Opět se ukazuje jistá povrchnost

17. 04 2020

www.inadhled.cz   Sociální sítě jsou fenoménem poslední doby tvořícím paralelní svět, ve kterém souběžně žijeme vedle toho reálného. Pro mnohé lidi jsou však oba stejně významné, protože v tom skutečném často pouze přežívají, zatímco v imaginárním se cítí jako ryby ve vodě. Kdo jak na tom je poznáte podle aktivity, kterou se uživatelé sociálních sítí prezentují. Někteří totiž vypadají tak, že nic jiného než sezení u počítače nestíhají.

  Koronavirová epidemie je důkazem o výše vyřčeném. Vzhledem k omezení pohybu a zaměstnanosti národa se internet stal pro mnohé jedním z mála z možných spojení s okolním světem. S výjimkou války a stanného práva, možná také v nelehké situaci obyvatel žijící blízko černobylské elektrárny v okamžiku tragédie, nebyla část lidstva vystavena situaci, kdy se nemůže volně pohybovat, věnovat práci, děti nechodí do škol. Zavřela se všechna místa předurčená ke společným setkáváním, hrozba nákazy rozdělila lidi mnoha národů na hysterické vyznavače totální karantény a flegmatické popírače existence viru. Přestože pravda je pravděpodobně kdesi uprostřed a celý humbuk má za úkol změnit razantně dosavadní pořádek světa bez ohledu na lidské oběti a ekonomické dopady, lidé místo logického uvažování vsadili na jednu z výše popsaných variant. Jsme tedy svědky několika zajímavých úkazů.

  Překvapením pro mnohé je možná obrovská solidarita většiny obyvatel u nás především v první fázi. Hromadné šití hygienických pomůcek v českých domácnostech ohromilo část světa a opět se ukázalo, jak kreativní je náš národ v oblasti improvizace. Samozřejmě ne všechny výtvory jsou skutečně funkční, při testech se ukázalo, že až 70% jich je neúčinných, navíc vydechováním dioxinů se tělo zbavuje škodlivých látek, což v roušce není možné, nicméně pokud by epidemie trvala déle, zvyšování kvality domácích výtvorů by jistě překvapilo i odborníky. Objevily se totiž už i roušky s filtrem, rozjely se 3D tiskárny a konečně došlo i na české firmy schopné vyrábět potřebné vybavení. Navíc i v ekonomicky náročné době se objevili ti, kteří přispěli na nákup plicních ventilátorů. To lze považovat za malý zázrak, podobně i disciplínu většiny našich spoluobčanů. V tomto směru jsme překvapili příjemně.

  Naopak v jiném došlo na zklamání. Politická stránka věci ukázala opět nejen na neschopnost uplakané opozice, ale také na neuskutečnitelnost společné práce mezi všemi politiky v době krize. Tři týdny byli nevládní strany s výjimkou SPD zalezlí někde, odkud nebyli vidět. Trikolóru mezi ně neřaďme, její předseda aktivní byl a jinak jde o zatím příliš mladou stranu na to, aby mohla cokoliv ovlivňovat, přestože se její členové také zapojili do domácího šití a rozvozu výsledných produktů. Řeč je o Demobloku a Pirátech. S výjimkou stržení sochy maršála Koněva se Topka dlouho vyhýbala jakékoliv aktivitě, podobně ODS. Piráti byli částečně slyšet, to když pražský primátor Hřib excelentně poukazoval na nedostatek hygienických pomůcek v Praze, aniž by si vzpomněl, že právě díky jemu s námi čínští dodavatelé moc spolupracovat nechtějí. Ovšem poslední dva týdny si dotyčné strany vše vynahradily a Fiala, Pekarová Adamová či Bartoš se vrátili na televizní obrazovky. Jak jinak než s kritikou. A někdy by byla oprávněná, kdyby se týkala věcí, kterých se týkat mohla. Třeba situací kolem výroby dezinfekčních prostředků, kdy i v době nouze došlo k preferování zájmů Agrofertu před ostatními menšími dodavateli schopnými přeorientovat se na výrobu dezinfekcí. K nim je potřeba líh, takže stačilo omezit přístup k němu a lihovarům nastínit, co je třeba. Otázkou pak také zůstává, kam zamířil státem zabavení líh, ale to už by byla zase jenom spekulace.

  I v době krize se objevily případy korupce mezi politiky. Rozjel se obrovský kšeft s rouškami a dezinfekčními prostředky, navíc v době, kdy rychlost byla preferována před cenou a kvalitou. Mimořádný stav tak vytvářel prostředí pro tvorbu solidních zisků. Už nikdo nespočítá, kolik kdo a kde utratil za roušky a respirátory, kolik jich kde rozdal a kolik jich skutečně obdržel. Návrat šmelinářů byl razantní, to i při pokloně těm, kteří dokázali zajistit určité množství materiálu na vlastní pěst. Něco z toho možná časem vyplave na povrch, jiné zůstane navždy tajemstvím. Je třeba si uvědomit, že vzniklý chaos podporovaný politiky a dotvářený zmatečnými rozhodnutími, a ne bezprecedentním přístupem ke všem, kdo mohli být přínosnými, vyhovuje právě šmelinářům všech velikostí. Ať už pochází ze státní samosprávy, vlády či prostého obyvatelstva.

  Vraťme se k sociálním sítím. V imaginárním světě vznikají stejně nereálné vztahy. Lidé dosud přátelsky se k sobě chovající a dosud k sobě zachovávající úctu se v případu lišících se názorů na průběh epidemie jsou schopni náhle napadat, urážet, vzájemně se blokovat. Opět to jen ukazuje, že skutečné přátelství mezi lidmi vzniklé na základu osobních kontaktů, určité společné historie a vnímání potřeb toho druhého má mnohem větší váhu než klikáním potvrzená přátelství na sociálních sítích. Vypudit ze svého života reálného člověka je mnohem těžší než jedním dotekem na klávesnici vymazat někoho, s kým jste nějakou dobu komunikovali. Povrchnost lidí se projevuje i v době krize. Mezi politiky, ale i tam, kde lze lidsky diskutovat. Coronavir tak mnohé ukázal. A ne vše jen špatné. V mnoha situacích, kde svou roli hrají mezilidské vztahy, udělal tak trochu chaos i pořádek.

Jindřich Kulhavý