Monika Kalábová a její zastavení - Sen

2. 02 2015

  Pěnové bublinky postupně zahalovaly mé nárty, kolena, boky a nakonec i paže. Voda ve vaně byla horká, příjemná a uvolňující  až ve mne na chvilku vzbudila vzrušení. Přisypávala jsem po krystalkách sůl z levandule, tu vůni, jenž mne spaluje, dotýká se všech smyslů a se kterou bych se nechala opíjet celé dny. Přivírám zlehka oči a ocitám se uprostřed modrofialového moře…

www.inadhled.cz  Oba dva ležíme v lánu voňavé Dulenky, sledujeme  horké nebe a užíváme si pikniku, na který jsme čekali celý dlouhý týden.

 Jeho prsty se zlehka dotýkají mých dlouhých plavých vlasů, se kterými si letní slunce pohrává a maluje v nich zlaté odlesky .  Cesta  po těle pokračuje na šíji, ramenou… jeho dech se zastaví na mých ústech a do ucha tiše posílá písmenka „Miluji tě“.  Z dálky jakoby náhle přilétlo několik tónů lyrických trubadúrů a na mne se snáší snad milion šťastných motýlů.

 „Francois“? , „Ano, lásko!?“

 „Nepospíchej“…

„Hned se vrátím“…Odchází k nedaleko zaparkovanému automobilu a než se stačím otočit opravdu se vrací  zpět a usedá ke mne na lehkou deku.  Otevírá láhev Bordeaux, které „nenápadně“ koupil na čerpací stanici a maličko mi nalévá do sklenky. Ochutnávám pohledem, vůní a s jedním lokem si pohrávám v ústech. „Může být“ říkám s noblesou dámy. Dolévá i sobě a naše rty se společně dotknout rudě červeného vína.

„Chtělo by to ještě něco“, Francois vytahuje z kapsy  ležérního saka malou krabičku a podává mi ji.  Mé srdce  buší na poplach, dlaně jsou mokré a roztržité, otevírám ji. „Bože“, jediné slovo, které ze mne vypadne, když slunce zasvítí na zlatý prsten.  

„Vezmeš si mne Monique?“

 CVAK, koupelna se ocitá v noční tmě….nad hlavou praskla žárovka a můj sen je v nedohlednu.

Monika Kalábová