Michal Horáček prezidentem? Kdo další?

25. 05 2016

    www.inadhled.cz   Pomalu se blíží prezidentské volby a z hlubin se vynořují různí kandidáti, kteří uvažují o své kandidatuře na post hlavy státu. Někteří z nich dokážou vyloudit úsměv na tváři, jiní jsou důvodem k údivnému pozdvižení obočí, případně odmítavému zakroucení hlavou, jsou však i tací, které je třeba brát s obavou vážně.

  Přestože je funkce prezidenta spíše čestnou a reprezentativní, Miloš Zeman ukazuje, že svým přístupem dokáže plno lidí nadchnout, ale i poštvat proti své osobě. Nutno konstatovat, že tato schopnost jej provází celou politickou kariérou a postupně se stal mistrem této taktiky. Nikdo neví, pokusí li se zůstat na Hradu i nadále, nicméně pokud ano, zůstává kandidátem nejžhavějším.

  Tato situace je trnem v oku mnoha lidem především z prostředí pražských kaváren. Je třeba podotknout, že Zemanova pragmatičnost, talent pro bonmoty a nazývání pravým jménem to, co jím nazývat chce, jsou důvody, které nejsou po chuti velké části dramatiků, divadelníků, spisovatelů a dalších kavárenských činovníků z oblasti kultury. Tato skupina lidí výrazně připomíná partu kolem Václava Havla a také se hlásí k jeho odkazu.

  Je třeba konstatovat, že v letech po tzv. Sametové revoluci byl Havel ikonou pro většinu národa. I když postupně vyplavalo mnoho důkazů o ne vždy morálním přístupu tohoto dramatika, jeho proklamované ideály se často ukázaly jako zcestné, dokonalé PR dokázalo udržet popularitu Václava Havla na vysoké úrovni až do jeho smrti. Nicméně mnoho z těch, kteří se vyvezli na popularitě bývalého elitního disidenta, zůstává skryto za aktivitami nynějších kavárníků, ale jsou jejich součástí.

  Michal Horáček je uznávaný autor z hudební branže, velmi oblíbený pro svůj klid, úspěšným bývalým podnikatelem, kterému výnosy z činnosti v oblasti loterií a sázek připravili poklidný zbytek života. Působí velmi sympaticky, to se mu rozhodně upřít nedá. Je inteligentní. Kladů má tedy hodně, přesto… Již několikráte jsem na inadhledu upozorňoval na to, že umělečtí kandidáti na vládní posty s výjimkou Ministerstva kultury prostě nepatří. Vysoká politika je předurčena především odborníkům v různých oblastech, nestačí si na ně pouze hrát. Martin Stropnický je rozhodně lepším šéfem kriminálky v seriálu, než ministrem obrany. V této funkci tragicky selhává a z vážené funkce vytváří frašku. Na post prezidenta by teoreticky mohlo být nahlíženo jinak, přesto ani zde není vhodné začínat politickou kariéru. Být hlavou státu neznamená vystačit se svými ideály, které jsou navíc ne úplně pochopitelné, zvláště když v nynější světové situaci výrazně pokulhávají za realitou.

  Výhodou demokracie je možnost vstoupit do voleb s téměř jakýmkoliv programem a je jen na voličích, jak a koho si vyberou. Pokud má Michal Horáček údajně připraveno až 50 miliónů korun na předvolební kampaň, může tím jasně dát najevo svůj zájem o tuto reprezentativní funkci.  Jenže je otázkou, s nakolik aktuálním a atraktivním obsahem přijde. Český národ, nebo snad aspoň jeho valná většina, už má poměrně dost žvanění o přínosu migrantů, rozumní a pracující lidé nestojí o hipies období připomínající partičky typu HateFree a shromážděné kolem Kliniky, vzteká se nad přitroublými názory nynějšího předsedy neoblíbené Strany zelených Matěje Stropnického, nestojí ani o názory dalšího Zelenáče Kocába a jeho podezřelou novou aktivitu. A je třeba si připomenout, že právě Horáček inklinuje právě k této části, to i přes svou kultivovanost a získanou úctu, na nichž může stavět.

  Nastala doba, kdy bychom měli velmi pečlivě zvážit, chceme li v našem vedení mít sympatické idealisty, kumštýře a často vídané tváře na straně jedné, tvrdě pracující odborníky na straně druhé, nebo nechat v politice vládnout fiškusy podobné bezpáteřnímu Sobotkovi a nezastavitelnému Babišovi.

  Pokud by se někdo ptal na můj názor, měl bych se velmi na pozoru před každým, kdo by dopředu vyhlašoval, že prioritou je ještě větší spolupráce s USA, udržení EU, ale i orientace na Rusko. V této době, ve které se nedá věřit médiím a je velmi těžké si udělat spravedlivý obraz toho, co je skutečné a co fikce, jsou podobné priority kontraproduktivní. V čele státu musí stát nikoliv idealisté, ale morálně i pracovně zdatní odborníci nadaní pružně reagovat na dění u nás i ve světě. Mít ideály je krásné, snaha o jejich prosazování však může být velmi škodlivá pro budoucnost této země. Nechť je pro nás přítelem každý, kdo je zároveň přínosem, aniž by byl věznitelem. Nenajdeme li rovnováhu v přístupu k partnerům, je jedno, jde li o Čínu, Rusko či USA, budeme pouhými otroky jedné z velmocí. O to nikdo nestojí.

  Michale Horáčku, dle mého názoru byste měl nadále zůstat umělcem, o němž lze říct, že zanechává podstatnou stopu v historii svého oboru, zachovat si své myšlenky, vzpomínky a ideály, zároveň se ale nesnižovat k tomu, co patří k boji o prezidentský post. Věřte mi, že tím více ztratíte, než získáte, to platí pro obě varianty konce voleb. Národ potřebuje muže nejen statečného a zásadového, ale také hrdého a zároveň schopného přesvědčit svět o tom, že Čechy nestojí o to být pouhým hloupým statistou při rozhodování jiných. Musí umět říct nahlas,,Ne‘‘ i za cenu, že o toto právo budeme muset bojovat. Kdo to nedokáže, nechť zůstane tam, kde je. Obávám se, že nyní potřebujeme bojovníka.

J3.K