká pouze profesionální části života politiků, ale především všeho, co může být zneužito v případě potřeby.  

  Je li někdo ochoten riskovat vše výše uvedené, má li čistý štít, nebo si to naivě myslí, je ochoten se smířit s relativně hanlivým názvem politik, nic mu nebrání zkusit proniknout na válečné pole. O nic jiného totiž nejde. Tedy pokud bych byl ochoten toto vše riskovat a obětovat, rozhodně bych se nesnažil ucházet o post prezidenta republiky. Ptáte li se proč, odpověď je jednoduchá. Hlava státu má velmi omezené pravomoci, a i když má často velmi zdravé názory, její schopnost prosadit změny je bez dlouhodobého procesu účasti v politickém dění téměř nulová. Podporu a lobbing potřebuje i prezident.

  Cesta k možnosti skutečně ovlivňovat dění v celé zemi tedy vede přes stranickou hiearchii a výběr správného subjektu, jehož šance uspět ve volbách jsou největší. Samozřejmě musí být brán v potaz i ideový směr strany, její priority a schopnosti sebereflexe. Vzhledem k dění ve světě by si většina nyní vybrala levicovou, naštěstí se snad blíží doba, kdy dojde ke změně rozložení sil především v Evropě, v USA už se na tom usilovně pracuje. Rozhodně bych si nevybral podnikatelský subjekt tvářící se, jako politický projekt. V případu ANO jde o naprosto normální obchodní společnost se svým ředitelem, manažery a běžnými dělníky. Projít celou společností až na vrchol je víceméně nemožné. Navíc se dá očekávat, že s pádem direktora dojde k destrukci zbytku firmy.

  Dle předešlých úvah to tedy jasně vypadá na pravicovou orientaci. Šanci proniknout do nejvyšších pater mají pouze odborníci a osobnosti. Jedno nevylučuje druhé. Osobnost dá svému týmu zadání a jde si za jeho plněním, odborník se nenechá ovlivnit politikařením. Jsou ministerstva, která potřebují manažera ve svém čele, jsou i taková, která nutně žádají skutečnou persónu.  Nejde však jen o vládní posty, podobně důležitá místa jsou ve vyjednávacích týmech, tam, kde jde o vnější komunikaci a v neposlední řadě i ve funkcích, které je třeba později převzít. Z toho vyplývá, že dát dohromady skutečně kvalitní politický subjekt je otázkou pečlivé přípravy, mnoha peněz a produktivní spolupráce s médii. Jak vidíte, není to jednoduché.

  Řekněme, že bych se opravdu stal součástí podobného uskupení a měl šanci spolurozhodovat o dění v této zemi. Jaké bych měl priority? Zkusím jich pár vyjmenovat.

1.       Příprava referenda o vystoupení ČR z EU. Bruselská diktatura již dosáhla takového stupně, že už nelze nadále ignorovat zvůli lidí v jejich vedení.

2.       Narovnání vztahů s Ruskem založené na oboustranně výhodné spolupráci. Podobně se musí přistupovat i k Spojeným státům a ostatním velmocem, ovšem při absenci náznaků jakéhokoliv náznaku diktátu.

3.       Zajištění státních hranic, jejich kontrolu a okamžitou deportaci těch, kteří je překročili. Součástí by měla být úvaha o tom, jakým způsobem oživit bojeschopnost naší armády.

4.       Okamžitá revize neziskového sektoru, zrušení většiny dotací a kontrola činnosti zbývajících společností především charitativního zaměření.

5.       Prošetření ekonomické kriminality vznikající na nejvyšších politických postech. Mezi ně patří daňové zvýhodňování vlastních a spřátelených obchodních společností, podíly na privatizaci a financování politických stran.

6.       Změnu danění nadnárodních korporací a bank. Nepřípustnost vyvádění zisků vzniklých v této zemi. Není možné, aby byla fakturována miliardová částka například za používání loga obchodního řetězce, je li součástí mezinárodní korporace.

7.       Snížení zdravotních a sociálních odvodů, zároveň bezprecedentní kontrolu zdravotních pojišťoven, rozdělování sociálních dávek a podpory v nezaměstnanosti.

8.       Podpora podnikatelské sféry, zjednodušení daňového systému.

9.       Otevření problému hospodářských dotací. Sem patří bionafta, solární elektrárny a plno dalších nesmyslných pokusů ohýbat tržní mechanismy.

10.   Revize vztahů v českém soudnictví a mezi státními zastupiteli.

11.   Naprosto přesně stanovit pravidla týkající se rasismu, vlastenectví a velmi pečlivě se naučit rozlišovat, co je skutečně protiprávní a co nikoliv. To platí na obou pólech spektra. Není možné, aby Kohoutové, Jandové a Štětinové, Dienstbieři, Šabatové a další jim podobní nebyli za své výroky a chování trestně zodpovědní. Podobný přístup je třeba zaujmou ke kolaborujícím europoslancům, tedy i těm bývalým včetně Těličky.

12.   Zasáhnout proti porušování svobody slova. Nejde pouze o internet, týká se to i veřejno-právní ČT.

 Jistě si uvědomujete, že jde o pouhý nástřel, existuje mnoho dalších témat, která by měla patřit k návratu rozumu do naší země. Je třeba si přiznat, že pár posledních let se nám nedaří dosáhnout cílů, které jsme si vysnili v roce 1989. Není to jen naší vinou, situace ve světě doznala zásadních změn. Kdysi vzorový kapitalistický Západ se změnil na socialistické zřízení, které v trochu horším provedení známe. Chceme li změny k lepšímu, musíme pro ně mnohé udělat a zároveň doufat, že po podobném touží i národy jiných zemí. Američané už své řekli, Britové částečně také, nyní jsou na řadě další. Máme příležitost nebýt ve vleku jiných.

  Zajímalo by mne, jaký názor máte Vy. Možná je těch 12 prioritních bodů úplně jiných, než by měl někdo jiný. Pro mne jde však o zásadní osnovu toho, co bych chtěl změnit, kdybych měl tu možnost.

J3.K