Monika Kalábová a její zastavení - Femme fatal?

8. 02 2015

  „Sex-appeal“ je z padesáti procent to, co máte a z padesáti procent to, co si lidé myslí, že máte.     Sophia Loren    Která z nás by nechtěla být krásná a magneticky  přitažlivá manželka, milenka, přítelkyně a dobrovolně se oddávat mužskému testosteronu.  

 

  Bohužel den má pouze 24 hodin a nám se obvykle nepodaří stihnout femme fatale ve všech rolích. Což o to, pánové zcela jistě potvrdí, že není nic líbeznějšího, než slečna uklízečka, či říkejme raději hospodyně, oděná do krátké zástěrky s nohami, které rostou hluboko k zemi či žena stojící polooděná u  sporáku. Mužská bujná fantazie má v ten moment neskonalé scénáře .  V kuchyni kuchařka, ve společnosti dáma, v posteli děvka.

  Budík zvoní přesně, bohužel. 5:00 a.m. . Vypotácím se z postele, kterou jsem měla v plánu převléci už minulý týden. V koupelně se seznamuji s ranní pobledlou tváří a definitivně se ujišťuji, že oční víčka opravdu potřebují korekci. A ty vlasy, co se s nimi přes noc stalo?  S myslí optimistky vkládám nahlas slova do zrcadla : „Jsi krásná, zdravá, mladá, úspěšná žena a dnes se ti bude dařit“. „Miláčku, vstávej, kávu budeš mít v zimní zahradě“. Monolog. Petr už netrpělivě vydechuje dým ranní cigarety a u toho zvládá telefonát. „Jdu vzbudit děti“ oznamuji a po cestě do jejich království natahuji silonky. Políbím obě svá „mláďátka“ a odbíhám na toaletu, dokud je prázdná. Svačiny putují do batůžků a černé mužské elegantní tašky. Byt je plný, kolem mne bloumá ospalý pes a děti mají nor-adrenalinu na rozdávání.  „Tak večer“ oznamuje Petr nabubřeně. Na elegantní silonky natahuji nevábné tepláky šedé barvy, na hlavu putuje čepce z roku raz dva a  vybíhám ven s psí slečnou. „Bože, nemám klíče“. „ A jsi to opravdu ty, maminko?“ „Ano, jsem to já“ prosím u zvonků.  Domaluji tvář, vlasy stáhnu do elegantního drdolu, aby vynikla šíje a vklouznu do pouzdrových šatů. Sako čeká v předsíni.

  Práce.. rychle se zapsat do knihy příchodů a odchodů. Uf! Přesně. Samozřejmě se nevyhnu zbytečným pohledům ředitele, který se důležitě dívá na hodinky a pak na mne. „Kolegyně, zkuste to někdy od pět minut dříve“ Šašek.

  Družina, nákup, úlohy, večeře, pračka, myčka, uložit děti.

  Přichází unavený manžel a já se po bytě trousím v těch samých silonkách jako ráno.

  Teplá vana a vypravit tělo do postele. Vlastně ještě jedna povinnost. Po milování si v koupelně  „domažu“ drahý  krém,, který mi úpěnlivě slíbal z tváře. Jsem přesvědčená, že zítřejší den bude klidnější. A když ne zítra, tak ve čtvrtek určitě. Díky Bohu, že nemáme ještě krávu a slepice!