Otázky dětí, mužů a žen při vzájemné komunikaci

13. 05 2014

www.inadhled.cz  Nevím kdo z Vás sei někdy udělal statisku otázek používaných Vašimi nejbližšími. Zkuste se zaposlouchat a zaměřit se na ně.  

  Začneme dětmi. Jejich proč je proslulé, ale poslední dobou si všímám, jak se toto slovo vytrácí a čím dál, tím více používají sousloví: kolik to stálo? Přemýšlím, čím to je, že za mého mládí tomu bylo jinak. Důvod vidím v reklamách zaměřených na cenu, také různé hry je vedou k imaginárním výdělkům a nákupům, třeba na Xboxu se s ničím menším, než ferrarim, nesmíří. Snažím se jim vysvětlit, že život není jen o penězích, ale při každém placení si uvědomuji, že to je poměrně dost těžké vysvětlování, když finance jsou tak podstatné.

   Mužské otázky mají jiný směr. Samozřejmě záleží na prostředí, ve kterém se vyskytují, nicméně jsou spojené s jejich postavením v rodině, práci a záleží na koníčcích. Takže bych to viděl asi takto… Máme pivo? Kde mám ponožky? Co bude k večeři? Nevidělas moje klíče? V těchto případech jde o otázky mezi mužem a ženou.

   Mezi muži se přidá ještě pár jiných. Takže….Kolik to skončilo? Kolik piv jsi vypil? Kolik sis naložil (na čince). Byla dobrá? Kolik to jede a žere? Přesto si nemyslím, že muž je jednoduchý, je vidět, že svou mysl nezatěžuje nesmysly, ale konkrétními záležitostmi.

  Ženské otázky jsou jiného rázu. Zabývají se více duchovnem a imaginárními záležitostmi. Pořadí je asi takovéto, směřují li k mužům. Miluješ mne? Miluješ mne ještě? Chceš mne? Vzrušuji Tě? Líbím se Ti vůbec? Nemáš jinou? Kdy přijdeš? Kam pojedeme na dovolenou? To je pro tebe důležitější…cokoliv, než já? V další fázi… Nemůžeš si uklidit aspoň ten talíř? Musíš pořád čumět na tu televizi? Kam zase jdeš? Jistě vidíte určitý vývoj, který má svou logiku. Otázky jsou poměrně otravné pro mužské pragmatiky. Vedou k postupné snaze na ně neodpovídat a tomu napomáhá včasné zmizení z jejich dosahu.

   Pokud se baví ženy mezi sebou, vynecháme intimní dotazy týkající se milenců, pak nejčastěji lze slyšet…Proč jsem si ho brala? Jsem jediná, která má takovou smůlu? Je ten Tvůj také takový vůl? I zde vidíme určitou souvislost s imaginárnem.

   Každý z nás nese následky svého přístupu k okolí a k životu. Ptáme li se, měli bychom umět i nalézt správnou odpověď. Pokud neexistuje, je ta otázka zbytečná. Neuspokojí li nás odpověď, něco je špatně. Nebo je lepší se neptat? Většinou právě toto je správně řešení. Ony totiž někdy otázky život hrozně komplikují, nebo ještě hůře….přímo ničí.

J3.K