Právě se nacházíte:

Neuvěřitelné…

12. 04 2020

www.inadhlrd.cz   Stav společnosti je ještě horší, než jsme si mysleli. Tato věta zní poměrně dost pesimisticky. V době, kdy se v jiných létech lidé setkávají, navštěvují, věnují se přípravám velikonočních oslav a dělají vše proto, aby si užili svátky jara tak, jak určuje tradice, mají momentálně největší radost z otevření hobby marketů a z hezkého počasí, které jim umožňuje aspoň opustit domácí vězení způsobené nařízeními vlády úměrnými celosvětovému běsnění kvůli epidemii. Snad nikdy jste nepotkali tolik cyklistů, respektive celých rodinek vyrážejících na kole na výlety v okolí bydliště, ale ani bruslařů i volně se procházejících.

  Výše uvedené není způsobeno osvětou, ten pohyb u mnoha lidí nepříliš vídaný způsobuje souhra okolností. Řada spoluobčanů skutečně poslechla výzvu vlády a alarmistů. Celý měsíc zůstávali zavření doma a mimo nákupů a nutných cest nevystrčili nos z domova. Obava z nákazy v nich skutečně vytvořila dojem pocitu bezpečnosti doma, případně na svých zahradách. Někteří šli ještě dále a opustili města, epidemii vzdorovali na svých chalupách. Zastavila se nejen práce, ale i vše ostatní. Kultura, sporty, lidé se sami sobě navzájem vyhýbají obloukem. Někomu to vyhovuje, pro jiné jde o něco jen těžce představitelného a stravitelného. Aktivní sportovci se snaží nějak nahradit výpadky v trénincích, což jde velmi špatně při zavřených sportovištích. Takže je vidíme lézt po stromech, běhat po lesích, doléčovat staré šrámy, někteří museli vzít lopatu do ruky a jít vydělávat prací. Ono to totiž není tak jednoznačné s jejich výdělky. Až na výjimky to na žádné zbohatnutí není. Navíc jsou většinou nervózní, nemohou vyplavovat endorfiny. Možná se to nezdá, ale i když vynecháme ekonomickou stránku věci, která se však týká i jich, jsou to právě oni, kdo trpí nejvíce. Především ti, kteří se zabývají kolektivními sporty, protože ví, že při uvolňování přijdou na řadu poslední. A nejde jen o dospělé.

  Po kultuře toužící lidé to mají jednodušší. Sice jim zavřeli kina, divadla a kluby, nicméně televize chrlí množství pořadů, filmy má většina možnost sledovat z domácích videoték, pustit si hudbu je vcelku snadné ať už z vlastních archívů či z dostupných médií. Samozřejmě strádají umělci. Jenže ti odedávna patřili spíše k chudé vrstvě, takže by mohli být zvyklí. To sice nejsou, ale neuškodí jim vrátit se na čas k práci mezi lidmi. Jsou závislí na potlesku a obdivu, diváky často zkouší ovlivňovat nejen uměním, ale i politickou agitací. Momentálně jsou však bez vlivu, což někteří nesou skutečně těžko. Lze se však domnívat, že po odeznění stávajících problémů budou opět slyšet.

  Domácí karanténu pojalo plno lidí po svém. Především již několikrát zmíněná home office v českém podání má daleko k té skutečné. Produktivita doma pracujících je většinou mizerná. Jednak za to může přítomnost dětí, které vyžadují pozornost napříč kompletním věkovým spektrem, vždyť právě pro ně je nuda doslova horší než cokoliv jiného. Mladší je třeba zabavit, věnovat se s nimi škole, starším zase chybí možnost upustit páru. Na venkově mohou aspoň pomoci při nějaké pracovní činnosti, ale ve městech, kdy je vše zavřené, jim zbývá už jen internet. To je dost hrozné. A vedle energií nabitých potomků se dost špatně pracuje. Takže řada úředníků, manažerů a dalších kancelářských pracovníků jede na třetinový výkon. To pedagogové pracující přes počítače to mají daleko složitější a bude zajímavé pozorovat, s jakými znalostmi se žáci a studenti vrátí do škol. Samozřejmě si také home office plno lidí vzalo po svém a časový harmonogram připomíná sinusoidu s velkými výkyvy. Jejich užitečnost je tak dost pofidérní.

  Společnost je rozdělena. Jedna část vychází s tragických čísel spojovaných s koronavirem, druhá pro změnu z reálných, která poukazují na jistou neobjektivitu toho, co nám předkládají média. Je zajímavé, že i vcelku inteligentní lidé, kteří považují Českou televizi, Seznam a další profláknutá média za tendenční, najednou uvádí jejich výpočty, berou si je za vlastní a operují s nimi. A opozice běžně spolupracující právě s výše uvedenými stanicemi (ČT, Nova, ČRo, po vstupu CNN i Prima TV), protěžovaná Seznamem, Respektem a dalšími internetovými stránkami a plátky jde naopak často proti tomu, co je uveřejňováno redaktory. Ničemu nepomáhá ani nejednotnost mezi odborníky.  Došlo k úplnému promíchání názorů na epidemii. Opoziční strany tlačí na uvolnění restrikcí jen proto, že je spustil Babiš. A paradoxně momentálně jsou i proti jindy do nebes vynášené EU. A naopak mnoho z těch, co nemají Babiše rádi, mu momentálně drží v obavě o své zdraví palce, přestože existence mnoha průvodních jevů napovídá, že zdaleka ne vše je v pořádku. Dostali jsme se do schizofrenní situace, ve které je téměř nemožné se orientovat. Staří přátelé a spolubojovníci se ocitají ve sporech, dochází na hádky. Bude zajímavé sledovat, kdo získá nakonec po odeznění epidemie největší profit.

  Velikonoce by měly být rodinnými a klidnými jarními svátky. Letos lze tedy souhlasit především s tím jarem. Rozjitřená atmosféra postrádá ochotu lidí hledat rozumné kompromisy, ponorková nálada v uzavřeném prostředí eskaluje, setkáváme se s hysterií a manipulací. Mnoho lidí za normálních okolností sdělujících své názory na sociálních sítích se stáhnula a udiveně pozoruje tamní dění. O to více vynikají extrémy. Jedni tvrdí, že bez striktního dodržování regulací vymřeme, druzí popírají samotnou existenci Covidu-19. Realita je uprostřed. Bez ohledu na místo a způsob vzniku viru ho tu prostě máme, ale není potřeba podléhat dojmu, že nás všechny zabije. Nafouknutá mediální bublina, vylhaná čísla a manipulace se světovou populací ukazují na moc politiků, médií a neschopnost logicky uvažovat pro velkou část zbytku lidstva. Tvrdit ale, že se neděje vůbec nic, je také hloupost. Důsledky budou katastrofální, návrat do běžného života těžký, ale lidé si zvyknou na vše s výjimkou radioaktivního záření. Je nejvyšší čas se někam pohnout, vyvodit důsledky. Přehodnotit mnohé, například setrvání v EU, návrat k soběstačnosti a změnit závislost jednou na Východu, poté na Západu. Na to vše však bude čas později. Teď si užijte dva krásné velikonoční dny a přemýšlejte o tom, kdy naposled byl svět normální.

 

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.