Podpora matek prostě nefunguje

20. 11 2017

www.inadhled.cz   Mateřství je jedním ze základních úkolů, které ženy ve společnosti mají, respektive tím nejdůležitějším. Ačkoliv genderoví inženýři přemýšlí nad tím, jak to udělat, aby se na ženy nepohlíželo, jako na předurčené k odnošení potomka a jeho přivedení na svět, přírodě se poručit nedá. Pokusy o mužské těhotenství jsou závislé na nesmyslných chirurgických zákrocích a hraničí s fantasmagorií.  Rozvoj klinik zabývajících se reprodukcí a umělým oplodňováním, které různými způsoby (tedy i takovými, které jsou daleko za hranou, podobně, jako zisk zemědělských podniků, masokombinátů a společností spojených s petro- a agrochemií) s vidinou obrovského zisku mimochodem skupuje Andrej Babiš, má určitou logiku tam, kde životní prostředí a farmaceutické koncerny regulují pohyblivost mužských spermií směrem k nižší výkonnosti. Ale nelze na nich stavět další směřování vztahů mezi mužem a ženou, případně s nimi počítat tam, kde se homosexuálové rozhodli počít dítě.  

   Normální tedy je, že má každé dítě biologické rodiče, tedy mámu a tátu. To platí v situacích, kdy je rodina kompletní, ale i tehdy, zůstane li maminka s dítětem z nějakých důvodů sama. Vzhledem k vysoké rozvodovosti, na níž má vliv mnoho okolností, není nic neobvyklého, když táta v rodině nějak chybí. Nicméně podpora rodičovství u nás chybí ve všech směrech, je jedno, je li máma s dítětem sama, či je li rodina kompletní. Je evidentní, že stát má jiné starosti, než se starat o vznik nových mladých generací Čechů. Sociální programy totiž fungují především u romské menšiny a nově se připravují pro imigranty tak, jak to již nyní funguje v Západní Evropě. Tento systém evidentně nahrává těm, kteří se pro práci nenarodili a zároveň se množí jako kobylky. Jak je možné, že spermie romských a černošských samců nestrádají? Není to například tím, že nejsou povinně očkováni a nepoužívají produkty z laboratoří velkých farmaceutických firem?

  Vraťme se však k našim matkám. Být doma s dítětem do věku tří let by mělo být běžným jevem. Není. Matky jsou často nuceny z ekonomických důvodů a kvůli riziku ztráty těžce vybojované pracovní pozice opouštět miminka stále rychleji, než tomu bylo kdysi. Pravdou je, že se posouvá věk prvorodiček, nejdříve budují kariéru a až poté se stávají matkou. Může za to množství důvodů, proč vydělávat co nejdříve. Mladí cestují, kupují auta, byty, chtějí být samostatní, chybí prarodiče. Dítě je překážkou v jejich rozletu. A když už je téměř pozdě, dohání se vše na poslední chvíli. To i za cenu nutnosti rychlého návratu do zaměstnání. Není ničím neobvyklým, kdy se matka vrací po třech až šesti měsících od porodu. Paní na hlídání je poté nedostatkovým a vysoce přepláceným zbožím. Také soukromé jesle a školky pro nejmenší jsou vyloženě zlatokopeckou štolou plnou zlatých žil. Nikdo už se nezabývá tím, že děti strádají a matky nejsou schopné normálně žít.

  Pokud bychom nyní mluvili pouze o soukromém sektoru, kde je přetlak agresivních mladých vysokoškoláků tlačících se na manažerské posty, dalo by se to ještě pochopit, bohužel stejná situace je u státních zaměstnanců. Tam je největší problém v začátcích a koncích pracovní doby, kdy téměř neexistuje možnost posunu nástupu do práce. Vzhledem k tomu, jak jsou přeplněné státní školky, neexistenci jesliček mimo soukromých a možnosti přivést dítě až po sedmé hodině v souvislosti s dopravní situací, nelze například v Praze a okolí stíhat obojí. Tedy odvézt dítě do školky a zároveň být v sedm, osm, půl deváté v kanceláři či na úřadu. Tam, kde se o rodičovské úkoly dělí oba rodiče, je situace občas jednodušší, ale pokud oba pracují, či je matka samoživitelkou, jde o zásadní problém, který může skončit vyhazovem ze zaměstnání a odsouzení k zařazení do nejnižší sociální skupiny.  A to nemluvíme o částce, kterou je třeba vydat na školkovné. Tu je třeba vydělat. A není nijak zanedbatelná.

  Chce li stát jistou rovnoprávnost mezi mužem a ženou, měl by matkám umožnit kvalitnější péči o děti. Klouzavá pracovní doba na úřadech, u policistů a na dalších místech by měla být automatickou součástí péče o rodinu. V soukromém sektoru jde o složitější problém, nicméně v době, kdy je nedostatek lidí na pracovním trhu, by nemělo být nijak složité nastavit pravidla tak, aby mohly ženy matky plnit své mateřské povinnosti s jistým klidem a s pocitem, že jsou pro stát důležité. V tu chvíli by jistě nebyl problém s nedostatečným množstvím nově narozených dětí. Stát se však radši stará o romskou komunitu a utrácí za naprosto ztrátové programy. O nezájmu neziskového sektoru nemá cenu ani hovořit, jeho priority jsou jinde, než je péče o naše občany.

J3.K

 
.

Speciály

Tipy