Právě se nacházíte:

Máte papouška?

30. 07 2017

  www.inadhled.cz   Mít nějaké domácí zvířátko se stalo módou už před mnoha tisíci let. Děti měly tendenci si ochočovat cokoliv, co se hýbalo. Jistě si většina z vás pamatuje na luční kobylky zavřené v krabičce od sirek. Pro ty mladší…sirky jsou předchůdcem zapalovačů a v Sušici byla největší výrobna zápalek na světě. Jmenovala se SOLO. Sirky byly v malých krabičkách. Luční kobylka je takové to skákavé zvířátko, které bylo kdysi na každé louce. Louky sice zmizely, místo nich máme pole s řepkou, ale občas narazíte na travnatou plochu a na ní i na kobylku. Ochočit nelze, to se   i přes snahu mnoha minulých generací změnit nepodařilo.  

  Psa a kočku měli lidé tedy od pradávna. Výběr domácího miláčka je samozřejmě závislý na prostředí, ze kterého chovatel pochází. Ovšem díky možnostem cestovat a cokoliv expedovat je možné mít doma už téměř cokoliv. To i přes nařízení Evropské unie a její tendenci zakazovat tzv. invazní druhy. Což platí pro všechny živočichy cizího původu a pocházející z jiných kontinentů s výjimkou Afričanů, Syřanů, Pákistánců a Íránců. Přesídlování těchto savců je naopak úředníky v Bruselu, Berlíně a Paříži podporováno, k jejich importu byly momentálně vyhrazeny přístavy na jihu Itálie.

  V klecích a teráriích se tak i u nás pohybují různě komunikativní druhy zvířátek. Zatímco s plazy, hmyzem a rybičkami, jejichž barevnost dokáže potěšit oko nejednoho z chovatelů, si moc nepopovídáte, jsou tu i jiní, jejichž přítomnost ve vašem okolí je snadno slyšitelná. Štěkot psa patří k jistému koloritu českých měst i venkova, mňoukání kočky se učí batolata, kohouta by ve čtyři ráno zastřelil nejeden soused mikrohospodářství na vesnici. Ovšem to vše je nic proti okrasnému ptactvu pěstovanému v domácnosti. Už andulky dokážou způsobit pěkný povyk, nicméně na ně většinou platí hadr hozený přes klec. Máte li však většího zástupce exotického ptactva, žádná utěrka vám nepomůže. A nejhorší je, naučíte li svého papouška mluvit.

  Má li váš pták schopnost naučit se komunikovat řečí, je velmi pravděpodobné, že ho budete chtít někdy zabít. Nejde o dvě tři slůvka, takový Žako dá do hromady i věty, navíc umí odhadnout, kdy které výrazy použít. Takže po rozednění a zaznamenání prvního pohybu v domě začne svolávat celou rodinu k sobě, pěkně po jednotlivých jménech. Při prvním setkání se přihlásí o svou kuličku, tedy něco k snídani, vynadá mohutnému a ostrému vlčákovi, se kterým ale jinak kamarádí, nicméně si ho povolá k sobě, nechá ho sednout, aby ho vzápětí odkázal opět ven na zahradu. Pobreptává až do odchodu lidských kamarádů do práce, se kterými se pozdravem při jejich obouvání rozloučí, poté hlídá dům. Jeho schopnost imitovat jakýkoliv zvuk způsobuje běhání k vyzvánějícímu telefonu umístěnému v kleci, hledání pípající sms, dokáže zastavit psa v běhu, a jen občas slyšíte ptačí zvuk připomínající vám, že máte skutečně zvířátko a ne nahrávací zařízení s reproduktorem přizpůsobené k výrobě odpadu ze zrní, ořechů a ovoce.

  Aby si člověk jen nestěžoval, má vás Žako i rád. Tedy jen jednoho z rodiny, ostatní jsou mu šumák. Dokáže být smutný, když jej opustíte, někdy dokonce tak, že si trhá peří, což mu následně neumožňuje létat. Můžete ho poté nechat běhat po zahradě a jen hlídáte, aby ho neměla tendenci ochutnat kočka od sousedů. Umí se mazlit, lehne si k vám na svá záda, odnaučí se likvidovat vše v dosahu svého zobáku, jen základní hygienické návyky jsou u něj tak trochu jiné. Navíc s plínkou by se mu létalo hůře. A když létá, jeho přistávací manévry stojí za to. Zvláště absence koleček a jejich náhrada ostrými drápy dá poznat vaší kůži její nedokonalost v podobě snadného poškození vpichem. Podobně to platí i pro jiné druhy velkého ptactva s původem mimo naše zeměpisné šířky a délky.

  Existují páry lidí, které pohromadě drží společné vlastnictví nějakého živočicha. U psa a kočky to je častější, papoušek však dokáže občas také zázraky. Inteligence některých druhů je skutečně překvapující a jejich přátelství také. Bohužel zdaleka ne každý pták je takový, aby pochopil slušné chování. Takže pocit, že vás někdo úpěnlivě volá, jako by týden hladověl, může být vaším každodenním budíčkem. Přitom si dotyčný chce jen popovídat. Někdy by si ho člověk fakt nejradši  dal k obědu. Ale když slyšíte jeho ,,čau´´, většinou mu odpustíte

J3.K