Právě se nacházíte:

Náznak bezmoci

6. 06 2017

    www.inadhled.cz   Situace v Evropě, neschopnost a neochota chránit Schengenský prostor, invaze z Afriky a Blízkého Východu, globální plány OSN a úzké skupiny mocnářů přibližují náš kontinent stále blíže k době, která se nazývá válečnou. Nejde jen o pouliční boje způsobené muslimskou invazní armádou. Hysterické hýkání směřující proti Rusku je důkazem toho, že Moskva zůstává osamocena ve své snaze vzepřít se vůli těch, kteří chtějí upravit svět dle svých představ.  

 Přesuny vojenské techniky paktu NATO stále blíže k ruským hranicím znamenají nejen pokus o postupné zastrašování, ale také obavy ze spícího medvěda, o němž nikdo netuší, čeho je schopný. Mistrné balancování prezidenta Putina na hraně, jeho věcnost i relativní zdrženlivost značí mnohé o jeho síle a sebevědomí. Nakolik je obojí podložené skutečným stavem jeho země je otázka, kterou může zodpovědět až případná reakce na některé západní provokace. Němci už se jednou přesvědčili o schopnosti Rusů držet při sobě a ubránit svou zemi.

  Česká republika je momentálně členem NATO, což znamená, že Slované budou stát v případném konfliktu proti svým příbuzným. Navíc jsme společně se Slováky a Poláky první na ráně, což není zrovna pozitivní zpráva. Možná si právě toto uvědomují i naši západoevropští spojenci a jsou s tím nadmíru spokojeni. Fungujeme jako nárazníkové pásmo. Naštěstí se nám aspoň prozatím daří vyhýbat se nepokojům podobným v Anglii a Francii, násilí v ulicích způsobují spíše opilci a občas nepřizpůsobiví spoluobčané žijící především na severu Čech, to ale neznamená, že se situace nemůže rychle změnit. Jsou tu tedy minimálně dvě hroby.

  Ministr obrany Stropnický se vyjádřil k nastalé situaci následovně. Solidní část naší nevelké armády de facto předal pod německé velení. Zbytek, který by tu zůstal, není možná ani schopen hlídkovat na státních hranicích, u kterých se jen tak mimochodem rozprodávají i poslední nemovitosti vhodné pro ubytování pohraniční stráže. Přinesl však spásný nápad. Obnovit vojenskou službu, byť v omezené míře a délce nechce, ale rád by viděl aspoň výuku v oblasti první pomoci a záchrany na středních a vysokých školách. Do služby státu by poté rád zapojil myslivce, kynologické a střelecké spolky a kluby.  Pokud to bude znamenat to, že civilistům zůstanou jejich zbraně dle nynějších zákonů, budiž, i když představit si šedesátiletého myslivce, jak si v rámci výcviku hloubí zákop, není snadné. Nicméně jisté je, že určitou formu domobrany by jistě všichni tito majitelé zbraní byli schopni vytvořit. Nikoliv v pozici bránících se profesionální armádě, ale přinejmenším v případu agrese určité skupiny obyvatelstva by jistě byli velmi užiteční, ne li v podstatě velmi důležití.

  Jistě jste zaznamenali i další maličkosti. Například naše Tatra se postupně začíná zabývat vývojem vojenské techniky. Nejde jen o různě modifikované nákladní vozy, ale rovnou o obrněné transportéry, u kterých by rozhodně nebylo překvapením, kdyby byly daleko lepší, než ty dodávané nám z Rakouska. Renomé kopřivnické automobilky utrpělo v době, kdy v ní vládli američtí manažeři, ale v posledních létech se vrátila tam, kam patří, tedy do těžkého terénu a na špici v něm. Směřování k vojenské technice je dalším logickým krokem vedoucím k rozvoji společnosti, její prosperitě, a možná i k užitečnosti pro naši malou armádu.  Navíc není jedinou továrnou u nás, která chrlí do světa výrobky, jejichž pracovní činností je účast v boji. České zbrojovky patří k významným exportérům a jejich produkce je v častých případech vyprodána. I to svědčí o možnosti blížícího se konfliktu.

  Mnohým spoluobčanům se zdá být vše toto pouhou chimérou. Jen těžko si lze představit, jakým způsobem by byl zdevastován náš životní standard, který sice pokulhává svou úrovní za USA a zeměmi Západní Evropy, na druhou stranu je luxusem proti tomu, co znají ekonomičtí migranti ze svých domovů. Válka s Ruskem je tím nejčernějším snem, který nechceme zažít, její důsledky by byly katastrofální pro celou Evropu. Ovšem boj o vlastní domov s muslimskými nájezdníky je naší povinností podstoupit, přijde li na něj čas. I tak šílený ministr, jakým Stropnický je, si uvědomuje, že naši lidé si prostě právo na svou obranu vzít nedají.

  Pokud je tedy řešením obejít nesmyslné unijní zákony jakýmkoliv způsobem, tedy do toho. A vy, milí spoluobčané, uvažujte o tom, jste li natolik morálně silní, abyste dokázali vlastnit zbraň, aniž byste ji použili proti sousedovi kradoucímu vám přes plot jablka, ovládnete li se při nachytání vlastní manželky s jejím šéfem ve vaší ložnici a nezastřelíte ji. Pokud na to po stránce psychické máte, přemýšlejte o tom, není li nejvyšší čas se stavit pro zbrojní průkaz a pořídit si něco z toho, co by vám pomohlo přežít ve chvíli, kdy vám nábožensky rozrušený věřící s kovovou tyčí či mačetou vytluče okno s úmyslem vám oznámit, že ode dneška bydlí ve vašem domě. Máte ještě čas se naučit střílet a bránit. Uvědomte si, že s vámi nebude mít soucit nikdo. Není totiž nic horšího, než bezmocně přihlížet tomu, když někdo ubližuje vaší rodině.

J3.K