Právě se nacházíte:

Něco je hodně špatně

5. 11 2017

  www.inadhled.cz    Výchova mládeže byl, je a bude oříškem pro každou generaci rodičů. Skoro by se dalo říct, že je to pořád stejné a problémy s puberťáky prostě patří k životu. Jenže doba se mění stále se zrychlujícím tempem a někdy se zdá, že těm starším dochází dech dříve, než jejich potomci roztáhnou křídla. Jisté je, že se děti rodí stále později a občas se zdá, že šťastnými jsou ti, kteří návštěvu porodnice ani nestihnou.

  Každopádně ve jménu budování kariéry přejdou tuto etapu bez problémů, smutné však je, že se vzápětí dostanou i do funkcí, kde o všem rozhodují, aniž by v životě zažili to nejpodstatnější. A zanechává to na nich následky. Člověk, který nepoznal rodinu, nemá v sobě cit, lásku a zodpovědnost potřebné k správnému vyhodnocování situací. Důkazem jsou poté bezdětné elity, kterým nezáleží na hodnotách, které jsou pro většinu rodičů podstatným atributem v jejich vnímání světa. Vraťme se však k výchově dětí.

  Kdysi mládež vyrůstala v jiném prostředí, než nyní. Technický pokrok jakoby předběhl schopnosti člověka vyvíjet se přirozeným tempem. Jestliže se od starověku přes středověk až do začátku 19tého století moc neměnilo, s příchodem průmyslové revoluce dochází k zásadním posunům v oblasti ulehčení manuální práce. Obě světové války ve století dvacátém posunuly hranice vědění o notný kus dál a tempo z konce dvacátého a začátku tohoto století se stále zvyšuje. Především počítače a komunikační elektronika udělaly tak obrovský skok, že lidstvo samo se s tím jen těžko vyrovnává, přestože si to přiznat nechceme. Je to podobné skoku přes několik generací, které prostě nepřišly. Pokud se ptáte, dle čeho lze tak soudit, zkuste si uvědomit následující.

  Děti narozené kolem poloviny minulého století byly manuálně poměrně zručné, k čemuž je vedla nejen doba po 2.světové válce, ale zároveň i směřování výuky. Řemeslo mělo dobrý zvuk, a i když komunisté pokazili mnohé, přesto Čechoslováci patřili stále k manuálně zručným národům. Nejen, že existovalo mnoho učebních oborů, ale i studenti středních a vysokých škol jezdili na brigády do zemědělských družstev, také snaha o prázdninách směřovala k získání nějaké té koruny, takže jste študáky viděli na stavbách, v strojírenství i na polích a v sadech. Fyzická práce patřila k jistému přilepšení k vzdělání, mladí se jen tak mimochodem naučili mnoho jiných odborností. Nestali se z nich profesionálové, ale mnohý dnešní padesátník a inženýr umí vzít do ruky zednickou lžíci, pilu, dláto, šroubovák či drobný elektrický ruční nástroj. Cirkulárka ho hned nezabije, zapojí si zásuvku a přihobluje si palubku, u které mu drážka a pero logicky zapadají do sebe. Co s tím ale udělá generace dnešních počítačových mágů z řad městských puberťáků?

  Pokud nežijete na vesnici a Vaše dítě nevyrostlo ve Vaší garáži, máte možná problém, který vnímáte okrajově. Zatímco výrok ,,Nevařím a nežehlím´´ je u mladé dámy poměrně řídkým jevem, to i přesto, že takové slečny se nakonec možná i vdají a svým laxním přístupem ke kuchyni a domácnosti budou po zbytek života otravovat své okolí, nepřinutí li je něco se vše doučit (mimochodem jde o novodobý prototyp ženy intelektuálky, emancipované genderově neuspokojené a často bezdětné neomarxistky, který se stává standardem), u mužů jde o tragický přístup vzhledem k budoucnosti lidstva. Chlapi totiž své mužství a jistou potřebnost prezentovali umem poradit si v každé situaci. Mezi potřebné atributy patřily vždy šikovnost, preciznost, schopnost postarat se o cokoliv, co slabšímu pohlaví prostě nepříslušelo, ubránit svou rodinu, opravit rozbité a vybudovat neexistující.

  Vzhledem k absenci vojenské služby to s ubráněním není nijak slavné, možná i proto se mladí věnují stále častěji bojovým sportům, pudy totiž okamžitě zlikvidovat nejde, přestože se politici skutečně snaží, zkuste ale dát vašemu patnáctiletému synovi do ruky kladivo, vrtačku, hřebík či vrut a postavte ho před jednoduchý úkol. Nebo ho nechte vyměnit kola na autě. Proč ale nakonec zatěžovat jeho ruce tak náročnými úkony, pošlete ho na zahradu uklidit podzimní nepořádek, spadané listí a přitom ho pozorujte. Může být sebelepším studentem a sportovcem, šikovným hráčem na playstationu, ale při jednoduché manuální práci si prostě ublíží. Koordinace mozku, rukou a jednoduché práce je prostě nad jeho síly.

  Na místě je tedy otázka. Kdo jednou bude stavět domy, vyrábět nástroje k manuální práci potřebné, vymýšlet nové věci a uvádět je do provozu. Jistě, už umíme vytisknout most i auto, roboty sestaví kdeco a počítače za nás rýsují, tvoří, řídí. Ale kdo zatluče hřebík, zasadí strom, opraví plot, střechu, naštípe dříví, až dnešní padesátníci dojdou na konec svého života? Nejsme zodpovědní za postupnou likvidaci lidstva tím, jak zanedbáváme základní činnosti a jejich převzetí mládeží? Zásobujeme je vším možným, ale to základní nám uniká. Vždyť už naše děti nebudou ani umět zatlouct hřebík do naší rakve. A úvaha o tom, že tuto zručnost umět nemusí, je jen falešnou výmluvou. Zachrání nakonec planetu ti méně inteligentní, kteří na školu prostě neměli a museli se tak aspoň naučit vzít do ruky jednoduchý nástroj? Bude nakonec nedostatek schopnosti sedět ve školních škamnách přínosem a výhodou?

P.S. Smutným faktem je, že za tímto vývojem stojí především ochranitelský přístup matek a degradace mužů podporovaná ze všech stran. Jakoby bylo krédem společnosti nechat muže zdegenerovat a postupně přenechat aktivitu ženám. Jak však vidíme, postupné předávání moci slabšímu pohlaví má neblahé následky. Ministryně obrany v evropských zemích jsou tragickým mementem, které ovlivní život Evropanů a postupně dovede kontinent k nejhorší válce. Možná až poté se lidstvu otevřou oči a muži se vrátí k tomu, co je dělalo muži. Tedy práce, zodpovědnost, síla a rozhodnost. Už je načase.

J3.K