Pošetilost a bláznovství plodí násilí

19. 03 2019

www.inadhled.cz    Po krátké době relativního klidu se opět vrací zprávy o násilí, které musíme, to i kdybychom nechtěli, spojovat s islámem. Proč lze nazývat klid pouze relativním. Trestné násilné činy, při nichž hraje hlavní roli agresor s nožem či nádobou s kyselinou v ruce, jsou na Západu na denním pořádku. Také v zemích, kde žijí pohromadě muslimská většina a křesťanská menšina, případně jsou obě náboženské skupiny početně téměř stejně zastoupené, je vraždění křesťanů na denním pořádku. Přidáme li násilnosti spojené s integrací muslimů v Evropě, pak denně dochází k tomu, čemu lze říkat pouliční teror a drsná kriminalita. Pokud máte dojem, že o tom nic neslyšíte, pak je to tím, že média záměrně většinou mlčí, mlží a občas působí dojmem neslyšících, slepých a nevnímajících. Místo toho nacházíme záběry z demostrací zaměřených proti rasismu. Záměrem této taktiky je samozřejmě co nejméně informovat o rizicích spojených s intervencí islámu do Evropy podporované samotným vedením OSN, Evropskou unií a řadou vlád zemí z kdysi tak obdivovaného Západu.

  Demence některých vítačů imigrantů dosáhla dalšího vrcholu. Němečtí rodiče, kterým jeden z nově příchozích zabil dceru, dostali cenu za to, že svůj kladný postoj k migraci ani po této události nezměnili. Při jejím přebírání se šťastně usmívali a působili dojmem, jako by vyhráli obrovský jackpot. Každý normální rodič by v okamžiku, kdy mu kdokoliv zabije dítě, hledal jeho vraha a žádal by dostatečné potrestání. Pokud by se mu nedostalo od policie a soudu, většina by možná zůstala sedět s rukama v klínu a zhroutil by se jim svět, ale skutečně silný a milující otec či zoufalá matka by hledali cestu, jak své dítě pomstít. I za cenu vlastního pozdějšího potrestání by pravděpodobně nepřemýšleli a dotyčného vraha si našli a přišili by na hrubý pytel ještě hrubší záplatu. Možná to není příliš v souladu s právním řádem a zákonem, ale jsou chvíle, kdy důvěra v právní stát získává trhliny a vzetí spravedlnosti do vlastních rukou je logickým vyústěním situace a přirozeným pudovým chováním. Němečtí rodiče se místo toho přiblble usmívali a do poličky si vedle fotografie mrtvé a znásilněné dcery dají svou cenu, ke které jim pomohla její smrt. Pokud toto není šílené, pak už je těžké hledat hranice normálnosti.  A přiznejme si, že i ten, kdo vymyslel způsob, jak ukázat světu, že existují lidé, kterým smrt jejich dítěte neotevře oči, a nadále zůstávají příznivci migrace, musel být neskutečný gauner. Výchova mládeže prosazovaná ve školách vede ke ztrátě pudu sebezáchovy, nabádání dívek k otevřenému seznamování se s muslimy je podobná cestě mladých jalovic vedených na porážku.

  Na Novém Zélandu došlo k masakru muslimů v mešitách. Přestože se vyrojilo mnoho spekulací, že šlo o další zinscenované divadlo a skutečnost se udála jinak, berme informace o aktu násilí tak, jak nám byly dodány. Ozbrojený běloch po procestování světa včetně části Evropy, v níž žije převaha muslimů, se rozhodl pomstít část těch, kteří byli zmasakrováni muslimskými katy. Neudělal to tam, kde k násilí docházelo, ale vybral si místa, kde se muslimové modlí. Možná zemřelo plno nevinných lidí, kteří dosud s výjimkou toho, že žili v zemi, která není jejich rodnou, nic vážně zlého dosud neudělali. Jeli tomu tak, není dobré. Ovšem kolik bylo zabito křesťanů a ateistů všude dosud nevinnými muslimy jinde? Ani oni nic špatného neudělali, pouze jejich bohem nebyl Alláh, ale uctívali Ježíše, navíc v zemi, kde jim podobný atak hrozí denně? Nezapomeňme na nikdy oficiálně nezveřejněné výpovědi účastníků vraždění ve francouzském klubu Bataclan, které svědčí o neskutečné krutosti muslimských teroristů, kterým nestačilo pouze popravovat návštěvníky, ale docházelo k dalším ohavnostem. Řada obětí byla tak zohyzděna, že bylo těžké je identifikovat. Že jste o tom neslyšeli? Média mlčela a policisté pod přísahou nesměli předávat více informací. Podobně lze připomenou tisíce upálených modlících se křesťanů v kostelech v Africe, vyvraždění celých skupin či vesnic. Ale ani Evropa už není bezpečná. Násilí je na denním pořádku, posledním případem byl Turek střílející v Utrechtu. Přidejme třaskavou atmosféru ve Švédsku, Anglii v rozkladu, no-go zóny, zděšení turistů v Paříži. Média mlčí i o tomto, místo toho nám v nich například Šimon Pánek, ředitel neziskovky Člověk v tísni tvrdí, že integrace muslimů se zdařila. A sluníčkáři vrní blahem a při citování slov významného představitele ,,dobra´´ se mohou radostí počůrat.

  Pokud australský střelec vysvětloval svůj čin v předem připraveném manifestu nenávistí k muslimům, je třeba se zeptat, kde se vzala. Odpověď je snadná. Jestliže muslimové ve svých zemích striktně vyžadují dodržování zákonů a pravidel spojených s islámem a vy se při cestách do takové země chováte tak, abyste se vyhnuli problémům a přizpůsobíte se, pak jak je možné, že se muslimové při návštěvě či snaze usídlit se v Evropě odmítají podřídit místním zákonům, aniž by k tomu byli jen vyzváni. Naopak si podobně, jako nyní homosexuálové, dělají nároky na výhody a vyžadují uznání vlastních pofiderních a smyšlených práv, která jim de facto nikdo nedal? Žádná jiná, než jako turisté, totiž dle zdravého rozumu nemají. A pokud jim je někdo nabízí, je to skutečně zločinné jednání většinou jdoucí v rozporu s ústavou daného státu. Nelze se poté divit, vznikne li k celé etnické muslimské menšině nedůvěra, po trestných činech členů této skupiny nenávist, nakonec i strach spojený s potřebou se bránit. Když se najde někdo, kdo se rozhodne pomstít za řadu ostatních poškozených, byť ne na těch, kteří v tu chvíli skutečně ublížili, zatřese se celá planeta a okamžitě se začne řešit právě ten jediný čin.

  Na Novém Zélandu zemřelo kolem 50ti lidí. Muslimové zabili tisíce křesťanů, znásilnili ještě více žen, svou krutostí předčí i největší hrdlořezy dějin. Ten nepoměr je v moderní době hrozný. A český ministr vnitra Hamáček nám začne vyhrožovat tím, že potrestá každého, kdo by s ohavným činem novozélandského agresora souhlasil. Buďme chvilku upřímní. Podobná událost je jistě smutná, zemřelo pár dosud neznámých lidí, ale v koutku duše řada z vás vnímala tento čin jako akt pomsty a zoufalosti, ovšem vedené proti těm, jejichž souvěrci v nejen Evropě, ale téměř po celém světě páchají tolik zla. Otázkou stále zůstává, nepatřily li vybrané mešity k místům, v nichž se setkávají budoucí pachatelé násilí. Možná byl místní imán zastáncem radikálního islámu. To se z tisku nedozvíme, protože informace prošly několika filtry. Nám byla pouze ukázána solidarita, kterou s mrtvými a pozůstalými projevila většina křesťanského světa. Lze si však těžko představit, že by podobnou solidaritu předvedl ten muslimský, kdyby to bylo naopak. Pravděpodobně by byl střelec většinou muslimů oslavován. To vše v souladu s koránem.

   Jedno násilí plodí druhé. Pokud policie a politici nebudou bránit své vlastní obyvatele a voliče, místo toho je budou předhazovat jako potravu predátorům z jiných kontinentů, musí počítat s tím, že se občas objeví jedinci, kteří se postaví tomuto zlu. A až jich bude více, začne se jiskřit a v ulicích zavládne anarchie. I takto lze dovést Evropu do války. Je jedno, bude li občanská, či střetnou li se armády různých zemí. Představíte li si v první bojové linii šťastné a oceněné rodiče zavražděné dívky, nadšené zástupce LGBT komunity vítající muslimy nesnášející homosexuály a trestající ženy za jakýkoliv odpor vůči mužům, který u našich lesbicky založených dam lze předpokládat, jistě si dokážete představit, kdo v té válce bude silnější a zvítězí. Politická korektnost a snížená schopnost vnímání reality jsou daleko větším problémem a nebezpečím, než se od počátku zdálo. Střelba na Novém Zélandu, ale i v Utrechtu, jsou jejich pouhým důsledkem. A výsledkem vládnutí liberálních demokratů.

J3.K