Právě se nacházíte:

Notičky z EU

3. 02 2022

www.inadhled.cz   Předsedové obou komor Parlamentu si vyjeli na výlet do sídla Evropské unie. Předseda Senátu Vystrčil je zvyklý škodit na všech stranách, jeho obdoba a ,,šéfová“ poslanců Pekarová Adamová se tomu bude teprve učit, nicméně má k tomu talent, který již několikrát dokázala ukázat. Je smutné, když naší zemi reprezentují dva lidí s naprostou absencí přirozené inteligence, ideologicky patřící k posthavlistům a navíc s minimálním smyslem pro politickou realitu. O diplomatických schopnostech u nich nelze hovořit, prostě nejsou.

  V době, kdy touto dvojicí vcelku nenáviděný premiér Maďarska Orbán vyjednával v Rusku nákup plynu pro svou zemi, což se mu pravděpodobně nejen podařilo, ale ještě získal pětinovou cenu proti té, za kterou ji obchoduje zbytek Evropské unie, letí naši reprezentanti složit slib čistoty předsedkyni Evropské komise Leynové, kterou lze považovat za koncentrované zlo. Ostatně je zvláštní, že právě Evropská komise je přímo hnízdem těch největších škůdců kontinentu. A právě ti utváří většinu plánů, kterými se poté mají státy řídit. Poklona našich vysokých ústavních činitelů je tedy vyjádřením pokory a poslušnosti, řada z nás to považuje i za ztrátu hrdosti. Jde však o velmi očekávaný vývoj poté, kdy byla zvolena Pětikoalice. ODS má k vlastenectví velmi daleko, ovšem Top09, Piráti i STAN patří doslova do tvrdého prounijního jádra. KDU-ČSL má vedení, proti kterému byl proslulý předseda Lux naprosto rovným politikem a z těchto svých následovníků se musí obracet v hrobě. Ti, kteří volili změnu, nás opět o kus dál přiblížili tam, kde být vůbec nemáme.

  Visegrádská čtyřka měla být určitou jistotou a opozicí vůči bývalým státům EHS. Dostatečně velké a lidnaté Polsko, odvážné Maďarsko a bývalé Československo už je dostatečná síla, kdyby zůstala jednotná. Bohužel si nejdříve Slováci zvolili takovou vládu, která se svým chováním ukázala být z V4 méně spolupracující. Naše nová vláda se dokonce oficiálně postavila proti Orbánovi a v podstatě Visegrádskou čtyřku pohřbila. Stačilo na to pár týdnů. Mimo našich již dvou zmíněných mudrlantů cestujících si pro noty do Bruselu máme ještě rychlokvašku na pozici ministra zahraničí, který už nyní působí jako slon v porcelánu. Nečekejme tedy v tomto směru nic jiného než politiku utvářenou v předklonu. A to tu je hrozba blížících se prezidentských voleb. Spektrum kandidátů je až na výjimky, které nemají však příliš mnoho šancí, skutečně ukázkou dalších prounijních fanoušků. Představa hlavy státu v podobě Kocába (tunelář), generál Pavel (kovaný exkomunista sponzorován skupinou movitých podnikatelů, aktivista Hilšer, další kolaborant s Bruselem Fischer, Slovák Babiš, to nevypadá zrovna pozitivně. A to se další hlásí. Co se musí stát, abychom zůstali svrchovaným národem?

  Moc možností nemáme. Možná by mohlo napomoct uvědomění si toho, kdo skutečně bojoval proti přijetí Pandemického zákona. Jenže mediální štvanice na SPD a navíc jistá nedůvěra i mezi odpůrci vůči jediné pravicové parlamentní straně znamená, že se tato část našeho politického spektra dostává vzhůru pomalu, byť dle posledního a nijak důvěryhodného průzkumu veřejného mínění je SPD třetí za ANO a ODS. Jsme nepoučitelní. Také organizace protestů před Parlamentem ČR a Konvoje svobody, který skončil řekněme rozpačitě, ukazuje na roztříštěnost a ego vůdců části společnosti, která jde proti proudu. Bez jednoty nedokážeme vůbec nic. Takže nakonec to vypadá na to, že jedinou šancí bude svévolný rozpad Evropské unie, který jistě jednou přijde, ovšem trvat to může ještě plno let. Momentálně nás čeká ta slibovaná integrace, kterou Vystrčil a Pekarová Adamová v Bruselu potvrdili. Opravdu není o co stát.

Jindřich Kulhavý