Právě se nacházíte:

Pohyb mezi divnými lidmi

29. 05 2017

   www.inadhled.cz    Před blížícím se obdobím voleb jsme zahrnování množstvím výzkumů preferencí jednotlivých politických subjektů, o jejich šancích na úspěch a zatracení. Pokud bychom se opravdu tak šíleně zmýlili a samotné volby by dopadly tak, jak žebříčky nyní ukazují, pravděpodobně by se rozvoj našeho státu zastavil, možná i vrátil o několik desetiletí zpět. Pravdou je, že velká část našich spoluobčanů na průzkumy mínění veřejnosti dá a ono se nakonec ukáže, že se výsledky od nich moc neliší. To i přes manipulaci s výběrem respondentů.

  Každý z nás si vybírá nové přátele dle toho, jak si navzájem vyhovujeme. To znamená vysoké procento společných názorů, zájmů a náhledů na různá témata. Výjimkou jsou stará a skutečná přátelství, jejichž skutečná hodnota převyšuje i rozdílné úvahy na stejnou problematiku. Není poté žádnou zvláštností, když se u dlouhé a úsměvné diskuze sejdou zarytý ateista a pevně věřící, příznivec pravice a jeho oponent z řad levice, slávista se sparťanem, Rus s Američanem. I přes zjevné rozdíly si ti dva jsou natolik blízcí, že na jejich hlubokém vztahu nemohou rozdílné názory nic změnit a jeden za druhého by dal ruku do ohně a váží si ho. U těch, kteří do našeho života přichází později, si už dáváme pozor na jistou shodu, předcházíme tak zbytečným problémům a sporům.

  Vraťme se však k politice. Na sociálních sítích se vyskytuje plno skupin uživatelů, kteří se často shodují ve svých komentářích k nastalým situacím, občas se mezi ně zaplete diskutér, někdy provokatér, nevyhneme se ani vyloženě nesouhlasícím. Tyto skupiny vedou relativně uzavřený život s občasnými výstřelky v podobě návštěvy někoho z jiné planety, to ale k imaginárnímu světu internetu patří. Život v bublinách je poměrně riskantní, může jít o ztrátu smyslu pro realitu. Navíc se v každém jednotlivém prostoru točí stále ti samí lidé, kteří dávají ostatním naději, že jejich teorie o situaci kolem nich je správná, protože ji téměř všichni schvalují. Stačí však na chvilku přeskočit jinam a pravděpodobně můžete být rádi, že nejde o reálný svět, protože byste dostali okamžitě pár facek.

  Podíváme li se na jisté vedení v preferencích, které získává ANO, množství hlasů přiřknutých ČSSD a TOP 09, je zjevné, že většina Čechů si přeje následující. Je třeba přijmout co nejvíce uprchlíků do země, která díky strategii dotací biopaliv a pěstování řepky olejné není schopna uživit své obyvatele, dále je vhodné se stále více zadlužovat, přičemž stoupá nedůvěra k podnikatelskému sektoru, který je třeba střídavě ždímat a likvidovat. Za jakékoliv peníze vybrané nad rámec původních odhadů zveřejněných při vytváření státního rozpočtu je třeba pořídit co nejméně. Zvyšování represí je pouhým začátkem tlaku na obyvatelstvo. Hlavním a životně důležitým středobodem našeho snažení je být poskokem Evropské unie, a pokud to jen trochu půjde, i členem eurozóny. Velmi důležité je udržet bojovou náladu směrem k Rusku a naopak v předklonu přijímat rady z Bruselu, Berlína a Paříže. Dále toužíme po podpoře multikulturní výchovy ve školách a naprosté legalizaci všeho, co je spojené s homosexualitou. Neziskvý sektor vnímáme pozitivně, je třeba ho finančně podporovat i přes zjevné plundrování státní pokladny. Úspěch těchto myšlenek je takový, že vznikla nová ODA, jejíž zakladatel, mimochodem další miliardář, je pojal za své a přiřazuje se tak k výše jmenovaným stranám.

  Asi patřím mezi malou část opravdu divných lidí, pro které je jejich vlast velmi podstatnou součástí života. Mají ji natolik rádi, že se jim příčí volit politiky, kteří ji už téměř opustili. Přestože je kolem mne mnoho takových, kteří nesouhlasí s rozpuštěním Čech v unijním smradlavém blátu, s přijímáním ,,západních‘‘ názorů na to, jak mají žít, vadí jim likvidační proces zaměření na uvažování a budoucnost jejich dětí, nesouhlasí s multikulturním pojetím světa bez hranic a kontroly, na jehož devalvaci se podílejí i desítky rádoby humanitárních organizací.,Nepodléhají líbivým slibům a řečem politických vůdců, jejichž důsledkem je vždy nějaká represe a omezení, není to asi dost na to, aby náš svět zůstal naším. Pravděpodobně jsme prostou menšinou, která se nakonec podřídí těm, kteří nám budou dalších x let kázat svou morálku. Vnímáte li to stejně, a přesto nevěříte, co vše se může stát, věřte, že po volbách vám zůstane otevřená pusa a budete nechápavě zírat na to, kolik hlouposti a naivity je v lidech kolem vás. Nebo je to jinak a opravdu jsme zvláštní my, kteří máme důvody nevolit Babiše, ČSSD, Topku, ODA, Zelené, KDU-ČSL, máme nedůvěru k tomu, co chce ODS (mimochodem také zůstat v EU), a nemůžeme najít ty, kteří by nám dokázali vládnout, aniž by přitom měli ruce od špíny? Zná někdo z vás správnou odpověď? Jsme opravdu tak divní? O prezidentských kandidátech už by bylo asi zbytečné mluvit úplně, jejich skladba je tragikomická..

J3.K