Okénko Blanky Dvořáčkové - Den matek

14. 06 2015

   V tomto okénku Vám přinášíme nová literární dílka básnířky Blanky Dvořáčkové. Vážných témat nabízíme na našich stránkách mnoho, tedy zde něco pro potěchu duše. 

 

 

 

 

 

 


DEN MATEK 

Vždycky jsem chtěla být dokonalá matka,
aby moje robátka nepřišla zkrátka.
Stavěla jsem kdejaké výtvory z lega, 
napodobit uměla jsem skvěle Schreka.

Občas chtěla jsem volat i psychiatra,
když víc jak móda zajímala mě tatra.
Nejednou měla jsem na tváři i slzičku,
abych za tu lásku dostala dnes kytičku

 

MÁJOVÁ 

Milé dámy !

Než necháte se oblouznit májovým polibkem,
nezapomeňte, že láska prochází žaludkem! 
A tak stoupněte si hned ráno pěkně k plotně 
vařečkou i zadnicí pohybujte ladně .

Místo líčení a zbytečného breptání, 
připravte miláčkovi něco k papání.
Muže musíte hýčkat od rána do noci,
aby i v pozdním věku byli divocí.

 

 

 

 

NOČNÍ EVERGREEN
Když život bere, měl by něco dát, 
třeba třpytivé mince na kabát.
Noční slzy, ať utře mi stínem
a smutek ukonejší evergreenem.

Volnost ať dají mi křídla včel,
život uplácet by mě teď měl.
Výšivkami smí krášlit mou duši 
a rosou zase každou růži.

A než svítání do noci dozraje,
pukliny srdce vínem mi zalije.
Světlo pravdy zas zbaví mě snů,
slunce ať prozáří i včerejší tmu.


 

 

 

APRÍLOVÉ FOTO 

Bylo to tuším na prvního apríla, 

kdy máma dala mi pod krk motýla. 
Měl jsem vypadat k světu a zdravě,
se zbytkem fotograf prý poradí si hravě.
 
Jo fotograf jmenoval se tuším Luňáček,
říkal o mně, že kouzelný mám čumáček.
Dělal na mě různé kejkle a cukrbliky,
za každý úsměv říkal mi zdvořilé: ,,díky ".
 
Marně loudil a prosil, abych se smál,
když náhle ozval se můj bránicový sval.
Já  propadl jsem v nekonečný smích,
to když fotograf na mě nečekaně kých.
 
Jak vznikla tahle fotka jediná,
máma dodnes ráda vzpomíná.
Já jsem zkrátka mámino zlato,
vždyť ten úsměv vážně stojí za to ... :)

 


ČEKÁNÍ NA JARO

Ještě nejsou stromy v rozpuku, 
ještě nezelenají se stráně. 
Kalendář však dává mi záruku,
že na jaro nečekám marně.

Slunce už paprsky si leští,
a mraky umyly se doběla. 
Vše bude zas o kousek hezčí 
až příroda svou práci dodělá.

 

NA KŘÍDLECH PEGASŮ
Umlčel jsi vítr a šeptal mé jméno, 
bylo to kouzlo nebo přišlo to samo ?
Nohy jindy pevně připoutány k zemi, 
zákony gravitace s tebou se mění.

Dotýkal jsi se mých myšlenek a přání, 
proud zlatého deště s tebou byl hned k mání.
Když šepotem opřel ses mi do vlasů,
já vznášela se hned na křídlech Pegasů

V zahradách teplého půlnočního slunce 
líbal jsi mě divoce, toužebně, prudce!
Ten mžik to byla polibků duhová slast, 
chvíle zázraků dokázala spojit nás

 
SAMA S TICHEM
 
Ležím tu polonahá v polostínu,
nevnímám závan tepla ani zimu.
Nevnímám snad ani oblaka prachu,
v nichž ukryta je vůně mého strachu.
 
V půdní manéži přikryta jen tichem,
líbaná touhami a vonným klihem.
Vhozena v minulost v čase tak drahém,
víčka dál přivírám omyta blahem.
 
Do lesklého saténu se tu skrývám,
poraněna láskou na osud spílám.
Cestu tichou hledám k andělským prosbám,
až najdu svou lásku, tak si ji schovám.

 

ZTRACENÍ 
Ano, všechno se může stát !

I to, že dva se v davu minou. 
Přesto, že stojí si tváří v tvář !
Těžko říci, čí že je to vinou. 
 
Ze srdce jako by vyšel sten.
Bůh ví, kam stopy lásky mizí. 
Snad jeden pohled stačil by jen, 
aby nebyli jsme si tak cizí.


ZAMILOVALA JSEM SE 

Zamilovala jsem se do tebe, 

pozvolna jako když se usíná, 

jako do hvězd večerní hladina. 
 
Zamilovala jsem se do tebe, 
jako slunečnice do rozbřesku,
jako čas co, odhaluje  fresku.
 
Zamilovala jsem se do tebe,
jako do léta  bělostná cícha,
jako modlitba do ranního ticha.
 
Zamilovala jsem se to tebe
jako malíř do vlastního plátna.
láska je pro mě teď věc neodkladná.
 

KOLIKRÁT

Kolikrát zemi pokryl bílý sníh
a kolikrát už zalita byla sluncem.
Kolikrát dozrály klasy na polích
a kolikrát dražší byly, než Trojská unce.

Kolikrát vyřčena byla pravda
a kolikrát křičena byla lež.
Kolik bolesti přinesla zrada
a kolikrát zvony vítězně rozezněly věž.

Kolikrát ještě pták vylétne z hnízda
a kolik životů bude dáno v sázku.
Kolikrát budu si ještě zcela jista, 
že k životu potřebuji především lásku.

 

NOC HŘÍCHU
Do vln náhod byli jsme vhozeni
a smáli se kouzlu Amorova šípu.
Po letech oba jak znovu zrození.
Vůně lásky přebila i kvetoucí lípu.

Kdy šeptal jsi na mém rameni
tajemství k měsíčnímu svitu.
Tlukot srdce, to bylo znamení,
že ještě plna jsem bláznivého citu.

Hledám teď tvé pohlazení,
pátrám teď po tvém smíchu.
Náš příběh se neustále mění,
záhadou stala se, ta noc hříchu .

 

FANTAZIE 

Připrav fantazii k potěšení, 
a načechrej svá křídla k letu!
Než dotkne se nás světlo denní,
tóny do vlasů jak stuhu ti vpletu.

Slovíčky tichými budu tě uplácet.
Tvá plachost bude rázem v prachu!
Kolotoč přání začnu pozvolna roztáčet
snad zmizí i poslední stopa strachu.

Křídly až zamíříme nad propast
a obrátíme směr letícího času.
Z úsměvu tvého až vyčtu slast,
do veršů pak vložím tvoji krásu

 

DLANĚ
Nasávám lásku z tvojí dlaně, 
když čekám na polibek paprsků.
Je to má kotva, když jsem na dně,
je to tucet sladko-něžných pamlsků.

Nasávám teplo z tvojí dlaně,
hladově jak den z letních odlesků.
Je to má náplast na bolavé ráně,
je to má jistota, když si zastesknu.
 
 

RADA PRO ANDĚLA 

Poraď člověče !
Když anděl má unavená křídla,
když s city je na mizině. 
Když je mu třeba v mrazu zima 
a zahřát nejde se v matčině klíně.

Poraď člověče !
Když anděla náhle opustí síla,
když sám neví kudy kam. 
Když z dohledu ztratí se jeho jasná víra 
a on utvrdí se že je sám.

Řekni člověče a řekni to nahlas !
Zdalipak víš kam si andělé chodí pro útěchu ?
S odpovědí nedávej si vůbec na čas 
a mluv, až upřeně dívat se budeš na jeho sochu.

 

ŘÁDKY O TOBĚ
Ztracen v souhvězdí tvých pih.
Na kůži píši , co ústa zamlčí.
Severka ukáže, kde hledat jih.
Zda na nártu, nebo blízko u očí.

Marností je tajit, že úplně jsem zjih,
z pohledu na všechna tvá úbočí.
Místa která znám jen z Shakespearových knih,
tvá krajina je místem z těch nejsladších.

U brány srdce, ruka ztratila náhle švih
a vše co napsal jsem teď zúročím.
Tvá ústa ukázala mi jak vypadá smích.
Snad ukáží mi víc, k mým až je přitočím.

 

 

PŘÍTEL MĚSÍC

Noc tichá je a chytá se začátku,
ach jak v hlavě mě dnes pálí 
mé touhy ukryté do řádku.
I měsíc svůj běh zpomalil!
Kdo z nás dvou je teď víc ospalý?
Na sklenku pozvu měsíčního barona,
aby lépe jsme se poznali,
dříve než zvedne se noční opona.

V tomhle nočním podniku
není věru dnes moc veselí.
,,Co takhle pustit nějakou muziku?
Můj jediný věrný příteli.
Pohlednici pošleme hvězdám do dáli
vzpomínka bude to naše jediná.
K ránu pak pokloním rád se tvé fortely!
Dříve než zvedne se noční opona."

,,V hlavě mám jen tuhle unylou lyriku
mé životní šrámy, vítězství i úskalí.
Od tebe přijmu klidně i tvrdou kritiku
víno a drsná slova mě snad zocelí!
Já jsem jen básník tichý a omšelý, 
zatímco tvoje tvář je krásně stříbrná.
Já všechny verše napsal jsem v posteli
Dříve než zvedla se noční opona."

" Už blíží se rozbřesk a slunce brzy zavelí,
a přicválají jezdci vesmírného zákona.
Tak na zdraví připíjím tobě drahý příteli,
vždyť už pomalu zvedá se noční opona"

 

 
VÁNOČNÍ 
Stává se to jen zřídka.
Jen jednou do roka. 
Na zem padá kousek ráje,
Betlémské světlo z vysoka.
 
Otevře bránu pokladů,
zastaví na okamžik i čas!
To světlo s mocí zázraků,
rozsvítí krásu všech krás.
 
Ta hodina tichá půlnoční,
až dýchne na kraj kolem nás.
Měsíční třpytky  zazvoní,
že je tu zas ten vánoční čas.
 
SPÍŠ 
Spíš.
A přitom vypadáš tak svůdně.
Spíš,
zahalena jen do košilky z vůně.
Spíš.
A já pročítám těsnopis tvých řas.
Spíš.
A já do snů snažím se ti poslat vzkaz.
Spíš ?
Vždyť ještě před chvílí listovalas v magazínu.
Spíš ? 
Já zachumlat chtěl bych se k tobě pod peřinu.
Spíš. 
A jen pavouk v koutě spřádá svoje sítě.
Spíš 
a já do vlasů šeptám ti ,, lásko chci tě " ...

HRA NOCI
Jak zhmotnit sen, kde i stín zdá se žhne !
Mám snad uplatit noc v této tajemné hře?
Emoce procházející skrz můj tichý dech 
a měsíc běží za slunce přes bariery střech.

Obávám se nocí, které vrací mě k tobě zpět.
Strach z bezmoci, že už neobletím s tebou svět.
Tisknu se provinile k polštáři a vyhřáté pelesti,
vždyť chtěli jsem tak málo jen klíč ke štěstí.

Rozpustilé vrtochy času před úsvitem, 
kdy slyším honící se listy s větrem.
Jak překročit sebeklamy ze sladkých slov 
Amor má prostě ten nejlepší job.

 

 

 

 

JSI

Jsi nádherné hřející teplo ve mně.
Světlo plající, když usínám sama ve tmě.
Jsi hvězdný prach i klíč od mého hříchu,
klaun, co vykouzlí jen pro mě kytici smíchu.

Jsi zloděj mého tančícího srdce i těla.
Pravda, lež i provokace skvělá !
Jsi tvůrce mých myšlenek i přání,
deníček schovaný pod starobylou skříní.

Jsi jaro, léto, podzim i bílá zima
jen pro mě vždy to nejlepší klima.
Jsi amulet darovaný přímo od anděla,
TY jsi to, co jsem vždy od života chtěla ...

AŽ JEDNOU 
Až naplním svoje touhy po okraj,
vydám se směle novým zítřkům.
Tvoje náruč je jako provoněný kraj,
A oči ty podobají se jemným kvítkům.

Stanu se štvancem i bojovníkem,
pro tebe zdolám i sílu větrných mlýnů.
Budu poutníkem i udatným mušketýrem,
jen s tebou chci ochutnat hebkost baldachýnu.

 

 

 

MYŠLENKY 
Chtěla bych tě dnes pohladit, 
rukama myšlenek se tě dotknout.
Ze džbánu vzpomínek pít,
když jsi a přeci nejsi se mnou.

Spočinout na tvém rameni,
bláznivá slova jemně doladit.
Jak kořeny stromu spleteni,
tvou vůni nelze ničím nahradit.

V tichu mého nočního mlčení,
vlnami tmy nechám se unášet. 
Ve sklence vína pozoruji jiskření,
živoucí doteky snažím se odrážet.

 

TICHO
Kolik podob má ticho?
Kdo odpověď mi dá ?
Jsou ticha bolestná,
to stín zármutku na srdce doléhá.

Jsou tichá hladící,
to dlaně tančí něžně.
Jsou ticha zlověstná
to nenávist rozhoupala stěžně.

Jsou ticha zklidňující,
a duše zdá se býti čistá.
Jsou ticha čekací,
to když čas nechce se hnout z místa.

Jsou i ticha, co tě zraní 
a slova už jsou zbytečná.
Ticho má mnoho podob.
Ticho je někdy zastávka konečná ...

 
 
MOUCHA A DOKTOR
napsáno pro MVDr. Jana Bicka
 
Užívá si moucha vynálezu Edisona,
pod lampou v tichu spokojeně dřímá.
Ještě před chvílí tahle společnice drzá,
sledovala moji ruku, jak se stolem vrzá.
 
Pochyby možná vzbudilo v ní vrzání,
kávu však upíjela mi bez známky tápání.
Přiletí li za mnou v noci, že ne může spát,
pak nebudu už hodný doktor, ale budu kat !
 
 
 
OTÁZKY DO NOCI
Kdo dokáže vyléčit srdce mé?
Oči dokořán noci kladu otázky,
za okny ševelí jen dešťové provázky. 
 
Kdo dokáže vyléčit srdce mé?
Zamilované do slov básníků,
do veršů, kde marně hledáš logiku.
 
Kdo dokáže vyléčit srdce mé?
Utonulé ve sladkých slovíčkách,
ve lžích, co šeptají se tiše při svíčkách.
 
Kdo dokáže vyléčit srdce mé?
Ze vzpomínek na skrytou trému, 
kdy srdce mé divoce bušilo proti tvému.
 
Kdo dokáže pomoci srdci mému
bezvládně a mlčky vězněnému ?
Kdo dokáže vyléčit srdce mé ... 
 
 
TVÁŘ LÁSKY 
Láska vyškrtla mě navždy ze hry
a já toulám se tmavými podchody.
Myšlenky bodají jak trnové jehly,
slunce ať schová se klidně za mraky.
 
Ztratil se dech mých myšlenek i vět.
Dýchat chci zase z plných plic.
Co pro mě dřív znamenal celý svět,
teď neznamená téměř  nic.
 
Vítr zblízka na peří se ptákům dívá
a občas čechrá pápěří.
Smutek v tváři často mívá,
ten kdo v lásku nevěří ...

 

PODZIMNÍ 

Podzim má barvu skořice
a vůni mokré hlíny.
Podzim má barev tisíce
a na mě dopadají splíny.
 
Podzim rozkolébal větve stromů,
a listy učí tanečnímu kroku.
Podzim má tóny šansonu,
když touha natahuje ke mně ruku.
 
 
 
 

TWEED 
Lásku prý nelze vzít do dlaní, 

chce být volná jako pták. 
Políbit každý mrak co se naklání,
nespoutaně létat si jen tak.
 
Lásku prý nelze ničím poměřit,
není na ni pražádná  míra.
Jak také měřit bláznivý  cit !
Prý postačí jen touha a víra. 
 
Lásku prý nelze koupit ani v krámě,
já přesto plnou náruč smím ji mít.
Na cestě s tebou ke sluneční bráně,
tvé dlaně hřejí mě jak drahý tweed ... 
 
 
 
 
 
 
 
 

INKOUSTOVÉ SRDCE

Jen pár vepsaných řádků pár krátkých vět,
a místo podpisu inkoustové srdce.
Ve tvých očích chtěla bych pročítat teď,
slova, co po vanilce voní tak sladce.

V barevný odstínech lásky koupat se smět,
když po doteku tep rozběhne se prudce.
Tvé skráně, které znám už nazpaměť,
tak moc touží zase pohladit mé ruce.

Tak nech mě dnes jak violu rozeznět,
ať píseň mého srdce zní pro tě hladce.
Se mnou vždy zatočí se celý svět,
při pomyšlení, že jen ty vábíš mě tak sladce...

 

 

      • TOUHA

        Jitření zaplavuje moje tiché nitro.
        Kéž uměla bych přivolat zpěvem jitro !
        Kéž uměla bych přivolat černou noc
        a nad osudem svým měla plnou moc !

        ...

        Žhavý uhlík ve mně dnes doutná,
        to uvnitř v těle stlačená je touha.
        Už nechci marnit den ani noc!
        Tak přijď Lásko!
        Vždyť času je tak málo a snů je tak moc ...

         

        DOTEK

        Dotek letmí, ten jemný závan z výšky,

        tak jemný, jako když otočíš list knížky.

        Docela mě pobláznil, docela mě zmát.

        Náboj tvé touhy donutil mě se pousmát.

         

        Dotekem napnul jsi mě jak tětivu,

        mé dychtivé dlaně už chystají odvetu.

        Tma jak řeka protéká kolem nás

        a minuty čas ukrajují, no vem je ďas !

         

        Ozvěnou stal se každý přerývaný vzdech,

        šeptám ,,hlavně lásko žádný spěch" !

        Tahle noc byla nám snad souzená,

        jak hazardní hra z nedalekého kasína.

         

        Když nad ránem ten ohňostroj v nás zhas,

        na polštáři zbyla jen má vůně a tvůj vlas.

        V tomhle pokoji ve svět bez hranic

        jen tahle noc a pak možná nebude už nic ...

         
         
         

       

      ZÁRUČNÍ LIST

       

      Přišel za mnou v noci bez klepaní,

      prý nemůže spát a daleko je do svítání. 

      Proud jeho slov byl jak vodopád,

      na lásku záruku mám mu prý dát !

       

      Bez váhání vypsat záruční list,

      do konce života jen s ní chce žít.

      Ponořen do modré laguny pocitů,

      žádal po mně stoprocentní jistotu.

       

      Prosil o doživotní záruku na lásku,

      na cit, co vždy visí jen na vlásku!

       

      ,,Ach milý pane: žádáte po mě záruku,

      abych slíbila Vám,

      že vaše láska bude bez negativních dozvuků ??? !!!

      Záruku na cit, co slovy se jen těžko popisuje,

      na lásku se milý pane, žádná záruka nevztahuje."

       

       

    KRÁM...

    Ano, prosím jen pojďte, račte dál,

    já dnes otvírám s úsměvy krám!

    Ach ne nejsou to jen laciná gesta,

    pro vytříbenou smetánku z města.

     

    Že obava Vás sužuje vzácný pane,

    že utratil jste poslední groš vedle v krámě?

    Ne, nevadí proč dělat si vrásky zbytečně,

    u nás vaše blahorodí vše zdarma je!

     

    A dostane se i na škarohlída tam vzadu,

    co tajně se dívá na nás jen zpoza rohu .

    Tak jen pojďte, už ani chvíli neváhejte

    jen u mě dostanete úsměv o kterém sníte....

DANĚ

 

Vyplňovat daňové přiznání, tak to je MAZEC!

 Ten formulář musel tvořit nějaký opravdový znalec.

Ještě, že nemusím zde uvádět i konfekční kvóty,

to by pak úřednici přišli mi přepočítat sukénky i boty !

 

A můj manžel byl by najednou dozajista v obraze,

jak jeho žena s penězi čarovat dokáže.

Takže dámy při vyplňování formulářů mějte se na pozoru,

raději nikde neuvádějte, jak velkou máte nohu ...

 

NOC.

 

Na polštář, když dopadá mi měsíční svit,

očima každičkou z hvězd snažím se pohladit.

Na měsíc volám ,, pojď mi dnes prosím poradit "

! Myšlenky zcuchané chtěla bych teď uhladit.

 

Dům je plný tmy a času, co nejde zastavit.

Času, co pořád někam běží a nedá se unavit.

Padající hvězda bránu snů letí mi otevřít,

do rána smíš hádat, o čem před spaním já budu snít

 

SLOVA

 

Neplýtvám slovem miluji tě

a neříkám ho v každé větě.

Však Vám pane ač  nemám zdání,

opakuji pakuji ta dvě slova bez váhání.

 

Kdo na jazyk mi ta dvě slova vkládá,

co chutnají jak marmeláda.

Slova, co rozplynou se jako pára,

když duha je na nebi čmárá.

 

Kdo řek by, že slova můžou trhat srdce,

vždyť šeptám je jen pro Vás tak krotce.

V blízkosti vaší, když jsem sama,

opakuji dokola ta dvě slova známá.

 

Však zdá se, že jsem jen prostořeká,

že jsem už jak obehraná sloka.

Já přesto marně stále pátrám,

kdo do úst mi ta slova vkládá

Miluji tě, mám tě ráda ...

 

PONOŽKY

 

Prý nepotřebuji žádné propriety,

když jsem v tvé blízkosti.

Prý stačí ti jen pohled

a hned vidíš mé přednosti.

 

Prý stačí ti jen má vůně

a hebkost mojí pokožky.

Však nejvíc, co tě prý vždy okouzlí

jsou mé froté ponožky...

 

 LÍBEZNÁ

Je vzácnou knihou pro mě stále nepřečtenou.

Je krásná a já tuším, že nikdy nebude mou ženou.

Je křehká jako váza z vzácného porcelánu.

Je zahrada z dálky zářících žlutých tulipánů.

 

Je sklenice do které se bojíš nalít červeného vína.

Je myšlenka hříšná pro mne tak nevinna i vinná.

Je má touha a já sám sebe musím napomenout !

Je krásná tak, že na můj věk dala mi na chvílí zapomenout...

 

 

 

 

 

 

 

Neřekla bych

 

Nikdy bych neřekla,

kolik pokory lze cítit při svítání.

Nikdy bych neřekla,

kolik něhy může být při líbání.

 

Nikdy bych neřekla,

kolik říci dá se obyčejným úsměvem.

Nikdy bych neřekla,

kolik lásky se dá dát jediným pohledem.

 

Nikdy bych neřekla,

kolik tepla je v prostém obětí.

Nikdy bych neřekla,

že ptáci po zimě zase přiletí.

 

Nikdy bych neřekla,

že touha je jak vesmír nekonečná.

Nikdy bych neřekla,

že láska dvou srdcí dokáže být věčná...

 

  • PROTI PROUDU ČASU

     

    Dnes večer jdu proti proudu času,

    když z vinylových desek stírám prach.

    Snad toužím najít ztracenou spásu,

    nebo hledat ji mám raději na fotkách ?

     

    Dnes večer jdu proti proudu času,

    lásku cítím ve znějících kytarách.

    Jak zapamatovat si každou tvoji řasu,

    ach tak rád bych si na tebe zase sáh !

     

    Dnes večer jdu proti proudu času,

    já miluji tě, až jde z toho strach.

    Snad vybavím si ještě barvu tvého hlasu,

    snad ozveš se mi brzy zas !

     

    Dnes večer půjdu proti proudu času,

    si tanečnicí v mých každodenních snách.

    Tak proč pořád vidím útlost tvého pasu,

    tak řekni že tohle není ještě krach !?

     

 

 

 

 

• NAŠE CHVÍLE

 

Do růže ukryla jsem svůj stud,

když zastihl jsi mě v rozpacích.

Pod bílou košilí vnímám tvoji hruď,

snad ten pohled nebude brán jako hřích.

 

Stíny kolem nás jsou jenom lháři,

bláznivou hrou snaží zmást mě i tebe!

Cudný výraz mám teď ve své tváři,

tohle setkání přálo nám snad samo nebe...

 

Barevná je chvíle, která na nás dýchá,

když toulavé hvězdy lepí se nám na paty.

Úsměv tvůj s mým se teď smíchá,

do ucha šeptáš : ,,jen s tebou jsem lásko bohatý"

 

• VODA

Z čistého pramene plyne voda čistá,

v mém srdci má své vřídlo, tím jsem si jistá.

Chvíli konejší mě, chvíli bolestivě svírá,

je to můj života budič, je to má víra !

 

A když kapky dotýkají se mojí tkáně,

jako by tančily po mém těle tvoje dlaně.

V každém doteku cítím něžné pohlazení,

ten náboj, co proudí až k srdci, ku prameni ...

 

 

• PODIVNÝ DEN

 

Od rána se již smráká,

podivný to zimní den.

Odkudsi z pole černá vrána kráká,

psa nevyhnal bys dnes ven.

 

V nahotě stromy stojí v řadě,

holé větve vypínají se k obloze.

Stíny na zem skládají ornamenty v sadě,

i zvony odbíjí poledne podivně stroze.

 

Bez úsměvů míjím smutné tváře,

zahalené do límců a hřejivých šál.

Mým dnům chybí tak moc sluneční záře,

a není tu nikdo, kdo by se na mě smál.

 

 HLÍNA

Jsem jen hlína jen tichá němota,

tak přilož na mě svoje ruce,

bez tebe nejsem nic jen prostá nahota.

 

Vymodeluj ze mě hříšnici anebo anděla,

tak přilož na mě svoje ruce,

krásu ať dodá mi lesknoucí se glazura.

 

Budu tvůj sen a ty má jistota,

tak přilož na mě svoje ruce,

 a do mého srdce vstoupí čistota.

 

 

Jsem jen hlína jen obyčejná prázdnota,

tak přilož na mě svoje ruce,

a v dechni do mě kousek života.