Monika Kalábová a její zastavení - Život nekončí

22. 02 2015

www.inadhled.cz  Člověka tvoří souhrn okamžiků. Se všemi lidmi, které jsme poznali.  Mám teorii, teorii zlomových vteřin.  Krátké a intenzivní úseky, které nám dokáží proměnit život vzhůru nohama. Tenhle okamžik byl má největší zkouška. I tak jsem cítila, že taková láska , kterou mám v srdci, přijde jednou za život a cokoliv by nás chtělo rozdělit a vzdálit pomine. Vždy si k sobě najdeme cestu.

 Ležela jsem schoulená v jeho klíně, a i když jsme mlčeli, v místnosti bylo cítit zvláštní napětí. Teplé dlaně se dotýkaly mých vlasů a já jsem si v té chvíli uvědomila, že má v hlavě určitě stejnou myšlenku jako já. Čekání na výsledky bylo nekonečné. Strach, napětí, dny se táhly. Jako bychom za ten týden prožili rok.

  Den pravdy, před ní neutečeš. Jakákoliv bude, příjmu ji.

  Sedíme před dveřmi na onkologickém oddělení. Vychází lékař a zve nás dovnitř. Z jeho tváře nelze vyčíst ani jedno slovo. Ten člověk snad nemá mimiku. Jsem nervózní, nehty se vzájemně dotýkají a vydávají klepavý zvuk. Usedáme na nepohodlné židle a moje oči hledají na jeho pracovním stole alespoň jeden papír s mým jménem. Je prázdný.

  „Bohužel Vám musím sdělit, že je to zhoubné“. „Moment, moment“. Třeba jsem špatně odezírala. „Ještě jednou, prosím!“.  Smrt je tu. První a jediná myšlenka. Konec. Lékař odchází pro moji složku, já polykám slzy a křičím nahlas. „Proč???“.

  Operace, chemoterapie a následné ozařování mne připravilo nejen o vlasy, ale mé tělo dostávalo podobu stařeny, která přišla o část ženství. V rukou jsem neudržela hrnek s čajem a v obýváku jsem vyšlapala na koberci cestičku na toaletu.  Život se scvrkl na spánek, proteinové koktejly a zvracení. 

  Další měsíc za mnou a Petr mne veze na vozíčku k odběru krve a mamografu. A další čekání. Hladiny tumorových markerů poklesly a prohlídka neshledala žádné aktivní nálezy. Dostala jsem obrovskou chuť na krvavý steak.  Nůž ukrajoval maso kousek po kousku a má ústa si vychutnávala sousta. Jako bych v každém dostávala do žil novou sílu.

  Právě dnes je tomu pět let, ze mne se stala opět dáma s ženskými tvary, hýčkající si každé kilo, které jsem si dovolila přibrat. Mám se ráda a k životu přistupuji s pokorou.

  Děkuji příteli i lidem v mé blízkosti za pomoc a podporu.

  A Vy ostatní, nepřestávejte bojovat, ať se Vám zdá jakákoliv situace složitá.

Monika Kalábová