Právě se nacházíte:

Poslední zabouchne

28. 02 2017

  www.inadhled.cz   Všichni si žijeme svůj život. Někdo v poklidu, další má honičku. Je jedno, kolik komu je, každý má své plány, představy i touhy. Rodí se nám děti, ty poté vychováváme, vedeme k určitým zásadám, snažíme se, aby byly jednou úspěšné nebo aspoň co nejkvalitněji připravené na život. Problém je však v tom, že sami nevíme, na jaký život. Neznáme budoucnost a netušíme, o kolik může být lepší či horší, než byla minulost. Je dost indicií na to, abychom mohli aspoň trochu tušit, že to dobré nebude.

  Již delší dobu máme možnost při návštěvě kina sledovat filmy s tematikou roků příštích. Většinou jsou ústředním tématem nepříliš příjemné vyhlídky.  Planeta opic byla ještě poměrně úsměvnou záležitostí. Katastrofická díla, v nichž je v hlavní roli bouřící se příroda, lze považovat za jisté varování, které je většinou kapku přitažené za vlasy. Realitě je tak nejblíže motiv sebedestrukce lidstva. Přiznejme si, že jsme na prahu epochy, která může znamenat likvidaci takových systémů, které jsou nám vlastní už stovky let.

  My mezitím chodíme do práce, hledáme perspektivní zaměstnání, zábavu, občas adrenalin. Děti se vzdělávají ve škole, absolvují kroužky, sportují. Nejeden táta si přeje mít ze syna skvělého fotbalistu, hokejistu, jiný zase houslistu, inženýra, prostě úspěšného člověka. Maminky si zase opečovávaní své dcery a přejí jim ten nejkrásnější život plný lásky a bezpečí. Společnou prioritou je zabezpečení rodiny, zdraví a příjemné prožitky. I přes řešení mnoha problémů si říkáme, že je docela dobře. Je to podobné blankytné letní obloze, po níž občas přejde mrak, zaprší, možná zabouří, a poté se vše uklidní a vrátí se opět krásné počasí. Máme radost z různých věcí. Šetříme, ukládáme peníze do nemovitostí, starožitností, kupujeme si auta, uvažujeme, jak zabezpečit potomky. Plánujeme na mnoho let dopředu, doufáme, že se dožijeme klidného důchodu.

  Lidé žijí tak, jako by se kolem nich nedělo. Ti nejšťastnější nevnímají rizika spojená s událostmi ve světě. Za největší konflikt považují zápas mezi Spartou a Slávií, možná si uvědomují rivalitu mezi Pražáky, Brňáky a Ostraváky. Za zásadní problém považují nátěr plotu a jarní výměnu pneumatik Sledují slevy v Lidlu, mají radost z dobře koupené dovolené v Chorvatsku.  K radosti jim přidá cigareta a české pivo, dámám botičky a kabelka, večer u Ordinace je fantastickým okamžikem, který se vrací poměrně pravidelně.

  Do další skupiny patří ti, kteří vnímají plíživé změny kolem nás. Smyčka se pomalu utahuje,  přichází o část svobody, ale časový horizont dramatických změn se jim nezdá být příliš blízký. Většinu zpráv sice zaregistrují, ale ČT je dokáže uchlácholit. Ono to není přeci tak horké, u voleb to nějak dopadne a život půjde dále. Vždyť o nic nejde. Žilo se za komunistů, za Havla, před migrací, bude se žít i nadále. Což je možná pravda, otázkou je, jaký ten život skutečně bude. Hlavně, že jsou plné krámy a je kde bydlet. Zdražování sice vadí, ale co se dá dělat. Stejně to neovlivníme.

  Bohužel se stále více zvětšuje poslední skupina. Její příslušníci se zabývají každou novinkou, trápí se vývojem událostí, Lhaním novinářů, nechápou důvody scestných politických rozhodnutí, nechtějí se smířit s nelogickým uvažováním elit a jejich vize považují za tragikomické. Uvědomují si drzost pár tisíc politiků, ekonomů a sociologů, kteří jsou podepsaní pod nynějším stavem na Zemi. Ptají se, jakým právem za miliardy obyvatel rozhoduje tak malý počet lidí těžících z majetku, manipulace a fabulace. Snaží se apelovat na své okolí, vysvětlovat, proč je třeba se postavit zlovůli, sobectví, intrikám a kolaborantství podvodníků a lumpů sedících v různých orgánech EU i naší republiky. Ty myšlenky spojené se snahou varovat spoluobčany jsou tak namáhající a vyčerpávající, že večer padají únavou, v noci se jim honí v hlavě myšlenky a občas se dostají do situace, kdy se ptají sami sebe, jestli se nezbláznili.

  Ptám se tedy. Má smysl schraňovat majetek s tím, aby náš dům vydržel sloužit aspoň 100 let, porsche v garáži šetřit proto, aby mělo za 30 let vysokou cenu, investovat do akcií, podporovat děti ve sportu a vzdělání, připravovat si zajištění n důchod? Má toto vše ještě nějakou hodnotu? Nebylo by lepší najít si už nyní takové místo na světě, kde bychom dokázali zkusit žít sice bez nejnovějších výstřelků módy a techniky, ale zato bezpečně a v klidu? Bez buzerace a protivných politiků? Existuje takové místo? A co naučit děti bránit se, improvizovat, skutečně pracovat a uživit se vlastním přičiněním?

  Podle všeho se náš svět změní. Nynější padesátníci možná uniknou dopadům činnosti úzkého kruhu samozvaných Mesiášů, kteří pro svůj prospěch ničí naše životy, naše děti však čeká jiná doba. Jistě, možná vše vyřeší další světová válka, ale je to to, o co stojíme? Není to právě obava z toho, jak vše dopadne, co dělá kdysi krásné dny pošmournými? Nebo je to jen chiméra a vlastně se nic neděje, historie zaznamenala mnoho změn a lidstvó je tu dosud? Není inteligence na škodu, nevědomí jsou spokojení. Necháváme sebou manipulovat, posloucháme jako hodinky. Přitom ti nahoře si dělají, co chtějí. A přesto si je lidé opět zvolí do čela. Nechají si sebrat peníze formou daní, později nám zbytek zabaví znovu, znárodní naše domy, auta, ve vyšším zájmu si ponechají i naše životy. Už brzy budou toužit po našich zbraních, které se odevzdají státu, ten je vzápětí prodá tam, kde se válčí v zájmu elit. Fanatici vedou naše životy s asistencí svých pomocníčků. Ti jsou pro ně velmi důležití. Ale jen do té doby, dokud jsou třeba. Co se musí stát, abychom procitnuli? Protože když se to nestane, budeme žít ve stejném prostředí, jako filmový Šílený Max. Samé násilí, absurdita a boj o vlastní život. Nevím, jak to máte vy. Ale já jsem na svět přišel s jinou představou.

J3.K