Právě se nacházíte:

Předsevzetí

9. 05 2014

www.inadhled.cz  Už samotný název tohoto článku naznačuje, na jak tenký led se dostáváme. V podstatě je předsevzetí pouhým naším přáním něco na nás, nebo snad kolem nás, změnit k lepšímu. Většinou tomuto rozhodnutí nahrává bilancování na konci roku.  

  Často se impulsem stává i srovnání sama sebe s někým z našeho pohledu úspěšnějším, slavnějším a naše touha přiblížit se mu. Ovšem motivace je jen pouze prvním krokem k naplnění našich představ. Přichází druhá fáze, zatím stále jednoduchá. Típnout poslední cigaretu, odmítnout přídavek v podobě voňavého řízečku, obejít oblíbenou hospůdku či nechat zavřenou lahvinku s kvalitním brandy, podat přihlášku na angličtinu, připravit nářadí potřebné k dlouho odkládané opravě, to vše se v návalu pýchy na naši vůli zdá ještě zvládnutelné.

   Bohužel už další etapa přináší problémy. Dochází na aktivní plnění úkolů, na nichž je nejzajímavější, že jsme si je dali sami. A v tom je možná hlavní zádrhel. Příkazy shora plníme automaticky, ač často s nevolí, ale prostě musíme. Ze zdola žádné nepřichází. A od nás k nám? To je novinka, kterou si vyzkouší každý. Je to ta nejtěžší varianta zkoušky sebedůvěry a její oprávněnosti. Jde totiž o dlouhodobější záležitost, prvotní nadšení opadá s relativní neviditelností pozitivních výsledků.

   Úspěšné překonání sama sebe je náznakem toho, že se nám podařilo naplnit naše předsevzetí, můžeme projevovat naši radost, bohužel čeká nás to nejtěžší. Náš optimismus má totiž jednoho nepřítele. A tím je výdrž. Kolik z nás dokáže udržet vysoko nastavenou laťku, tempo, náročnost? Protože jakýkoliv návrat do situace před začátkem naplňování představ o našem posunu vpřed nás na dlouhou dobu zastaví a začít znovu je někdy při zkušenosti z minule skoro nemožné. Je tedy jednoznačně jasné, že pokud už naše snaha vedla k určitému, třeba i jen dílčímu úspěchu, nesmíme se vzdát a je třeba pokračovat. Existuje však ještě jedna možnost.

   Předsevzetí a jeho naplňování znamená většinou poměrně velký zásah do chodu našeho každodenního života. Možná by stálo za to žít tak, abychom tak velká rozhodnutí dělat nemuseli a naprosto plynule se blížili k souladu představ a skutečnosti. A přitom si uvědomit, že dokonalost je nudná. Je to nakonec i nejpohodlnější….

J3.K