Ohlédnutí zpět – Česká republika 2019

30. 12 2019

  www.inadhled.cz   Rok 2010 pomalu končí a nepatřil mezi úplně ty nudné. Bohužel ani mezi příliš povedené. Co se mohlo zhoršit, to se většinou událo, tam, kde bychom očekávali zlepšení, jsme čekali marně. Přestože několik málo pozitiv zaznamenáno bylo, celkově není moc důvodů se radovat.

  Vnitrpolitická situace se vyhrocuje. Z prachu vzniklo hnutí Milion chvilek pro demokracii, které se z aktivity na sociálních sítích stalo velmi rychle profesionálním aktivistickým spolkem bohatě dotovaným. Oficiálně lidmi zasílajícími příspěvky na veřejné konto, ovšem podpora ze strany neziskové organizace Člověk v tísni smrdí na dálku čertovinou. K Minářovi, tedy nedostudované hlavě této skupiny, se postupně slézali politici z tzv. Demobloku a od Pirátů, také všeznalí umělci a každý další, kdo chtěl projevit svou nenávist k prezidentovi a vládě. Veřejně se sdružení prezentuje antibabišismem a antizemanstvím, dále odporem k Rusku a Číně, také naprosto nejasnou představou, co by se mělo dít, kdyby se náhodou něco podařilo, vláda podala demisi a Miloš Zeman se vzdal své funkce. Zdá se však, že skutečným zájmem Mináře a spol. je mimo svržení demokraticky zvolené vlády a předání moci spřáteleným stranám také nastolení možnosti naplno oživit problematiku Benešových dekretů a otevření hranic nejen Sudetským Němcům, ale i většímu vlivu EU. Tomu všemu je schopno tleskat až 250 000 lidí postávajících na Letné, kteří však netuší, o co vše jde.

  Andrej Babiš čelil po celý rok velkému nátlaku. Jeho minulost spojená s prací pro STB, strmý vzestup podpořený nadstandardními vztahy s představiteli státní moci přetavený v její převzetí a mnoho kauz včetně ataku z Bruselu, kterému napomohlo i udavačství Pirátů, to vše jsou zbraně v rukách opozice, která je však natolik neschopná, že ani tato zásoba faktů jí k ničemu není. Babiš a jeho hnutí ANO nadále všechny válcuje a s přehledem by vyhrálo další volby. To i přes prokazatelné zvyšování byrokracie, daní, represi podnikatelů pomocí zvůle finančních úřadů, nijak vynikající hospodaření a neschopnost zlepšit dopravní infrastrukturu. Na druhou stranu Babiš aspoň částečně hájí zájmy České republiky v EU, což třeba o Čaputové ze Slovenska říct nelze. Nebuďme však naivní, Babiš to nedělá z důvodu vlastní dobré morálky, ale proto, že většina občanů této země nesouhlasí s dalším podřizováním se bruselsko-berlínské diktatuře. A ti, co ano, jsou v opozici. To Miloš Zeman prožil jistě klidnější rok, a přestože je i on velmi kritizován pro svůj náhled na vztahy s Ruskem a Čínou, vcelku pohodlně tyto kritiky ignoruje a svou rétoriku nemění.

  Jedním z mála pozitiv je vznik pravicové Trikolóry. Přestože by bylo předčasné hodnotit rodící se stranu, zdá se, že se vydala správným směrem. Má v sobě cosi zdravého, co si mohla převzít z původní ODS, v některých názorech se blíží SPD, ovšem jde na to svou cestou. Pokud se podaří vyhrabat z dětských nemocí, vyčistit od lidí, pro které se stala možností restartovat svou politickou kariéru a vstoupili do ní jen proto, že vycítili šanci, nepřipustit handlování o možná místa na výsluní, a zároveň využít chytrých a politikou nepolíbených lidí, jejichž nadšení je spíše živelné než vypočítavé, pak má šanci v nejbližších parlamentních volbách uspět. A možná i v ještě bližších senátních. Zatím jsou vidět především poslanci Klaus a Majerová-Zahradníková, dá se ale očekávat, že se brzy objeví další výrazné postavy pracující pro Trikolóru.

  Dalším úspěchem bylo vytěsnění pašerácké neziskovky Lékaři bez hranic ze ZŠ z brněnského Bystrce. Ukázalo se, že když se spojí rodiče a zodpovědní politici, dá se i tak mocná organizace odklonit od působení na děti v základní škole. Zároveň se ukazuje, že na většině škol učí pedagogové osobně zainteresovaní na průniku neziskového sektoru do jejich tříd a zabránit indoktrinaci je stále složitější. Dalším indikátorem tohoto stavu je tlak na ředitelku pražské střední školy Ivanku Kohoutovou ze strany ombudsmanky Šabatové. Přestože předešlý soud Kohoutová vyhrála, vyšší instance rozhodnutí přehodnotila a vrátila zpět. Boj tak nadále mezi dámami pokračuje, přičemž oslovení dáma u paní Šabatové je tak trochu přehnané. Na druhou stranu si studenti našli důvod, proč některé pátky nechodit do školy a jejich stávky na podporu ochrany klimatu, o kterém ostatně nic neví, ukázaly, že dno našeho školství je už poměrně viditelné.

  Osobností roku, ovšem v tom záporném slova významu, se stal řeporyjský starosta a člen ODS Pavel Novotný. Ten to svou promyšlenou strategií dotáhnul až do ruské televize. Jeho buranství a hulvátsví se staly obchodní značkou, která ho díky recesistům dotlačí jistě až do Parlamentu České republiky. Nebude to nic tak zvláštního, vezmeme li v potaz některé senátory. Drahoš, Hilšer, Láska a pár dalších jsou zárukou toho, že některé naše zástupce prostě nemůžeme brát vážně. Za Novotným je v těsném závěsu pražský primátor Hřib, jehož rozsáhlá partička poradců a koaličních partnerů pravděpodobně přesvědčila, že je oprávněn hodit vidle do českých zahraničních vztahů z Čínou. Ostatně Piráti řešili letos první skandály týkající se jejich místopředsedy Michálka, jeho partnerky Míši a nakonec i pár dalších. Zapomenout nesmíme ani na Českou televizi, která přestala definitivně skrývat, za koho kope a její vedení i redaktoři již naprosto nepokrytě prosazují evropský liberalismus, migraci, multikulturu a gender v té nejhorší podobě. Upravování pravdy, cenzurní přístup ve výběru spolupracovníků pozvaných z mimotelevizního prostředí, neobjektivnost a zamlčování nehodících se faktů se stalo běžně užívanou formou zpravodajství a diskuzí. Bude zajímavé sledovat další vývoj u konkurence, kdy Prima bude spolupracovat s nedůvěryhodnou CNN a Novu převezme Petr Kellner.

  České umělecké prostředí se většinou semklo a osvíceno myšlenkou o své nadřazenosti káže lidu pravdu. Díky programu akcí Milionu chvilek se řada těchto všeználků prezentovala na provizorních pódiích s tendencí určovat, co správné jest a co nikoliv. Tím také zapracovali u některých na své popularitě, u jiných na trapnosti své naivity. Smutnou událostí byl odchod krále české popmusic Karla Gotta, na konci roku zemřela i herečka a kandidátka na post prezidentky ČR Taťána Fischerové. Jestliže skon Karla Gotta byla šokem pro téměř všechny naše spoluobčany, Taťánu si pamatovali lidé především pro její sluníčkářskou aktivitu a idealismus, který byl v obrovském rozporu s realitou.

  Sociální sítě se staly hlídaným a cenzurovaným prostředím, do kterého se vrátily praktiky agentů STB. Jestliže například Facebook má problém sám se sebou a v oblasti demokracie, přenosu informací a cenzurování pro někoho nevhodných příspěvků klesnul na pomyslné dno, pak živnou půdu poskytuje udavačům z řad liberálů a ekoteroristů. Tito svévolní moralisté svým chováním změnili chování lidí na facebooku a postupně rozdělují naše občany-uživatele sociálních sítí. Svoboda slova a projevu již opět neexistuje.

  Poslední vzpomínka na uplynulý rok patří sportovcům. Máme štěstí, že jména Krpálek, Ledecká, Samková, Kvitová, Plíšková, Sáblíková a pár dalších zná celý svět. Letos se dařilo střídavě i našim fotbalistům, především Slavie neudělala v Evropě ostudu. Sportu se momentálně u nás moc nefandí, chybí v něm peníze, tím i kvalitní koučové, a nakonec se ztrácí i talentovaní mladí lidé. Uplynulý rok byl předzvěstí toho, co se stane v příštím. Nebyl u nás výjimečným, ale ještě méně pozitivním. Kdo tvrdí, že jsme se nikdy neměli lépe, se mýlí. To se může stát. Ale myslet si, že další roky mohou být lepší, by bylo naivní a znamenalo by to mít nedostatečné vnímání.

Jindřich Kulhavý (J3.K)