O tom, jak se neznámý stane známým......

24. 01 2014

www.inadhled.cz  Rád chodím starou Prahou a stejně rád pozoruji lidi a jejich život.  

  Všímám si, co se změnilo, co je nového a své postřehy si ukládám do paměti. Rád se k nim později vracím, když se bavím s lidmi, kteří mi rádi naslouchají a jejichž myšlenky mne poté také obohacují. Samozřejmě potkávám i ty, jejichž schopnost vnímání je omezena jejich malým rozhledem či nebetyčnou hloupostí.

  Je zvláštní, jak právě tito lidé, jejichž soudnost je nulová, oplývají arogancí a nutností své trapné chování vystavovat na odiv. Samozřejmě si vybírám, s kým mluvit a s kým ne, moc rád je intenzivně přehlížím a ignoruji, ale občas mám chuť jim jednu vrazit. To když se jejich tvář začne otírat o mé kotníky, neboť výše nedosáhnou. Jsou něco, jako odporný komár, kterého nemůžete snadno zabít, neboť se schovává pod rouškou noci a jen občas vylétne a štípne. I mezi lidmi se vyskytují tací a je jen těžké se jich zbavit. Zpočátku jsou anonymní, bezelstní. Tváří se jako neznámí, ale.....stanou se svým chováním, vystupováním a arogancí známými. Možná si právě představujete politiky, ale nejde jen o ně. A protože jejich zloba se postupně hromadí, neumí se už chovat jinak, než šířiti svou blbou náladu mezi ostatní. Nejde už říci-smiřme se s nimi, jediná možnost je se jich zbavit. Ne vždy to bohužel jde. A tak půjdu radši do Staré Prahy dívat se do tváří lidí, kteří umí být spokojeni.

J3.K