Opravdu je možné zbavit nás aut?

25. 08 2020

  www.inadhled.cz   Letní cestování po Evropě se letos potkává s mnoha dosud nezažitými problémy. Letadla létají všelijak a letenky jsou výrazně dražší, než tomu bývalo v minulých létech. Aerolinky mají problémy s nevyužitím letadel a k těm, kteří si zakoupili později neuskutečněné lety, se chovají vyloženě agresivně. Odmítly nejen vrátit peníze, ale nejsou ochotné ani převést vouchery na jiné osoby, přestože je vcelku logické, že když jste před rokem potřebovali ve třech letět do jedné destinace, třeba i pracovně, tak po roce máte úplně jiné plány. A s jinými lidmi.

  Změnily se i lokality, na které se bylo možno dostat. Mimo Evropu téměř nikam, případně s velkými problémy. Do obležení se tak dostalo Středozemní moře, i když ani to není nijak dramatické. Azurové pobřeží je plné především Francouzů, Řecko je poloprázdné a v blízkosti manévrují turecké křižníky, Chorvatsku pomáhali aspoň částečně zaplnit kapacity především Češi. Málokde je letos slyšet ruština. Do Španělska se vydat bylo riskantní pro ty, kteří odmítají podstupovat rozdílně od reality vypovídající testy na covid a kamkoliv jinam znamenalo riskovat náhlou změnu podmínek pro pobyt a návrat. Takže jediným rozumným řešením bylo vydat se k moři autem a mít možnost se kdykoliv vrátit.

  Automobil je skutečně tím momentálně nejserióznějším dopravním prostředkem, na který se lze spolehnout.  Zabalíte si potřebné, vybavíte se nutnou částkou peněz, vyberete cíl a za chvíli můžete jet. Tedy pokud jste ještě nepodlehnuli vábení elektřiny. Neřešíte ani moc trasu, vždyť mapa či navigace Vám jich nabídne několik. Nejkratší, nejrychlejší, ale i tu plnou motoristických zážitků. Máte li však smůlu a naivně jste se stali účastníky rané fáze elektrifikace dopravy, jste tak trochu za idiota. No trochu… Vezmeme li v úvahu, že například na Azurové pobřeží to máte třeba z Prahy cca 1300 km, znamená to, že s moderním dieselovým či benzínovým rodinným autem musíte za cestu 2x načerpat palivo. S výkonným sportovním dle trasy 3x. Jedna zastávka u čerpadla Vám zabere cca 10 minut, tedy pokud ji nevyužijete k stravování. Benzínová pumpa je na každém rohu a pokud neriskujete v noci dojezd na svou oblíbenou, kterou zavřeli a v okolí jsou jen ty použitelné na kartu, kterou třeba nepoužíváte ze stejné zásady jako elektromobil, pak nemáte žádný problém.

  To idealista sedí ve svém Nissanu Leaf, Tesle, Renaultu Zoe či jiném výtvoru ekošíleného vynálezce a trasu plánuje dle rozmístění nabíjecích stanic, a ne zrovna ideálním dojezdu vlastní obdoby pojízdného mixéru. Cestu volí i podle náročnosti terénu a radši se tak vyhýbá místům, kam elektřina ještě nedošla a kde kopcovitý terén plný zatáček slibuje velký odběr z baterií. V sousedních zemích je nabíjecích stanic už více a připojit se můžete i v noci, problémem je délka dobíjení aspoň na 80% kapacity akumulátorů, o 100 procentech si nechte pouze zdát. Takových příjemných 45 minut na kabelech v noci kdesi na samotě u lesa je vlastně lepší varianta než na podobném místě trávená noc bez šťávy. Problémem je, že hledat zásuvku musíte častěji. V létě s klimatizací běžící napůl, v zimě tak trávíte cestu v ne úplně vyhřáté kabině. Výhody elektromobility jsou prostě zjevné.

  Přijedete na pobřeží a když se tak rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, jak mají třeba ve Francii či Itálii lidé auta rádi. Respektive jejich používání považují za denní potřebu a aut i motocyklů a skútrů je tu nepřeberné množství. Představa, že by se všichni rozhodli i pod nátlakem vlád pro změnu, je úplně mimo realitu. Parkuje se, kde je místo, garáže v podzemí jsou bez zásuvek, všude bychom viděli spleť prodlužovacích kabelů. Občas sice zahlédnete nějaký ten elektrostroj, většinou je to však jen koloběžka. Pokud si ji vyberete jako pomocný dopravní prostředek, je to fajn. Nemusíte hledat místo k parkování u pláže, ale necháte auto 1km od ní a dojedete na koloběžce tam, kam potřebujete. Ale jinak na ni spoléhat moc nelze, vybíjí se rychleji, než byste čekali. A to opravdu nechcete táhnout ji v ruce zpět. A u aut je to podobné. Připočítáme li, že efekt pro záchranu životního prostředí je nulový, berete elektrovozidlo jako výjimečně nepraktickou záležitost, které se rozumný člověk prostě vyhne, nebo ji bere pouze jako zábavný doplněk. Ale stavět na tom svůj život nebude.

  Trend protlačovaný Evropskou komisí půjde jen těžko zastavit, tedy aspoň momentálně v době, kdy se z lidí staly ovce. Bez tlaku na politiky, kterého de facto nejsme i díky zkorumpování médií schopni, se nesmyslným změnám postavit nedokážeme. Ale každý rok, o nějž prodloužíme možnost sednout si do vozidla vybaveného kvalitním spalovacím motorem, považujme za krásný. Tedy aspoň pro ty, kterým zvuk motoru lahodí a pro které je sešlápnutí plynového pedálu doplněné pořádným zvukem prostě rajskou hudbou. A jen doufejme, že bez následku na životech uživatelů shoří co nejvíce elektrických aut, elektřina z větrníků a solárních panelů bude ve svém množství stačit tak na domácnosti a do čela Evropy nechť se vrátí lidí s zdravým úsudkem a schopností logicky uvažovat a rozhodovat se. Protože když se to nestane, pojedeme příště k moři o den déle, za mnohem více peněz a moc se u toho nepobavíme. A to jsme vynechali výlety daleko od civilizace. To si tu elektrárnu budete muset vézt sebou.

Jindřich Kulhavý