Obrovský hazard a tanec na hraně

14. 08 2019 |

  www.inadhled.cz    Současná doba vybízí k zamyšlení laiky i odborníky. Jestliže se konec minulého tisíciletí zdál být ideálním k určitému vyrovnání se z minulostí a zároveň vytvoření mnohem lepšího prostředí ve sféře mezinárodních vztahů mezi Východem a Západem, k čemuž pomohl i rozpad Východního bloku, pak tato představa vzala rychle za své. Předzvěstí toho, že vše skončí možná mnohem hůře, než když fungovaly EHS a RVHP, NATO a Varšavská smlouva, byl rozpad Jugoslávie a válka mezi bývalými partnery v rámci této republiky a humanitární bombardování Srbska a násilné oddělení Kosova. Do Evropy se tak na chvíli vrátila válka. A je třeba si přiznat, že Spojené státy opět ukázaly, jakou schopnost prosazovat své zájmy mají.

  Kontroverzní 11.září 2001, o kterém existuje mnoho pochybností, bylo odstartováním něčeho, čehož důsledky budou dalekosáhlé. Existuje bezpočet variant možností, co se skutečně v ten den událo a pád výškových budov v New Yorku včetně letadly jednoznačné nepoškozené, dále chybějící části stroje v troskách budovy Pentagonu umožnily vytvořit řadu spekulací o tom, kdo vše zorganizoval a jak. Jisté však je, že bylo vzápětí odstartováno Arabské jaro, které ve svém dalším průběhu poznamenalo osud nejen dotčených států, ale později i celou Evropu. Systematičnost v likvidaci oponentů Spojenými státy a jejich evropskými spojenci se ukázala v plném světle. Jestliže bylo Kosovo předpřipraveno jako muslimská evropská enkláva snadno geograficky a nábožensky spojitelná s Albánií, pak likvidace vládních režimů v Iráku a Libyi, politické změny v Egyptě a Tunisku, válka v Sýrii a vznik Islámského státu podporovaného Spojenými státy, taktéž podpora Palestinců, znamenaly nastartování migrační krize a zároveň naprostou devastaci zemí, ve kterých se tyto události přihodily.

 USA v tom všem nebyly osamocené, Francie a její tehdejší nevděčný prezident Sarkózy při své kandidatuře finančně podporovaný libyjským vůdcem Kaddáfím ukázal, jak si ve Francii váží přátel. Byl totiž jedním z hlavních strůjců ukončení ekonomického rozmachu této africké země schopné regulovat příliv migrantů ze střední Afriky. Sociální výhody zavedené v době Kaddáfího vlády byly v mnohém na vyšší úrovni, než ve vyspělé Evropě. Ovšem neochota podřídit se Spojeným státům a snaha udržet svou centrální banku ve vlastních rukách se staly smrtícím koktejlem, který byl Kaddáfímu připraven. Jeho konec podobný tomu, který měl za sebou Ceausescu  (ten doplatil na špatný úsudek a nechal se chytit vlastními spoluobčany a neunikl lynčování),  Saddám Husajn a nakonec i údajný organizátor 11.září  Usáma bin Ládin, v podstatě znamenal nevratný pád Libye do propasti a uvolnění cesty pro miliony Afričanů do Evropy. Podobná režie zkrachovala v Sýrii, kde prezident Bašár Asad i díky procitnuvšímu Rusku odolal ataku Islámského státu, jehož vznik za účasti amerických expertů měl přivodit pád vlády a zavinil exodus Syřanů do okolních států. Všechny tyto neobvyklé ,,příhody´´ přivodily dalekosáhlé změny, které společně s chováním politických evropských elit podporovaných americkými Demokraty přivedly prosperující Evropu na pokraj určitého druhu války projevující se především v ulicích evropských metropolí. Navíc došlo k rozdělení společnosti, která částečně rezignovala, ovšem některé státy se k nové liberální linii proti plánům plně nepřipojily.

  Aby se Evropa dostala ještě pod větší tlak, vrátila se na scénu stará hrozba v jiném hávu. Rudý Sovětský svaz nahradilo ,,agresivní´´ Rusko. Jenže to po několika slabších politicích ve svém čele vyprodukovalo osobnost Vladimíra Putina. Přestože obrovským tlakem západních mocností vznikl Rusku nepřítel v zemi donedávna spřízněné, tedy Ukrajině, Putin to ustál a ještě si vzal zpět svůj poloostrov Krym, který si Američané vybrali jako budoucí vojenskou základnu.  Rusové žijící ve východní části Ukrajiny odmítli své podřízení se kyjevské vládě a boje v této oblasti rozdělily stát. Časem se ukázalo, že krvavý kyjevský Majdan byl pouhou dobře zorganizovanou záminkou k výměně vlády a později sestřelené letadlo plné holandských turistů zase ukázkou nelidských možností Západu zkusit ovlivnit světové mínění (k sestřelení letadla byl použit ruský systém, ovšem ten měly k dispozici ukrajinské vojenské síly). Anexe Ruska Američany je však momentálně považována za potencionální sebevraždu, takže na řadu přišly neprokázané hackerské útoky (ten poslední přineslo na svět naše Petříčkem vedené Ministerstvo zahraničí) a ekonomicko-politické sankce Ruska ze strany Západu. Ty jsou však dodržované jen některými státy, například Němci je vcelku ignorují. Američané zuří, chtějí trestat země účastnící se na stavbě plynovodu Nord Stream přivádějícího plyn do Západní Evropy a obcházející tak Ukrajinu. Ztráta kontroly nad zásobováním Evropy znamená i jistotu propadu vlastních obchodů USA s touto komoditou a také určitý pokles prestiže USA. Ten podpořil i ekonomický rozvoj dosud zaostalé Číny, z které se stala ekonomická velmoc schopná směle konkurovat USA. Případné spojení vojenské síly Ruska s technologickou vyspělostí čínského průmyslu přináší pro extrémně zadlužené USA riziko ztráty světové velmoci č.1.  Americký dolar vyjíždějící z rotaček tiskárny již dávno není krytý zlatými aktivy, zatímco masívní nákupy zlata ruskou národní bankou a taktéž Číňany svědčí o záměrech těchto vlád udržet svou ekonomiku a měny v dostatečné kondici, byť média nás přesvědčují o propadu obou těchto zemí. Zapomínají však sdělit, jak jsou na tom výhledově USA a Evropská unie.

  Evropa nadále zpomaluje svůj vývoj. Mimo migrace přišlo i ekošílenství a Zelení ruku v ruce s liberály postupně přechází na ideologii likvidace uhlíkové stopy. Opět jde o praktickou ukázku manipulace s obyvatelstvem a jeho vědomím. Přestože jsou klimatické změny ovlivňovány mnoha faktory, z nichž lidská činnost patří k nejméně podstatným, politické elity společně s ekonomickými kolosy vycítily svou šanci a vytvořily schizofrenní prostředí oteplující planetu. To jak po stránce klimatologické, tak i genderové. Jedni z největších evropských tahounů ekonomiky, tedy energetika, automobilový a petrochemický průmysl tak dostávají ránu, ze které se nemusí vzpamatovat. A společně s nimi dojde i k výraznému poklesu dosud solidní životní úrovně Evropanů. Společně se snižující se bezpečností a pokusy demoralizovat národní státy rozkladem zevnitř i zvenku dochází k postupnému názorovému rozkladu společnosti a degradaci dosud uznávaných hodnot. Napomáhá tomu nejen průnik islámu do Evropy, populační krize původních Evropanů a naopak přebytek muslimských dětí, ale také média a především samotní politici.  O jejich zaslepení a nadšení, pravděpodobně i profitu, svědčí i nezájem o skutečné a devastační následky celé této akce.

  Evropa se pomalu dostává na hranici svých možností, jak zachovat určitou stabilitu. Odborníci již hovoří o dlouhém období klidu zbraní v Evropě a blížícímu se riziku ozbrojených a možná i vojenských konfliktů. Předsevzetí rozbít prosperující kontinent se naplňuje. Válce vždy předchází nejdříve stagnace ekonomiky a poté její krize. Současný stav naplňuje tyto podmínky stále více. Prozatímní relativní klid narušovaný již na Západě migranty je předzvěstí bouře. Ještě je šance ji zažehnat, ale s pokračující vládou Zelených, liberálů a neomarxistů je stále pravděpodobnější variantou dalšího vývoje přiblížení se k projevu občanských nepokojů a uličních bitek mezi občany a ozbrojenými složkami, viz Francie. Přichází zdražení komodit, které životně potřebujeme.  Pohonné hmoty, elektřina, plyn a voda mnohonásobně podraží. Jde o uměle vytvořenou krizi, která způsobí částečně ekonomický propad a v mnoha oblastech chudobu. Ruku v ruce s tím jde odzbrojovací směrnice namířená proti obyvatelstvu a zvyšování cenzury a kontroly každého z nás. Pokud toto není předzvěstí války, pak už je těžko hledat něco evidentnějšího.

J3.K

Diskuse

.